Bod zlomu
V životě každého z nás jednou za čas nastane situace, která bude mít vliv na budoucí věci. Ať už jde o změnu práce, svatbu, promoci či zakoupení nějakého dlouho vyhlíženého předmětu, vždy taková událost nějakým způsobem ovlivní naše další kroky v budoucnu. Nebudeme se zabývat tím, jak se do naší budoucnosti promítne třeba zakoupení PMR vysílačky, nebo například plechového kanystru na pohonné hmoty, či změna zaměstnání, kdy vyměníte třísměnný, 5-ti denní provoz za dvousměnný čtyřdenní. Pro účely našeho povídání to v tuto chvíli nehraje roli, nicméně, můžete se každý zkusit zamyslet nad tím, jaké dopady na další Vaší budoucnost takové modelové situace mohou mít.
Dnešní článek, nazvaný příznačně „Bod zlomu“, bude pojednávat o psychologickém účinku a procesech v „nastavení“ a vnímání reality každého. Nejde ani tak o nějakou korelaci s událostmi právě proběhlými (demonstrace v Praze 3.9.2022, požadavky Polska o zaplacení válečných reparací Německem, touhu Francouzů o odstoupení prezidenta Macrona, nebo útok na amerického prezidenta Bidena, prostřednictvím sociálních sítí, kvůli nedostatku pitné vody a vyčerpání rozpočtu na pomoc Ukrajině), ale spíše o takové jemné naťukávání, aby se lidé pak netvářili moc překvapeně, až se jednou něco semele. Nechci nikoho nijak strašit, ale ono se opravdu něco semele. Kdybychom žili v 70.-tých leteh minulého století, řekli bychom, že to riziko toho, že se něco stane, je velké a, řečeno poeticky, je za pět minut dvanáct. Dnes, v jedenadvacátém století, konkrétně v roce 2022, bychom řekli, že je za pět sekund dvanáct.
Existuje stále ještě velké množství lidí, kteří si nepřipouštějí, že by mohlo, ať už náhodou (přírodní katastrofa, epidemie smrtící nemoci), nebo cíleně (rozsáhlý celosvětový válečný konflikt, občanské války v jednotlivých státech, jaderná válka) k něčemu vážnému dojít. Nepřipouštějí si to proto, jelikož by to kompletně zbouralo jejich „ideální“ svět, který je postaven na požitkářství a mamonu, kariéře a společenském postavení, přehlížení globálních problémů a zaslepenosti vůči procesům na pozadí probíhajících událostí. Když takové lidi potkáte ve větší koncentraci a začnete s nimi diskutovat o globálních, ale i regionálních problémech, a nastíníte možné budoucí konsekvence, častokrát budete počestováni nálepkou „blázna, šaška, konspirátora, dezinformátora, či přímo agentem Kremlu a Putinovou děvkou“. Často si kladu otázku, co má s tím sakra společného Kreml? Copak Kreml nějak zasahuje, například do situace okolo imigrační vlny z blízkého východu a severní Afriky? Nebo se snad Putin nějak osobně angažuje ve vnitropolitických a společenských problémech v USA, Francii, Německu, Itálii nebo u nás v České republice? Pro úvod by nám některé tyto otázky stačily a teď přejděme tedy k problematice onoho „Bodu zlomu“.
Zkusme si představit, že dojde k nějaké události, která zasáhne ne jednu konkrétní společnost (zemi, region), ale víceméně celý svět (ať už v míře větší, či menší). V ten moment, kdy dojde k této „nečekané situaci“, se fungující společnost jednoduše zhroutí. Přestanou fungovat každodenní zákony a právo, protože nebude nikdo, kdo by jejich dodržování hlídal, neboť Policie a ozbrojené složky budou mít plno práce s rozvášněnými davy nespokojených a „nasraných“ občanů. Přestane fungovat elektronický bankovní systém, nebudou fungovat bankomaty a lidé budou bez možnosti si vybrat peníze. Pak takovým lidem nezbyde nic jiného, než se uchýlit ke krádežím a rabování. Mohli bychom si to rozepisovat dál a dál, ale o tom jindy. Teď je právě čas na to říct si, jak se projeví charakter a osobnost lidí v momentě, kdy situace dojde do bodu zlomu.
Při nástupu zlomové situace nám ve společnosti v podstatě vykrystalizuje 5 typů lidí:
1. Oběti a ovce
Tito lidé jsou lidmi právě z té sorty lidí, kteří v dobách před katastrofou sebemenší zmínku o jejím možném vzniku zatracovali a nazývali ty, kdož o ní hovořili, byť v teoretické rovině, blázny a šašky. Takovíto lidé většinou, a to i v době klidu a míru, nemají absolutní ponětí o tom, co dělat, jak se rozumně zachovat. Většinou takovíto jedinci spoléhají na informace z mainstreamových médií a rozhlasu, ale pokud přestanou tyto prostředky místní propagandy fungovat, jsou namydlení, neboť nemají žádné instrukce a v následujících hodinách a dnech se stanou lehkou obětí těch, kteří využijí situace a budou se chtět na druhých obohatit, ať už materiálně, či jiným způsobem. Bohužel, takovýchto Obětí a ovcí je v naší společnosti nejvíce.
2. Vandalové
Tato skupina lidí je, dá se říci, druhá nejpočetnější. Ve spoustě lidí je kdesi hluboko uvnitř zakořeněno ono pověstné „kočka není doma, myši mají pré“. Někteří se se svými sklony k páchání násilí a porušování zákonů netajili už před katastrofou a většinounebudou mít morální problém s tím pokračovat i v nově nastálé situaci, až na „svaté“ výjimky, kteří z nějakého morálního pohnutí mysli nesklouznou ke zneužívání bezpráví ve svůj prospěch. Vandalové se nezajímají o nic jiného, než jen o to, aby z nově nastálé situace vyšli lépe, než do ní vstoupili a osobní vlastnictví, či nedotknutelnost osobnosti pro ně není absolutně žádný problém. Pokud budou moci, připraví Vás o to, co Vám zbylo a rozhodně se nebudou cukat sebrat Vám i život. Jediné, co na ně platí je to, když „máte větší kanón, než oni“.
3. Sólisté
Další relativně početná skupina, která se vyznačuje jednou zásadní věcí: Nezáleží jim na ničem jiném víc, než na prospěchu sobě samému. Většinou to nejsou zlí lidé a za normálních okolností bychom to do nich ani neřekli. Mohou to být takoví ti „tiší společníci“, nebo naopak, velmi na sebe upozorňující jedinci. Mají ale jedno společné. Než aby něco řešili, či podnikali v týmu, nebo spolku, řeší si všechno sami. Sólisté se ani za normálních okolností moc nedruží a své názory, či informace moc nesdílejí, takže nelze přesně říci, jestli byste je zařadili (za normálních okolností) ke konzumentům mainstreamových blábolů a nebo k alternativcům. U sólistů je další zajímavostí fakt, že se rozdělují mezi dvě skupiny a to buď mezi Vandaly a nebo Připravené. Je zde ještě jedna věc, se kterou si u těchto jedinců nemůžete být nikdy jisti. Nikdy nevíte, jestli Vás nepodrazí.
4. Připravení
Tato skupina lidí, která je relativně malá, je typická tím, že „se vším počítá“. Jejich typickou hláškou bývá motto: „Kdo je připraven, není překvapen“. Do těchto lidí byste to za normálních okolností neřekli. Mohou to být introverti a nebo naopak vyloženě společenští tvorové, kteří dávají najevo svou družnost. Mohou to být samostatní géniové, stejně jako vedoucí pracovních kolektivů. U Připravených si můžete být jisti tím, že u sebe budou mít minimálně základní potřeby pro přežití jakékoliv situace (snad jen kromě totální nukleární války a napadení mimozemšťany). Většinou se o svých „připravovacích“ aktivitách nikde a nikomu nezmiňují a když ano, tak velmi obezřetně a opatrně. V zásadě to jsou lidé, kteří „něco“ vědí o fungování světa a za normálních okolností patří k alternativcům. Většinou jsou to také lidé, kteří prošli nějakým výcvikem, ať už policejním, či armádním, nebo minimálně bojovým kurzem, takže dokáží ovládat svou psychiku a zachovávají si chladnou hlavu a rozvážnost. I zde ale existuje vysoká pravděpodobnost, že takoví Připravení mohou být zároveň Vandaly.
5. Pijavice
Těžko říct, jak početná je tato skupina, ale relativně vzato bychom mohli odhadnout, že bude asi stejně velká, jako skupina sólistů. Ne každý má totiž žaludek na to, na někom parazitovat, dokud mu to něco přináší. Tito lidé bývají za normálních okolností „poserové, lháři a vlezdoprdelkové“. Z toho vyplývá, že je lze odhadnout už předtím, než se „něco semele“. Pijavice ohrožují kohokoliv, neboť většinou nectí směřování a myšlenkové pochody toho, na kom parazitují a tudíž jej mohou ohrozit přímo na životě, ale i nepřímo, prostřednictvím vyzrazení zásadních informací, nebo odhalením nějakých konkrétních plánů. Tuto sortu lidí je těžké zařadit k nějaké další, ale jisté je, že rozhodně nebudou sólisté, neboť by to „sami nedali“. U Pijavic máte zásadní jistotu, že se Vás budou držet, dokud to pro ně bude výhodné a jakmile by byla ohrožena jejich vlastní existence, tak bez mrknutí oka „změní tým“.
Tento výčet není výtahem z nějaké počítačové hry, ale osobnostním rozborem chování jedinců ve společnosti. Není nic jednoduššího, než když vezmete kolektiv lidí a postavíte je před nějaký úkol, zkoušku, překážku. A pokud budou navíc ve stresu, velmi rychle vykrystalizuje jejich pravá povaha. Aby se Vám ale takový experiment povedl, je zde nutná zásadní ingredience: Ti lidé se nesmějí znát a musejí mít strach.
Jednotlivé skupiny bychom pak mohli ještě rozpitvat na menší podskupiny, ale pro náš článek už by to dál ztrácelo smysl. Někteří se tomu rozdělení možná zasmějí, ale věřte, že pokud byste podrobili nějakému stresovému experimentu, kde jde o život, skupinu 20-ti, 30-ti lidí, došli byste k závěru, že někteří jedinci prostě vědí, co mají dělat, další na těch, co vědí, budou parazitovat, dokud to pro ně bude výhodné a další se budou snažit ty, co vědí, obrat o jejich zisky (ať už půjde o léky, potraviny nebo nástroje) a pak zde ještě zbydou ti, kteří budou absolutně dezorientovaní a nebou nikomu ku prospěchu, maximálně těm, kteří je oberou o to poslední co mají, což je jejich důstojnost a život.
Bod zlomu je pro každého jednoho jedince zátěž hlavně na psychiku. Můžete být sebevíc nabušenější Rambo, ale když se při rozeznění sirén, které ohlašují raketový útok, nebo jadernou havárii, sesypete, jako domeček z karet, jste hned na začátku všeho vyřízeni a bude trvat relativně dlouho, než se Vám podaří přijmout syrovou realitu. Dokud svět leží a běží tak, jak jsme zvyklí, nic nikoho nenutí dělat předběžná opatření (a v naší kotlině to platí dvojnásobně, protože tady se vše řeší, až když se to posere), ale právě v ten zlomový moment se ukáže, jak jsou lidé „skuteční a přítomní“.
Na závěr tohoto „pohledu do charakteru lidí“ jen dodám, že nikde není napsáno, že charaketry jednotlivců jsou rozděleny „přesně a takstativně takto“, samozřejmě se mohou v drobnostech lišit, ale dlouhodobým pozorováním chování lidí lze dojít k těmto pěti základním rozdělením. Otázkou je: Ke které skupině patříte (chcete patřit) Vy?
O tomto (a nejen tomto) tématu si budeme povídat s Ravenem v některém z dalších dílů Konspiračního Koutku.
