Každá barikáda má dvě strany – část 3
Až přijde čas…
Pro vládnoucí elity jsme každý nahraditelný a postradatelný. Na planetě Zemi je v současnosti téměř 8 miliard lidí. Zástupy těch, kteří se chtějí vetřít do přízně elitářů, jsou sice velké, ale ne nekonečné. Druhá strana barikády je o poznání větší, ale je tak rozmanitá, co se smýšlení a cílů týče, že je nutné ji nejprve sjednotit. Jenže to se v dnešní době jako nadlidský úkol, protože těch jednotlivých bodů, které nás názorově rozdělují, ač se na jednom zásadním všichni shodneme, je přílišné množství. Pro ilustraci se vezmeme naší Českou politickou scénu.
Během imigrační krize v roce 2015 a krátce po ní, se vyrojila spousta malých a nově vzniklých stran, které ve finále chtěli jedno a to samé, napříč celým územím ČR. Tou věcí byla bezpečnost hranic našeho státu a aby k nám neprošel byť jeden jediný imigrant. Na tomto se shodovalo spousta stran a straniček. Některé se pak svým programem shodovali i v dalších dílčích bodech, jako bylo například vystoupení z Evropské unie, znovuzavedení povinné vojenské služby či vyhlášení neutrality a vystoupení z NATO. V zásadě se vždy našel jeden, nebo dva body, které měly strany stejné, ale pak se názorově rozcházely. A člověk si pak kladl otázku: Sakra, když mají téměř stejné programy, proč se nespojí? Otázka je myšlena správně, ale položena je špatně. Správně by měla znít: Co se musí stát, nebo čeho musí být dosaženo, aby se lidé sjednotili i přes drobné odlišnosti, když jim jde o jedno a to samé? A to je přesně ten kámen úrazu. Mnoho lidí totiž, i přes většinovou shodu názorů a programových bodů nebude chtít s tím druhým spolupracovat, protože:
- Já chci být také šéfem partaje a mít z toho nějakou tu kačku
- Ten druhý by byl na výsluní a já bych nebyl vidět a slyšet
- Je to / byl to komunista
- V televizi o něm říkají, že je to fašista / neonacista / ultrapravicový extrémista
- Já to dokážu prezentovat a podat lépe, než on / oni
Důvodů by se samozřejmě dalo najít více, ale tento krátký výčet je celkem typickou a standartní odpovědí dotazovaných lidí, kteří by mohli mít potenciál, ale nemají sílu. Většinou se to stahuje na body 1 a 4, případně na 3 a 4. Pokud bychom byli konkrétní, tak jsme si takovéhoto jednání mohli všimnout už před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2017, kdy se do Sněmovny dostala SPD. V předvolební kampani jasně vytyčila programové body a i dnes podle nich jede a neuhnula ani o centimetr. V té době se objevila spousta dalších stran, které hlásaly téměř to samé, nebo měly svůj program stažený jen na některé explicitní body a chybělo jim tak představení toho, jak by řešily ekonomické otázky, případně zemědělství apod. Když zalovím v paměti, vybavím si IVČRN, která se opírala hlavně o odmítání uprchlíků, ale vůbec neměla řešenou ekonomiku, sociální politiku a další jiné oblasti. Dále se mi vybaví třeba BOS, která měla program stejný, jako SPD, akorát jej prezentovala méně radikálně. Ještě si vybavuji hnutí Řád Národa (ŘN) a Národní Demokracie (ND), které měly opět stejný program, až na drobné odlišnosti, ale v zásadních věcech se shodovali. Ve finále to celé vyšlo tak, že všechny tyto strany a straničky propadly volebním sítem a jediná SPD se do Sněmovny dostala. Ti, kteří neuspěli s podobným programem, ale přesto nějaké hlasy dostaly, v celkovém součtu obdržely 7,12% hlasů. Pro představu, kdyby tato procenta dostaly všechny tyto strany spojené s hnutím SPD, jeho volební výsledek by byl 17,76%, namísto 10,64% a nemělo by ve Sněmovně 21 poslanců, ale nějakých 39. To už by byla jiná síla a tehdejší vítěz voleb, hnutí ANO by muselo velmi hodně zvažovat, zda-li si SPD vezme do vládní koalice, či nikoli, namísto vlastizrádné ČSSD. Proč jsem se zde o tomto rozepisoval, když to zjevně nekoreluje s úvodním titulkem? Ve svém důsledku to koreluje a to velmi.
Nyní jsme si trochu zavzpomínali, jak to bylo a zauvažovali, co mohlo být, ale není. A teď tento příklad převedeme do dnešních společenských poměrů. Nespokojených občanů přibývá, inflace roste snad v každé zemi na starém kontinentu, začínají se objevovat případy, kdy střední třída přichází o schopnost platit za základní životní potřeby a komodity, nervozita, stres a strach jsou na občanech vidět na první pohled a jako bonus hrozí, že Kolektivní západ, ve snaze stůj co stůj zabránit Rusku ve vítězství na Ukrajině, rozpoutá jadernou válku, která bude prohrou pro všechny na planetě. Vládnoucí elity (v případě naší kotliny bychom neřekli elity, ale parta šašků, diletantů, negramotů a budižkničemu) rozhazují peníze, jako kdyby jich měli nadbytek a ještě k tomu naprosto bezhlavě a neúčelně, sdírají lidi až na kost a tváří se, že se jich problémy občanů netýkají.
Jistě, netýkají, protože jejich platy jsou astronomické a nedokáží si představit, že by měli vyžít s 20.000 korunami čistého na měsíc při současných cenách a nejistotě. Pomalu, ale jistě připravují, skrytě před našimi zraky, zákony, které jim zaručí beztrestnost a svobodu v konání podle zadání, jenž obdrželi od zahraničního protektora. A my, prostý lid, se nemůžeme nijak účinně bránit, protože policie, soudy, v podstatě celý justiční systém a státní instituce, včetně médií, jsou v jejich rukách. V podstatě čekáme jen na to, až přijde čas, kdy už nebude co ztratit. Ale i toto má své úskalí.
Do té doby se toho může hodně stát a změnit (a s pravděpodobností, hraničící s jistotou tomu tak bude), ale naši mocipáni nás občany využijí, jako inventární položku na skladě, kterou je možno vyskladnit, použít a následně nahradit. Možná se teď někdo zeptá: A v čem nás použijí? Věřte, přátelé, že těch oblastí a způsobů je mnoho, od nucených prací, po mobilizaci. Při skutečné hrozbě zhroucení státního aparátu, ve světle krachujícího rozpočtu a kolabujících státních institucí, má stát stále k dispozici spoustu nástrojů, jakými lze řídit vnitřní bezpečnost, za pomoci represivních složek a zákonů. Pro příklad stanné právo, válečný stav, stav nouze a jiné další. Všechny scénáře jsou špatné a pokud se použijí ve špatnou chvíli, mohou být fatální.
Ve chvíli, kdy je však obyvatelstvu více než jasné, že se blíží konec systému, který si otevřeně zahrává s totalitními praktikami a za názor je schopný zavírat do vězení, se musí všechny odlišnosti odhodit stranou a i kdyby všechny spojoval jeden jediný bod ze všech myslitelných, je nutné se spojit ve jménu lidství, národa a vlasti! Protože pokud se toto nestane, vládnoucí garnitura lid zašlape do země a jeho počáteční odpor bude zlomen a potlačen. Jedno staré přísloví praví že: „Lid musí vyměnit vládu dřív, než vláda vymění lid!“ Odlišností, které jsou mezi námi v názorových rovinách, je mnoho a vypisovat si je zde nemá vůbec cenu. Pro pochopení situace stačí, když budou mít lidé na paměti, že v tu danou chvíli musejí jít stranou, protože jinak se nikdy nepohnou z místa. A pokud a až dojde k tomuto uvědomění si základních stavebních kamenů odporu, pak teprve nastane ten čas, kdy je možné vzít osud do svých (myšleno národa, či lidu) rukou a změnit jej v neprospěch elit. V současnosti se pohybujeme kdesi na okraji velmi hluboké propasti, do které když spadneme, už se nemusíme nikdy dostat ven. A pomyslné hodiny, odpočítávající skok do propasti, nemilosrdně tikají.
Pohled z druhé strany
Nyní se přeneseme na druhou stranu pomyslné barikády a podíváme se na tento problém ze strany a úhlem pohledu elitářů a lidí, kteří je velebí a snaží se vetřít do jejich přízně. Tento druhý pohled zcela odlišný, od našeho, neboť pokud podporujete a obhajujete válečné zločiny USA a NATO, podporujete myšlenku federalizace Evropské Unie, zničení a zánik národních států, zrušení hotovostní platby, zelenou ekonomiku a politiku, otevřenou náruč migračním vlnám a mísení ras, jste v té správné partě a nic Vám prakticky nehrozí. Pro mne, jakožto pro uvědomělého občana, který se snaží pomoci druhým najít cestu ven ze spleti lží a fabulací totalitní EU, je poněkud těžké psát následující řádky, ale protože každá mince a barikáda má dvě strany, je potřeba vzít názor a náhled té druhé strany v potaz.
Mohli bychom se dlouhé dny zamýšlet nad tím, proč ti „vlastenci“ a nacionalisté jsou tak urputní ve svém snažení rozbít fungující společenský řád, založený na demokracii, liberalismu a evropských hodnotách. Nikdy v historii naší země jsme se neměli tak dobře, jako nyní. Jsme důstojnými členy obranného paktu NATO, v současnosti jsme předsednickou zemí EU, doslova nyní šéfujeme EU, jejímž členem je nejsilnější evropská ekonomika Německo. Máme nejnižší nezaměstnanost v rámci EU, státní dluh nedosahuje ani 50% HDP. Jisté je to, že většina z nich je ovlivněna buď ruskou, nebo čínskou propagandou a proto nemá cenu se s nimi o čemkoliv bavit, protože většina jejich argumentů jsou lži, demagogie a výmysly ruské a čínské propagandy.
Obraně evropských hodnot, na kterých je naše prozápadní směřování (neboť my patříme na Západ) postaveno, musí být pomáháno všemi prostředky, které nám demokratický a právní stát zajišťuje, protože v dnešní době se proti násilí musí jít pouze tvrdými postihy a takové právní nástroje máme k dispozici (viz nedávné vypnutí proruských webů, uvěznění šiřitelů kremelské propagandy a stíhání osob podporujících agresivní ruskou okupaci nevinné Ukrajiny).
Podle nich mohou za všechno zlo světa hlavně USA, náš spojenec v NATO. Vždyť je to blbost! Jak a proč by USA vstupovala jakýmkoliv způsobem do dění na Ukrajině, respektive, podle čeho „vlastenci“ soudí, že za to mohou USA? Byly tam snad američtí vojáci? Jak by asi mohli za převrat na Ukrajině v roce 2014? Ty řeči o financování z USA jsou jen ruská propaganda, která má oblbnout hloupé a nemyslící lidi. To samé jsou zkazky o zapojení USA do vypuknutí COVID-pandemie. Nic jiného, než hloupé lži a ruská propaganda. Proč by to USA dělali? Co by z toho měli? Je směšné, jak se do toho všeho ještě pokoušejí našroubovat Billa Gatese, který, prostřednictvím své nadace, financuje světové medicínské výzkumy na vývoj nových léčiv. Opravdu si myslí, že je někdo bude brát vážně?
Když bychom se podívali na některé příklady, které předhazují, jako bernou minci dvojího metru, tak tu máme hned tři takové situace: Jugoslávii, Irák a Ukrajinu.
Válka v Jugoslávii byla nutná, protože nacionalističtí Srbové masakrovali bosenské Albánce a kosovské Albánce, vyvražďovali celé vesnice nevinných albánských muslimů a korunu tomu nasadili vyhlazením Srebrenice (kde tehdy zemřelo 7.000 nevinných obyvatel). Hrozilo, že dojde k humanitární krizi a tak bylo nutné zasáhnout, než se tento krvavý konflikt přelije dál, do Bosny a Hercegoviny, kde se válčilo o pár let dříve, nebo do Chorvatska, které v té době bylo součástí Jugoslávie. Každý národ má právo na sebeurčení a proto nebylo možné dále trpět totalitní chování Srbů ke kosovským Albáncům a odepírat jim právo na svůj stát. Díky zásahu NATO se ze Srbského sevření vymanili národy Chorvatů, Černohorců, Slovinců a Kosovanů a padl krutý teroristický režim Slobodana Miloševiče. A tyto vrahy nevinných naši takzvaní „vlastenci“ litují a obhajují?! Měli by shořet v pekle, stejně jako odsouzený Miloševič, který byl, po odsouzení Haagským tribunálem, uvězněn za válečné zločiny a ve vězení i zemřel.
Popírání správnosti zásahu proti Jugoslávii je dále doplňováno neoprávněností zásahu proti teroristickému režimu Saddáma Husajna v Iráku. Tohle už je ale do nebe volající! Ten člověk, jestli jej můžeme člověkem nazvat, byl nebezpečným nejen své zemi, ale všem demokratickým zemím, uznávajícím lidská práva a liberální hodnoty. Vždyť jeho režim vlastnil ZHN (zbraně hromadného ničení), na což přišly britské a americké tajné služby! Tady bylo jasné, že je potřeba zasáhnout, neboť by se mohlo stát, že by tyto zbraně Saddám Husajn mohl použít proti civilizovaným zemím! V té válce zemřela spousta civilistů, kteří byli podle všeho nevinní, ale nelze vyloučit, že mezi nimi byli i stoupenci Saddámova režimu. V takovém případě to bylo jedině dobře, o pár krys míň. A jak říkala, dnes již zesnulá (buď jí země lehká) Madelaine Allbrightová, když se jí ptali, zda-li ty civilní oběti za to stály: „Ano, ta cena za svobodu a mír, je přijatelná!“
V dnešní době se jeden velký válečný konflikt odehrává za naším zápražím, na Ukrajině. Putinovo Rusko v únoru napadlo Ukrajinu, která nijak Rusku neškodila a neohrožovala jej a přesto Rusko podniklo invazi na Ukrajinu. Válka trvá již deset měsíců a konce není vidět, ale podle ověřených informací to vypadá, že Rusko se zaseklo a dál nepostupuje a stateční Ukrajinci brání svou zem zuby nehty. A tady u nás se najdou hyeny, blbci a kremloboti, kteří budou tvrdošíjně opakovat, že Rusko bylo k tomuto kroku donuceno, že už nemělo kam ustupovat a že byla ohrožena jeho bezpečnost. A kým bylo donuceno učinit toto? Podle našich „vlastenců“ za to mohou USA! Co je to za nesmysl? Ale když se jich na to zeptáte, slyšíte jen omílanou ruskou a čínskou propagandu, že je to díky rozšiřování NATO a přání Ukrajiny vstoupit do NATO. Jenže Rusko je potřeba držet na uzdě, v jasně stanovených hranicích, protože jeho imperialistické choutky je nutné uzemnit, aby se již nikdy neopakovala tragédie, jakou byl vznik Sovětského svazu, který zplodil největší masové vrahy v dějinách lidstva.
To, že naše Česká republika podporuje Ukrajinu tím, že jí posílá zbraně, vojenskou techniku, léky, jídlo, finanční prostředky a nyní bude na svém území i cvičit její vojáky, je vítané a je to dobře, protože každá taková iniciativa o civilizovaného Západu zpomalí a znemožní postup ruských barbarů, jak jednou poznamenalo ministerstvo zahraničních věcí s Janem Lipavským v čele. Země aliance NATO se ale zdráhají do konfliktu více angažovat, což je špatně, protože jenom posílat techniku, zbraně a prostředky nebude stačit, aby bylo Rusko na Ukrajině poraženo. Hlavní věc je, že Rusko musí být poraženo. Šance, že by zvítězilo sice existuje, ale se zapojením sil NATO do konfliktu, se mu to nemůže podařit, protože NATO je nejvyspělejší a nejmodernější vojenskou aliancí na světě a ruský mužik z Kremlu nemá sílu a ani prostředky, aby NATO porazil. Zprávy z bojiště, které můžeme sledovat na našich informačních kanálech, jako je Česká televize, Český rozhlas, CNN Prima, nebo Seznam zprávy, Aktuálně apod. o tom hovoří zcela jasně. A když bude Rusko poraženo, zhroutí se samo do sebe a již více nebude a tím pádem i našim „vlastencům“ zmizí ze světa modla, ke které se až fanaticky upírají. Pak jim zbyde jen Čína a nebo prázdné místo, ale až se tak stane, bude velmi lehké tyto jedince identifikovat. Nejlepší by bylo, když tak moc fandí agresivními Putinovskému režimu, kdyby se do toho Ruska odstěhovali a byl by klid, protože pro takové hnidy a kolaboranty není v liberální EU místo. Nepotřebujeme je.
Ono je vůbec zajímavé, jak moc se kremelská skupina „vlastenců“ upíná k myšlence, že tady (myšleno na západě) je vše špatně a že jediná správná cesta je opustit EU a znovu vlézt do chomoutu s Ruskem. To bychom to chytili. Jednou stačilo, díky! Ale není třeba zoufat si, neboť situace se vyvíjí a pokud vytrváme v obraně našich západních liberálních hodnot a budeme nadále podporovat Ukrajinu v boji proti Putinovskému Rusku, nebude potřeba poté brát na tyto jedince ohled, oni se umlátí a zalknou sami žalem nad skonem a rozpadem nepřítele, který je pro západní civilizaci nepřítelem největším.
Od vstupu do EU jsme se nikdy neměli lépe, než v těchto dobách. Dobrá, covidové roky 20 a 21 nebyly úplně košér, ale díky lékařským a inteligentním kapacitám, které přišli s vakcínami a monoklonálními léčivy se to zvládlo celkem dobře. Ale i zde zaúřadovali naši „vlastenci“, opilí ruskou propagandou a dezinformátory typu doktora Berana, nebo mikrobioložky Pekové a hořečně protestovali proti povinnému očkování. Kdyby jen tušili, jak moc škodí všem okolo sebe, když už tedy nebyli schopni pochopit, že škodí hlavně sobě. Ale co, o toho, kdo nechce nic slyšet a stále dokola papouškuje jen dezinformace a ruskou propagandu, je zbytečné se starat a pokoušet se ho přesvědčit o jeho omylu.
Jednou přijde doba, kdy budou tito „vlastenci“ postaveni před volbu: Buď s námi, nebo s nikým. V případě, že prozřou a budou se chtít připojit k liberálně demokratickému, pro-evropskému směřování, jim ale nesmí být umožněno vykonávat vysoké státotvorné, nebo rozhodovací funkce, protože by to mohlo mít tendenci strhnout směřování tohoto systému k nacionalismu a nabourávalo by to myšlenku panevropanství a federalizace Evropské unie. Do té doby je potřeba je nechat se utápět ve svých vlhkých snech o skvělém Rusku, Číně, nacionalismu, patriotismu a národních státech a využít jejich potenciál k prospěchu prozápadního směřování Evropské unie a vyspělého západu. Tento potenciál není nevyčerpatelný, ale protože těchto pomýlených, leč v mnohém ohledu velmi zručných, jedinců, je mnoho, lze jej využít jak pro posílení prosperity západního kapitalistického světa, tak pro plnění nejrůznějších prací a profesí, ve kterých najdou uplatnění, ale nikdy nebudou moci promlouvat do řídících struktur a procesů, protože takové kolaboranty by bylo krajně nebezpečné pouštět d vedení demokratických institucí, které jsme si tvrdě vybojovali v roce 1989.
Shrnutí
V předešlých odstavcích jsem Vám poskytl pohled „z druhé strany barikády“, jak o lidech, smýšlením mne podobných, uvažují a píší takzvaní eurohujeři, bruselisti a federalisté. Bylo to celkem těžké, dát to dohromady, protože optimistický pohled na věc není můj šálek čaje (držím se raději kritického realismu) a už vůbec nemám v krvi obludnou zaslepenost vůči EU a Bruselu, které jsou řízeny z USA. Věřte mi, že poslouchat některé lidi, kteří mezi sebou komunikují těmito, nebo podobnými slovy, chce fakt silný žaludek, stejně tak, jako jejich čtení v diskuzích pod články. Nejsem ale zaslepen ani na druhou stranu kompasu, tudíž na východ, ale když si vezmu kolem a kolem, tak ten bordel, co se děje tady se tam prostě neděje. Zkuste si představit LGBT duhový pochod na Rudém náměstí, kterému hrdě přihlíží ministr zahraničí Sergej Lavrov či ministr obrany Sergej Šojgu, nebo na náměstí Nebeského klidu, kde s obnaženým zadkem a duhovou vlaječkou mává prezident Xi Jin Ping. Nebo že by státní Duma zvažovala zákon o uznání 73 pohlaví, či že by snad v Číně chtěli zakázat těžbu uhlí, protože zanechává velkou uhlíkovou stopu, nebo že by na Sibiři zakázali topit uhlím a dřevem, protože v Antarktidě prý tají ledovce.
Když porovnáme obě části článku, lze dojít k závěru, že z první části, kde sledujeme linii národoveckou, se dozvídáme, že státní aparát je podřízen cizí moci a jedná proti zájmům svých občanů, mezi nimiž se najdou jedinci, kteří se nebojí na tato fakta upozorňovat a pokoušejí se mezi sebou kontaktovat a spolupracovat a „probudit“ ty z druhé strany barikády. Ze druhé části lze usoudit, že lidí, kteří jsou konformní se systémem, je více, než z té první, národovecké, skupiny a že jsou v mnohých ohledech a faktech zaslepení, nebo neinformovaní. Dalo by se říct, že si myslí, že s námi nemá cenu o čemkoliv sporném diskutovat, neboť jsme ovlivněni ruskou a čínskou propagandou. Na to konto bychom mohli říct, že oni jsou zase ovlivněni bruselskou a washingtonskou propagandou. Jedno staletími prověřené přísloví praví, že „Čím víc se blíží konec impéria, tím šílenější zákony a nařízení vydává“. A až nastane konec toho impéria (myšleno EU a celého Západního systému, protože ten se musí zákonitě zhroutit, neboť kdo z Vás četl Kapitál od Karla Marxe, tak ví, že základní premisou kapitalismu je expanze. A když už všude všechno je, není možné nikam expandovat, tak se musí systém, založený na expanzi, dnes doplněný o konzum, zhroutit), tak se ukáže, která strana barikády měla pravdu. Jen doufejme, že si o tom budeme moci někdy v klidu pokecat, protože by se mohlo stát (s velmi vysokou pravděpodobností), že po rozpadu systému přijde válka. A už dlouhé roky nevisí ve vzduchu otázka, jestli přijde, ale kdy přijde.
Slovo závěrem
Pokusil jsem se Vám v této trilogii „Každá barikáda má dvě strany“ nastínit problémy současného světa tím, že jsem je zúžil na tři zásadní pilíře a to na Mediokracii, Farizejství (dvojí metr) a Rozdělení společnosti. Dalo by se najít ještě spousta dalších témat, která můžeme považovat za zásadní, ale pokud se nad těmito třemi tématy, která jsme spolu prošli v napsaných článcích, zamyslíte, dojdete k závěru, že je to vlastně pravda, o kterou se dnešní svět opírá a hlavně pravda, o kterou se opírají ať už naši politici, tak ti světoví, ale hlavně ti z liberálního Západu. V dějepise jsme se učili, že byla nějaká doba kamenná, doba železná a jiné. Dnes žijeme bohužel v době mediální a dalo by se i říct, že v době farizejské.
Moje trilogie těmito slovy končí a já doufám, že se budete těšit na další podobný projekt, který bude pojednávat o historických faktech a mýtech, nikoli z dávného středověku, ale z dnešního věku a uplynulého století, jenž jsem příhodně nazval „Záznamy z černé skříňky“.
