Přítel, nebo nepřítel?

Každý člověk má určitý okruh přátel, ať už velmi blízkých, rodinných, či kamarádů, se kterými chodí na pivo, nebo vzdálených, se kterými se vidí jednou za uherský rok. Můžeme sem započítat i kolegy ze zaměstnání, nebo klidně i lidi, se kterými vedeme v nějakých pravidelných intervalech jakoukoli interakci, aniž bychom s nimi byli přátelé, ale potkáváme se s nimi a, jak se říká, od pohledu se známe (například pumpaři na čerpacích stanicích, vedoucí restaurací a hospod, kterým firma, pro níž pracujeme, zajišťuje zavážku surovinami, či recepční v odběrovém středisku, kam odvážíme krevní vzorky apod.) a vždy spolu prohodíme pár slov, nebo, když je čas, vedeme i delší diskuzi. U spousty lidí z těchto různých kategorií víme, jaké zastávají postoje, jakou mají životní filosofii, co je baví a zajímá, čeho se naopak bojí a čeho by chtěli dosáhnout (u těch pumpařů to asi vědět nebudeme tak dokonale, jako například u vlastního bratra, nebo sestry). Máme zkrátka nějaký ucelený obrázek o každém svém známém, příteli, kamarádovi, kolegovi a sami sebe ujišťujeme „jo, to je dobrej týpek, ten by se ke mně nikdy neotočil zády“, nebo naopak „je to sráč a sketa a v první chvíli mi vrazí kudlu do zad“. Jenže nenechme se mýlit. Když jde do tuhého (a jak rád říká kolega Raven „Když spadne hovno do větráku“), charakter každého jedince vykrystalizuje a projeví se v podobě sobě vlastní.

Tímto sáhodlouhým úvodem chci říct, že lidi, které považujete za své, ať už nejlepší, dobré, či občasné přátele a kamarády, kolegy, nebo zkrátka známé, musíte brát s rezervou, protože nikdy si nemůžete (a ani nebudete) stoprocentně jisti jejich loajalitou vůči Vám a Vašim cílům. Když to převedu do podstaty problematiky tohoto článku, tak bych to shrnul takto: „Nikdy si nemůžete být jisti tím, že ti lidé, které znáte a je jedno, jak moc dobře, Vás mohou překvapit a zaskočit, když se stane něco nečekaného a ošklivého (válka, přírodní katastrofa, rozpad sociálního řádu atp.)“.

Celým tímto úvodem apeluji na Váš osobní úsudek, abyste zvážili pečlivě (a to slovo „pečlivě!“ podtrhuji, zdůrazňuji a dávám s vykřičníkem do uvozovek), komu co řeknete o svých „krizových, evakuačních a přípravných plánech, schématech, systematikách, vybavení a dalších věcech“. Je to velmi důležité a hned si vysvětlíme proč. Nebylo by to poprvé, kdy se navzájem dokázali zradit nejlepší přátelé jen proto, že jeden byl odhodlaný a druhý posera a sráč (ten posera toho druhého samozřejmě převezl, protože mu ten důvěřivý natolik věřil, že ho ani na sekundu nenapadlo, že by mu mohl vrazit kudlu do zad). Bez důkladné sondáže (a je na Vás, jak moc nápadně či nenápadně budete působit) postojů k různým situacím a problémům si nebudete schopni udělat obrázek o tom, jak se Vaši přátelé a nejbližší okruh známých lidí, vůči Vám, zachová, až nastane situace, která nebude příznivá pro nikoho z Vás, ale budete se s ní muset všichni vypořádat. Abychom furt jen neteoretizovali a nehovořili v neurčitostech, dáme si takovou modelovou situaci, kterou ale lze aplikovat do každodenního života.

Zkuste si vzpomenout, kolik máte různých typů přátel a kolegů (co o nich víte, jaké mají názory, jak přemýšlí a jak jednají ve stresových, nebo krizových situacích), všechno to vemte a vhoďte do kotle s názvem „Válka“ (ať už mezinárodní, nebo občanská). Dokážete odhadnout, jak se zachovají? Co budou asi jejich první kroky? Ano, pro náš modelový příklad je v tuto chvíli zcela nepodstatné to, jestli sbalí a ochrání svou rodinu, nebo sednou do auta a konfliktu ujedou, protože se může stát (a u těch, kteří vědí, že Vy víte, co je nejlepší udělat, se to i stane), že Vás nějakým způsobem kontaktují budou se s Vámi chtít spojit (prostě vytvořit partu, tlupu, klan, říkejme tomu, jak chceme, ale pamatujte, že organizovaná skupina má daleko větší šanci na zvládnutí nelehkých situací, než samostatný jedinec). A nebude to proto, že by k Vám cítili kamarádské sympatie ( i když to v tom raje také svoji roli), ale bude to proto, že oni vědí, že Vy víte, Vy máte, Vy znáte. Samozřejmě, může to být i obráceně, tudíž iniciativa z Vaší strany, protože můžete mít o tyto své přátele, blízké, kolegy, nebo kamarády starost a chtěli byste jim pomoci. I v takovém případě ale platí to, co bylo napsáno výše. V těchto ohledech není opatrnosti nikdy dost, pokud si nejste stoprocentně jisti, že ti, kterým chcete pomoci, Vás za Vaši štědrost a pomoc, nepotrestají (jak říká staré pořekadlo „každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“).

Zde do toho vstupují charakterové rysy a osobnostní matice, o kterých jsme hovořili ve článku Bod zlomu, které se prostě projeví (vždycky to tak je, stejně tak, jako je tomu u dopravní nehody, nebo jiné situace, kdy se ukáží na scéně lidé, kteří, i přes zjevnou závažnost problému dokáží zachovat chladnou hlavu a nepanikaří a snaží se řešit problém na místě, než dorazí jednotky IZS). Vzhledem k těmto jevům a charakterovým vlastnostem Vašich přátel a známých je důležité, abyste si v období klidu (to znamená v době předtím, než to „hovno spadne do větráku“) dobře rozmysleli, komu poskytnete jaké informace. Ať už jsou to informace o tom, co by měl dělat, kdyby něco, nebo dokonce informace typu „Já jsem v pohodě, ve sklepě mám 60 litrů pitný vody, 50 litrů benzínu a zásoby potravin na 3 měsíce“, protože nikdo se nechce dožít toho, že v období klidu se o takovéto skutečnosti podělil se svým nejlepším přítelem, který jej pak (až se stane průser) navštíví a při první lepší příležitosti jej okrade, zradí, nebo dokonce zabije, kvůli konzervě vepřového ve vlastní šťávě.

to absurdně, ale zoufalí a vystrašení lidé jsou schopni různých věcích a často takových, o kterých bychom ani neřekli, že jsou jich schopni. Neříkám, že si to všechno, co víte, znáte a čím disponujete, máte nechat vše pro sebe, ale pouze vyzívám k obezřetnosti při tom, komu co řeknete a naopak bych chtěl vyzdvihnout snahu komunikovat svoje názory a nápady s těmi, o kterých víte, že jsou s Vámi „na jedné lodi“, protože víc hlav, víc ví. Informace jsou totiž mnohdy tak cenný artikl, že jej nelze vyvážit ani zlatem, natož životem.