Šílenství na druhou: Pochybujete o nás? Tak se koukejte! (aneb, když nám nevěříte, že umíme bojovat, tak se dívejte, jak umíme rozbíjet jaderné elektrárny)

Zkuste si nachvilku představit, že jste donátorem a vedoucím nějakého projektu a sestavíte tým, který má ten projekt uskutečnit, za Vámi vynaložené finance. Vámi sestavený tým má po mediální stránce slušný obraz , sem tam nějakou černou duši a škraloup, ale dohromady by to, suma sumárum, šlo. A po nějakém čase, když se chcete přesvědčit, jak Váš tým plní úkoly, v rámci realizace projektu, Vám předák toho týmu sdělí: „Šéfe, my to chápeme, ale tohle asi nezvládneme, místo toho ty peníze a prostředky použijeme na něco jiného“. Asi nějak takhle by se dala popsat současná situace, týkající se Záporožské jaderné elektrárny ve městě Energodar.

Na začátku března 2022 jsme se mohli ze sdělovacích prostředků došíst, že se Rusové zblaznili, protože uskutečnili raketový útok na jadernou elektrárnu v Záporoží. Obdobné titulky plnili novinové sloupky, bylo to jako hlavní téma v televizních zprávách a nejeden politik či „expert“ se k tomuto tématu vyjadřoval ve sdělovacích prostředcích. Hned zde, v úvodu tohoto článku, se zmíním o jednom velice podstatném faktu, ohledně tehdejších zpráv. Celá ta zpravodajská konstrukce o raketovém útoku je čirý nesmysl a propaganda a to ze dvou důvodů:

1. Proč by Rusové útočili raketami na největší jadernou elektrárnu v Evropě 4.3.2022 v odpoledních hodinách, když areál elektrárny obsadili tentýž den, okolo 7:00 ráno?

2. V té době neměli Rusové poblíž žádné raketové, ani dělostřelecké jednotky (v dostřelu do 90-ti kilometrů) a úder raketou Kalibr, Oniks, Kinžal či Zirkon by způsobil jadernou katastrofu.

Tehdy, 4. a 5. března, se stalo to, že diverzní skupina Ukrajinských příslušníků VSU (vojenské síly Ukrajiny), se pokusila spáchat sabotáž na Rusy obsazeném velíně jaderné elektrárny v Energodaru a zapálily místnost a budovu archivu (pravděpodobně v důsledku přestřelky s ruskými vojáky). Archiv vzplanul a chvíli trvalo, než se jej podařilo vojákům a hasičům uhasit.
O tom, že situace s raketovým útokem je blbost, hovoří i fakt, že ten den v Energodaru netroubily sirény, ohlašující nálet, nebo raketový útok a zároveň fakt, že ve městě se začala rozdávat občanům humanitární pomoc (potraviny, léky, oblečení atp.). Fakt takoví šílenci a bezmozci to nejsou. Nicméně, takovéto informace a otázky, které jste si nyní přečetli, se začali nedlouho poté objevovat na sociálních sítích, v televizi, v různých prohlášeních politiků atd. a od té doby (cca od 14.3.2022) toto téma „jaksi utichlo“.

Důvodem toho, proč vojáci Ruské Federace obsadili areál jaderné elektrárny Energodar, byla jednak za prvé strategická poloha (elektrárna leží u vodní nádrže Kachovskaya) a za druhé podezření na uskladnění materiálu, vhodného pro výrobu nukleárních zbraní (konkrétně vojenský uran a plutonium). Tato informace se později potvrdila a proto se Ukrajinští vojáci, z rozkazu herce Zelenského, pokusili diverzní akcí vyhnat Ruské vojáky z areálu elektrárny. Není náhodou, že začali právě archivem, neboť tam se ukrývali dokumenty, ze kterých bylo možné zjistit, že ten materiál se v areálu elektrárny opravdu nachází. K tomuto faktu se vyjádřil i ředitel Mezinárodní organizace jaderné bezpečnosti (MAAE) Rafael Grossi a v jeho zprávě je, že je znepokojivé, že v Energodaru se nachází 30 tun plutonia a 40 tun obohaceného uranu.

To bylo jen tak ve stručnosti, co se vlastně od března dělo v elektrárně Energodar. Vzpomínám si, jak naše a další západní média div nepraskla zlostí, že „Rusové ostřelují elektrárnu v Energodaru“. Ve finále se pak ukázalo, že to vůbec nebyla pravda. Rusové jsou si moc dobře vědomi toho, že by tím vůbec ničeho nedosáhli a ještě by jim bylo přišito na triko, že v případě výbuchu elektrárny v Energodaru, by způsobili jadernou katastrofu minimálně 3x horší, než byl incident v Černobylu (elektrárna v Energodaru má 6 reaktorů o výkonu 1000 MWh, Černobyl měl 4 reaktory o témže výkonu, ale k havárii došlo pouze na jednom z těchto reaktorů).

V těchto dnech z různých zdrojů čteme a posloucháme informace o tom, že „Rusové ostřelují elektrárnu v Energodaru“. Má to ale jeden zásadní háček: Elektrárna Energodar, stejně, jako město Energodar, je pod správou Ruských vojsk již od března a ve městě a elektrárně je nemalý počet vojenského kontingentu (řádově stovky vojáků).
Takže logická otázka: Proč by ruské velení operace nařizovalo ostřelovat jadernou elektrárnu, kterou ruská vojska obsadila a zajistila a v současné době tam je nemalý počet vojenského a vědeckého personálu?
Rusové nepochybně mají techniku, kterou mohou ostřelovat elektrárnu z bezpečné vzdálenosti, například z Černého moře pomocí raket Kalibr, nebo Oniks, stejně tak mobliními raketovými systémy, jako jsou třeba BM-30 Smerch, Uragan, Tornado-G a Tornado-S, ale pořád do toho nepasuje ten ruský kontingent v areálu. Oproti tomu už jsme byli svědky toho, kdy ukrajinské velení poslalo vojáky na jistou smrt jen proto, že „nesmějí opustit pozice a ani se vzdát“.

Tehdy v březnu se magor Zelenský snažil šokovat svět tím, jak by to mohlo vypadat, kdyby došlo k výbuchu elektrárny a že se Rusové dopouštějí „jaderného terorismu“. Dlouho se nic nedělo a až teď, začátkem srpna, začalo ostřelování Energodaru. Jeden by se ptal, proč to dělají? Odpověď je vcelku jednoduchá. Ukrajina a Zelenského režim je hojně zásobován zbraněmi ze Západu a stejně tak financemi. Ale už dlouhou dobu Ukrajina nepředvedla nic, co by mohlo vynaložené finance ospravedlnit (respektive ukázat jejich účelnost) a stejně tak zbraně, které Rusové Ukrajincům likvidují, jak na běžícím páse. Když si vezmeme, že Západní delegace si v Kyjevě podávají kliku jedna za druhou a hlavně delegace z USA, Německa a Polska, je nasnadě, že Kyjev neválčí ve svém vlatním zájmu. To mimochodem vyplývá i z mnohých diskuzí na sociálních sítích, kdy samotní Ukrajinci nechtějí válčit za cizácké zájmy.

Ostřelovat elektrárnu Ukrajinci zkoušeli raketami, ale ruská PVO je v oblasti silná a rakety jsou z 95% sestřeleny před dopadem. No tak to nyní zkoušejí dělostřelectvem a mají k tomu prostředky. Na Ukrajinu bylo dopraveno mnoho lehkých tažených houfnic M-777 z USA, které mají dostřel až 40 kilometrů, stejně tak francouzské houfnice CAESAR. A dělostřelecký granát se na radaru zachytit nedá a tudíž jej nelze pomocí PVO sestřelit. Když si uvědomíme, že město Energodar je plné lidí, kteří ve větší míře souhlasí a podporují ruskou správu města (lidé tolerující nebo podporující ruskou správu jsou Kyjevem považováni za zrádce a režim se je neštítí likvidovat, jako otravný hmyz, což jsme už mnohokrát viděli, například v Mariupolu, Lisyčansku, nebo v Severodoněcku či ve Volnovaše) a že hrozí, že by MAAE a OSN vidělo důkazy o vyrobě uranu a plutonia pro jaderné zbraně, okamžitě by zájem a podpora Západu opadla. Není ani divu, že Ukrajina nechce a dosud neumožnila vstup inspektorům z MAAE a OSN do Záporožské oblasti a ani nesouhlasila s jejich vstupem do prostorů elektrárny. Jistě, mohli by je tam pozvat Rusové, ale elektrárnu stále provozuje Energoatom, což je Ukrajinský holding a ten podléhá ukrajinské legislativě.

Zelenský, jakožto vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajinu (VSU) se regulérně zbláznil a nebo vydává rozkazy v něčím žoldu. Myslím si, že se na světě nenajde prezident, premiér, velitel či šéf, který by rozkázal, aby byla ostřelována jaderná elektrárna, která patří jeho vlastnímu státu a poskytuje jeho vlastním lidem jednak práci a jednak elektrickou energii. Uvidíme, co přinesou následující dny, ale jedno je jisté. Ty útoky vedou Ukrajinci, protože kdyby ne, měli bychom to na talíři 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Tak jsme se tím prokousali až na konec (ve stručnosti) a když se vrátíme na úplný začátek a našemu přirovnání a představou o donátorovi projektu, vyjde nám z toho tento závěr:
Vy zafinancujete projekt (rozumějte – dodáte zbraně a peníze) a Váš tým (Ukrajinská chunta) jej má realizovat (porazit Rusko). A ono se stále a dlouho nic neděje a výsledky v podstatě nejsou žádné (Rusové stále postupují a Ukrajinci ustupují a ztrácejí své pozice jednu za druhou), prostředky mizí (peníze mizí neznámo kam a zbraně dodané Západem jsou ničeny jak na běžícím páse) a tak se prostě přijdete sami podívat, co se vlastně děje (Lloyd Austin z USA v Kyjevě, Olaf Scholz z Německa v Kyjevě atd.) a předák Vašeho týmu Vám řekne:
„Ten projekt na porážku Ruska jsme pochopili, zaplatili jsme lidi, nakoupili materiál, vypracovali jsme postupy a plány, ale evidentně nám asi nevěříte, když sem za náma jezdíte na kontrolu. Víte, my prostě nevíme, jak na to, ale zato Vám můžeme ukázat, jak umíme ničit vlastní jaderné elektrárny“.