Dostaveníčko v Ramsteinu

V posledních dnech jsme svědky velmi zajímavého souběhu událostí, které mohou velmi významně překreslit politickou mapu nejen Evropy, ale celého Západního světa. Tento týden, ve čtvrtek 8.8.2022, se na letecké základně v německém Ramsteinu, konala schůzka zástupců (rozuměj ministrů obrany) členských států Severoatlanticé aliance, kde měly být projednány další body podpory Ukrajině v proxy válce Západu, proti Ruské Federaci. Za naší malou kotlinu se do Ramsteinu vydala „ministryně války“ Jana Černochová. A o čem, že se v Ramsteinu debatilo? No rozhodně to nebylo „setkání kamarádů na benzince, kde si na stojáka vypijete kafe, dáte cígo a valíte dál“.

Na summitu se řešil další postup v podpoře Ukrajiny v konfliktu s Ruskou Federací. Mnohá světová média říkají a zdůrazňují, že jde o válku, ale válka oficiálně nikomu a nikým nebyla vyhlášena. Při tomto zasedání byly ukrajinskou stranou předloženy technické požadavky, o kterou techniku má Ukrajina přednostně zájem, a kterou by státy NATO měli Ukrajině „bezpodmínečně“ poskytnout, protože Ukrajina „bojuje i za jejich bezpečnost“. Málokomu z přítomných dochází, že tento konflikt je jen proxy válkou (rozuměj válkou v zastoupení) USA proti Rusku. Na Ukrajině jsou používány a využívány zbraně a zbraňové systémy NATO, sice ukrajinskými vojáky, ale jsou, nemluvě o přítomnosti zahraničních žoldáků, kteří „si přijeli zaválčit s Rusem.“ A většina těchto žoldáků je z některého z členských států NATO. Nejvíce jich je, co se týká Evropy, z Polska, následuje Británie, Německo, Rumunsko a Francie.

Prezident Zelenský, notně posílen dávkou kokeše, protože jinak by to asi nedal, když si vezmeme, jak dopadla ofenzíva v Chersonském směru, kde je téměř vymalováno a Ukrajinská armáda byla rozprášena, až na výjimečná místa, kde stále probíhají malé bojůvky, předložil své požadavky a zároveň prezentoval úspěchy Ukrajinské armády. No, moc toho prezentovat nemohl. Je fakt, že v těchto dnech Ukrajinská armáda velmi tvrdě tlačí na Ruskou armádu v Charkovské oblasti a fronta se tam stáhla v podstatě pouze do dvou, nebo tří hlavních míst koncentrace vojenských sil, ale nic to nemění na tom, že od zahájení „ofenzívy na Cherson“ se v podstatě Ukrajincům vůbec nic nepovedlo, kromě masivních ztrát. Ano, i Ruská strana má ztráty a ne nijak malé, ale v porovnání situace, kdy Ukrajinský generální štáb vyšle do severovýchodní ofenzívy 50.000 jednotek živé síly, stovky kusů obrněné techniky a samohybné houfnice a protistrana se brání s relativně malým kontingentem vojenského personálu (cca 3.000) a za první den ofenzívy jsou ztráty Ukrajinské strany téměř 5.000 mužů a přes 20 tanků, lze hovořit o úspěchu obránců (v tuto chvíli a v této situaci). Rusové se totiž museli „zahrabat“ v Balakleji a Kupjansku, neboť tudy prochází jedna z hlavních zásobovacích tepen, díky které Rusové mohou své vojáky zásobovat municí, jídlem, léky a technikou. Obsazení těchto měst a kontrola nad touto silnicí (Kupjansk – Izyum) je tak pro Ukrajinu stěžejní. Ale Rusové zde operují v relativně malém kontingentu.

Naše média psala, že ofenzíva Rusy v této oblasti zaskočila. No, zaskočila, ale ne proto, že by jí nečekali, ale proto, že nečekali, že Ukrajinci shromáždí tolik sil. Prezident Zelenskyj totiž shromáždil 50.000 vojáků a stovky kusů techniky a vrhl je do bitevní vřavy. To, že většina těchto vojáků ani nejsou profesionálové, ale mobilizovaní odvedenci z druhé mobilizační akce a zahraniční žoldáci, je jedna věc. Druhá věc je, že Ukrajinci již téměř vypotřebovali veškerou svou obrněnou techniku, letectvo, PVO systémy a obrněné transportéry. Třetí věc je, že Ukrajinská armáda využívá v této oblasti osadu Čugujev, jako týlovou základnu, ale Čugujev byl včera na podvečer zasažen raketami Iskander a bylo zničeno jak skladiště s municí pro pěchotní zbraně, tak muničák pro raketové a dělostřelecké systémy, nemluvě o zásobnících pro palivo, takže Ukrajinské tanky a OT (obrněný transportér) nebudou mít za chvíli na co jezdit. Ale to jsme trochu odskočili.

V Ramsteinu toho tedy moc předvést nemohl a tak se není čemu divit, že členy NATO nijak moc nepřesvědčil, ale přeci jen něco málo vyhádal. Z USA míří na Ukrajina další finanční podpora, i přes velké nesouhlasy Republikánů a americké obyvatelstvo začíná být unaveno tím, jak se jejich peníze vrhají do černé díry, jménem Ukrajina, kde není moc vidět úspěch Ukrajinské armády. Z Německa zamíří na Ukrajinu protiletecké systémy IRIS-T, nicméně Olaf Scholz uvedl, že Německo nedodá Ukrajině těžké zbraně a tanky, přičemž Zelenskyj požadoval, aby na Ukrajinu byly dopraveny tanky Leopard 2. Z naší kotliny už není prakticky co dodat, neboť co ministryně války Černochová mohla, to tam poslala, teď už zbývá poslat jedině Gripeny a živou sílu. A to také není žádná sláva, protože stav naší armády je velmi žalostný. Podle oficiálních zdrojů má AČR 31.562 vojáků z povolání (tudíž ty, kteří mohou jít do bitevní vřavy ihned), téměř 7.000 občanských zaměstnanců (rozuměj různých úředníků a podobných pozic), 1.163 státních zaměstnanců (lidé na ministerstvu a v generálním štábu) a téměř 4.000 aktivních záloh. V roce 2005 byly zrušeny pravidelné roční odvody nových branců (povinná vojna) a byla zavedena profesionální armáda. V korelaci s tímto faktem je zde další důležitý údaj a to ten, že pokud by stále fungovaly odvody (záměrně píšu odvody a ne branná povinnost, protože ta, jako zákon, zůstala v platnosti, jenom se na ní jaksi sere), měla by AČR v současnosti k dispozici přes 2.000.000 lidí v aktivních zálohách (muži ve věku 18 – 49 let).

Ale to nebyly čeští představitelé, agenti Washingtonu a posluhovači Berlínu a Bruselu, aby to nezkopali víc, než je u nich obvyklé. Ministryně Černochová se ve čtvrtek dopustila vlastizrady, když v Ramsteinu začala dojednávat vybudování základny USA na území ČR. Já říkám za sebe, já tady žádnou základnu nechci. Přítomnost jakékoliv a jakkoliv velké základny z nás automaticky dělá terč při útoku řízenými raketami, ať už jsou balistické, či nukleární. Ale kromě toho se téměř „bila v prsa“, jak je na tom Česká Republika dobře. Zde prosím citace jejích slov:
„Česká republika, stejně jako některé další středoevropské země, disponuje silnou a dlouhodobě budovanou obrannou průmyslovou základnou. Ta zahrnuje kapacity na údržbu a generální opravy. Právě díky geografické blízkosti Ukrajině a dobrému spojení obou zemí, hrajeme důležitou roli v dodávkách vojenského materiálu a v celkové podpoře ukrajinské obrany.“ Kdyby to bylo jen takto, tak dejme tomu, ale o tom, co se vedlo za rozhovory mimo přítomné reportéry, těžko jen domýšlet. Nicméně, některá prohlášení a dohody také stojí za to. Zde citace toho, o čem jednali ministři obrany členských států NATO:
Na brífinku šéfové resortů obrany přiblížili také jednání o situaci na Ukrajině. Černochová poznamenala, že Česko je jedním z pěti největších dodavatelů vojenského materiálu na Ukrajinu. Slíbila, že pomoc na Ukrajinu bude z tuzemska proudit i nadále a Česká republika je podle ní také připravená se zapojit do obnovy země nebo do opravy její vojenské techniky. Navíc se pokoušela domluvit vybudování základny US v České republice.

Smutné je, že ještě před nějakými třemi lety by si o Ukrajinu většina z těch, kdo tam byl přítomen na jednání, neopřel ani kolo. Dnes se z těchto „válečných štváčů“, zblblých unijní propagandou, stali laciné „děvky“ a posluhovači cizáckým zájmům a někteří se za to ani nestydí a už se ani nesnaží to skrývat. Vzpomínám si, jak se tehdy vyjadřovali dnešní vládní politici o Ukrajině, jako o zemi s nejvyšší mírou korupce a státem tolerujícím fašistické prvky a bojůvky. V celém tomto marasmu je zajímavá další, mnohorát zmíněná skutečnost a to ta, že Ukrajina není členem NATO a přeze všechno se na Ukrajině NATO aktivně podílí v bojích, i když neoficiálně. Pokud se podíváme do Washingtonské úmluvy, která je součástí smlouvy o NATO, zjistíme, že členským státem se nemůže stát země, která nemá řádně fungující demokratický systém a nemá vyřešeny otázky o utlačování menšin. A i přes tyto body se o členství Ukrajiny v NATO hovoří a NATO se na Ukrajině prezentuje. A mně napadá na závěr jedna teoretická otázka: „Byli by členské země NATO úplně stejně jednotní, kdyby USA napadly Mexiko?“