Poznej svého nepřítele: Současná mediokracie určuje, jaký problém neexistuje, kdo je špatný a kdo dobrý. Realita je ale úplně jiná. Bude nepřítel odhalen a pojmenován, než bude pozdě?
Představení začíná
V současné době jsme sužováni několika desítkami problémů, ať už se dotýkají společenských témat, ekonomických, či našich osobních a naši zářní s křišťálově čistí politici nám v tom moc nepomáhají, ba naopak. Díky konání některých z nich se naše problémy jen a jen zhoršují a to tak, že hodně. Když bych měl konkrétně pojmenovat osoby, které se na tom zhoršování svým jednáním podílejí, na prvním místě by byl signalista, vícepremiér Ukrajiny Petr Fiala (alias Pjotr Ihorevič Fialenko), na druhém místě by se asi umístila bezdětná valkýra Jana Černochová, toho času ministryně obrany, bronzovou příčku by jistojistě obsadila předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová – Adamová (alias Svetruška), coby bývalou au-pair v Maroku (odtud její tetování na ruce v arabštině) a prodejkyni telefonů z T-Mobile. Ono by se těch lemplů a budižkničemu našlo mnohem víc, ale na to tady nemáme prostor, takže ještě přihodím pouze telegraficky ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu, který je na tento post velmi kvalifikovanou osobou, neboť se svojí bývalou profesí, coby investor a bankéř, je určitě tím pravým ořechovým, pro výkon této funkce. Dále ministra financí Stanjuru, který, coby vyučený elektrikář, bude určitě tou nejlépe kvalifikovanou osobou, která bude zodpovědně a se svědomím řádného hospodáře, spravovat státní kasu, nebo minstr zahraničních věcí Jan Lipavský, který je za 1. nejmladším ministrem v celé vládě a za 2. nejmladším ministrem zahraničí v dějinách ČR a kromě toho, že je to politický, historický a diplomatický analfabet a, lidově řečeno hovado, rozesírá zahraniční vztahy, kde to jen jde, ať svými vyjádřeními proti Maďarsku, které, světe div se, netrpí dopady konfliktu na Ukrajině, jako Česká republika, Slovensko, Německo, nebo Francie, tak i vyjádřeními proti Ruské Federaci, Bělorusku, Číně a jiným zemím, kde je, oproti naší kotlině, mnohem lepší ekonomická úroveň občanů. Celé to panoptikum hrůzy uzavírá ministr vnitra Víťa Rakušanů, který je nejen ministrem vnitra a tudíž i (de facto) šéfem policie, ale zároveň je hlavounem mafiánského kartelu, o jehož praktikách, ve kterých straníci STANu figurují, musel vědět a určitě i ví, ale kryje je a dělá hloupého, protože kdyby to přiznal, tak by musel jít zákonitě od válu. Tímto krátkým výčtem některých lemplů a politických hyen jsme si uvedli náš dnešní článek, který se ale nebude motat, jen okolo naší politické reprezentace, ale rozkryjeme zde zákeřný plán Eurosajúzu a pár dalších jobovek.
Ona politická hydra, kde když jednoho pitomce odstraníte, přijdou další dva, je asi opravdu více skutečností, než jen mýtem. Před několika lety jsme si mysleli, že když skončil ve funkci předsedy Evropské komise Jean-Claude Juncker, že horší už snad nikdo být ani nemůže. Že byl Juncker dobytek a ožrala, toho jsme si mohli všimnout v posledních dvou letech jeho funkčního období. A ejhle, ona přišla Ursula von der Leyen. Tato harpyje je opravdovou zkázou nejen pro Německo, kde vedla ministerstvo obrany a během jejího řízení tohoto resortu šel Bundeswehr kompletně do kytek, ale je opravdovou bezpečnostní hrozbou pro celý evropský prostor. Nejen, že její manžel je přednostou jisté kliniky (která dostává od EU tučné spropitné, ve formě dotací), ale je přímo odpovědná za zahraniční politiku EU vůči všem státům světa a zejména je pak odpovědná za celou COVID šaškárnu s vakcínami, jelikož se ani neobtěžovala přizvat na jednání o vakcínách a jejich benefitech vakcinologické spolky a lékařské komory členských států, nebo alespoň zdravotní výbor Evropského parlamentu a rozhodovala o centrálním nákupu sama, bez dopadových a jiných studií. A když už byla nějaká jednání přístupná europoslancům, tak tam nesměli jít s diktafonem, překladatelem či počítačem. Přesně o této buzeraci, na které vedení Evropské komise velmi lpělo, popsal ve svém vstupu náš europoslanec za SPD Ivan David. Nutno podotknout, že doktor David nemá důvod lhát, nebo si vymýšlet. Jsem přesvědčen, že někteří slovenští europoslanci se pokoušeli svým občanům sdělit totéž, ale režimní propaganda vše držela pod pokličkou. Ruku na srdce, slyšeli jste z našich sdělovacích prostředků, že by se snad taková jednání odehrávala v útrobách Bruselského panství?
Neschopní anebo všehoschopní
Ale šéfka Evropské Komise není to nejhorší. K ruce má celou armádu nástrojů a posluhovačů, z nichž nejvýznamnějšími jsou například Věra Jourová, coby eurokomisařka pro „boj s dezinformacemi“, mimo jiné, Ylva Johanssonová, coby eurokomisařka pro vnitřní záležitosti, nebo třeba Frans Timmermans z Holandska, což je ultra-kretén, kterého když člověk slyší mluvit, tak se mu natahuje závěr u pistole, protože to je bytost, která musela vzniknout skřížením trockistického komunisty a člena NSDAP, který byl fanatickým členem Greenpeace, jinak si jeho existenci nedokážu vysvětlit. Dalším takovým vejlupkem je Guy Verhoffstadt, který je členem frakce RENEW, což je mimochodem stejná frakce, do které jsou integrováni europoslanci za ANO. A tento skřet, říznutý goblinem, se velmi tvrdě pral za to, aby v minulých letech k nám byly sestěhováváni uprchlíci ze Sýrie a z Turecka, že prý jich v ČR máme relativně málo na to, kolik do nás EU sype peněz. Ale u tohoto odpudivého lotra nejde ani tak a jenom o migraci a migranty, ale vůbec celá jeho působnost v Europarlamentu je opředená úmyslem uškodit zemím bývalého socialistického bloku. Schválně se podívejte, jak tenhle vejškrab diktuje Maďarům, jak mají volit a co mají dělat.
Zločinu zabráníme tím, že znemožníme se bránit zločincům
Když jsem zmínil nástroje, tak si vezmeme na paškál pár věcí z poslední doby, které jsou relativně aktuální. Není to tak dávno, maximálně tak dva roky, co EU přišla se skvělým nápadem, kterým chtěla reagovat na opakující se útoky na pokojné občany evropských měst, během Vánoc vánočních svátků a trhů. Jestli máte na mysli, že to má snad (nedej Bože) nějakou souvislost s přítomností statisíců islámských migrantů, tak jste xenofob, rasista a určitě čtete a posloucháte ruskou propagandu a platí Vás Kreml, protože podle soudruhů z Evropské Komise (Johanssonová, Verhoffstadt, Timmermans a další zplozenci pekla) to tak určitě není. Evropská komise se rozhodla zabránit islámským teroristům v přístupu ke zbraním tím, že vydala směrnici, podle které bude pro obyvatele členských zemí EU ještě těžší, než bylo doposud, získat legální palné zbraně. Soudruzi z Eurosajúzu zřejmě zapomněli, že islámští teroristé si před opatřením zbraní nejprve jdou na policii zažádat o zkoušku odborné způsobilosti pro držitele zbrojního průkazu, absolvují zkoušku, projdou byrokratickým aparátem a ve finále si půjdou požádat o povolení k nákupu zbraní, se kterými pak jdou vystřílet náměstí, nebo bar, či kostel. Celé toto opatření mělo a má dopad pouze na obyčejné občany, kteří třeba někdy uvažovali a uvažují nad tím, že by si legální zbraň pořídili. Ono to stále jde a stále to není nic těžkého (pravda, je to těžší, než to bývalo před nějakými deseti lety), ale Evropská komie již deklarovala, že chystá další zpřísnění. Když se na to podíváme podrobněji, tak dojdeme k tomu, že spíš než aby se zabránilo teroristům v páchání násilné ozbrojené činnosti, tak se zabraňuje běžným lidem získat vůbec nějaké prostředky, kterými by mohli v krizovém případě takového „ručníkáře“ poslat za Alláhem, aniž by došlo ke ztrátám na životech nevinných občanů, kteří čirou náhodou vyrazili s rodinkou na vánoční trhy, ale jako na potvoru se zrovna na tom trhu rozhodne nějaký Ahmed, nebo Mustafa předčasně nadělovat dárky, pomocí kalašnikova a granátů.
Drobná poznámka: Ona „Odzbrojovací směrnice EU“ byla dlouho diskutovaným tématem a jen díky usilovnému tlaku zespoda (tzn. Od lidí) se podařilo tuto směrnici odmítnout ve znění, v jakém požadoval Brusel a naši borci (teď myslím opravdové borce, jako je třeba bezpečnostní expert Jan Skalický, nebo policejní plukovník Pavel Černý) se postarali o to, aby ta směrnice způsobila co nejmenší škody českým držitelům zbraní a střeliva. Ve finále tak přišla směrnice, která nám sice přidala dvě nové kategorie zbraní, ale na druhou stranu jsme obohaceni o možnost pořídit si legálně tlumič na zbraň, získat výjimku na zakázané střelivo či nadlimitní zásobníky. Pokud se chcete o tom tématu dozvědět více, klikněte sem, nebo sledujte naše stránky a videa na Odysee, kde budeme nejen o tomto hovořit v nově připravovaném pořadu „Prep(p)ni se“!.
Ještě štěstí, že jsme chudí
Vrátíme se zpátky k meritu věci. Další takovou lahůdkou bylo už v roce 2016 téma přerozdělování imigrantů. Vše vycházelo totiž z jistého nařízení o „povinné solidaritě“. Nic proti, ale kdž je solidarita povinná, tak už nejde o solidaritu, ale o rozkaz, nebo vydírání. Tenkrát toho byly plné noviny a weby, ale ve finále jsme byli ušetřeni nejmasivnější imigrační vlně, protože všichni ti doktoři, inženýři, jaderní fyzici a letečtí konstruktéři chtěli „nach Deutschland“. K nám se nikdo nehrnul, protože jsme tady chudí. Ano, je to tak (osobně s tímto označením nemám problém). A toho si Evropská komise všimla a vymyslela takzvaný „Evropský sociální finanční pakt“. Ve zkratce jde o to, že všem uprchlíkům, kteří budou v jakékoliv členské zemi EU, bude úřady vyplácena stejná částka, ať jsou ve Finsku, Maďarsku, nebo v Německu. Ovšem, mělo to i pojistku. Aby to náhodou nezačali zneužívat třeba chudí Češi, nebo Slováci, byla do té regulační směrnice vtlučena vsuvka, že „žadatel o azyl, kterého se tento finanční rámec týká, nesmí být občanem jiné členské země EU“. Takže tímto krokem v podstatě Evropská komise řekla, že „všichni čmoudi ty prachy dostanou a všichni chuďasové se třeba poserte“. A to by to bylo, aby to nefungovalo. No… ono to funguje, ale stejně k nám nikdo moc nechodí, neusazuje se, nerostou tu mešity, jak houby po dešti. To je způsobeno tím, že nálada roztříštěné české společnosti, je velmi mizerná a o uprchlících nechtějí ani slyšet a páni korytáři, tedy politici, to vědí a slyší to a velmi dobře jim dochází, že když by povolili vstup ručníkářským migrantům ve velkém, tak je lid vyhází z oken Strakovy akademie. Zde je nutné si podotknout, že tento sociální finanční pakt v roce 2016 podepsal premiér Bohuslav Sobotka, též řečený Plešbotka, Ozubená pleš či Bruselský Bobo. A o tom, že je to skutečně tak, se přesvědčil bývalý poslanec za ANO, Zdeněk Koudelka, který tuto informaci získal na Úřadu práce, pod jehož gesci spadá výplata těchto sociálních dávek.
Máme super nápad, který vše… zničí
Naprosto úžasným a zničujícím nástrojem, je hit posledních dvou let, nazývaný Green Deal. Vzpomínám si, když jsem už v roce 2019 začal s lidmi a známými hovořit o tom, že EU chystá na roky 2021 a dále, likvidační nesmysl, jménem Green deal a vysvětloval jsem jeho nebezpečí. Někoho to zaujalo a začal po tom pátrat, jinými jsem byl odmítnut s tím, že jsem šašek, blázen a určitě mne platí Kreml, protože něco tak likvidačního by přeci hodná Evropská unie neudělala. No a dnes máme konec roku 2022, elektromobilita je „nuceně“ na vzestupu, zavírají se uhelné, plynové a někde i jaderné elektrárny, elektřiny je nedostatek, lidé klepou kosu a celý průmyslo-hospodářský komplex půjde nejspíš, během příštích dvou let, tak do hoven, že už ho nikdy nikdo nevzkřísí. Ona myšlenka Green Dealu se totiž báječně hodila. Nejprve habaďůra s COVIDem a rychle, dokud jsou lidi oblbnutý, prdneme na ně Green Deal, to je srazí úplně. Celý Green Deal totiž není o nějaké uhlíkové neutralitě, nebo klimatické změně (klima se na Zemi měnilo v periodických cyklech, což Vám řekne téměř každý paleontolog a vliv člověka a industrializace je tak mizivý, že za celou dobu moderních dějin se lidstvo podílelo na zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nějakými 2%). Jde o nástroj, který donutí společnost přejít z papírových peněz (valut) na digitální měnu, vše se zelektrifikuje a propojí s počítači, čímž ti, kdo vládnou systému (jednotlivé vlády národních států, papaláši v Bruselu atd.) budou v jakoukoliv chvíli vědět, kde jste, co děláte, co jste si koupili, co jste kde napsali, nebo řekli. Budou Vás mít, jak otevřenou knížku, jak zajíce, na kterého neustále míří nevyčerpatelný střelec a když byste náhodou začali smýšlet jinak, než jak káže systém, tak vám bloknou kartu a nekoupíte si ani ten mizernej rohlík, kterej už taky není to, co bejvával. O Green Dealu si do podrobna budeme povídat v Konspiračním koutku a připravuji na toto téma rozsáhlé články na pokračování, takže nám zatím stačí takovýto nástřel.
S Green Dealem souviejí další nesmysly, jako je třeba plán „Fit For 55“, což je smělý (ale nereálný) plán, jak do roku 2055 snížit produkci emisí a skleníkových plynů o 50%. Pokud by to někdo udělal, tak Evropu pohltí válka, protože by to vedlo k zavření stovek, ne-li tisíců podniků a továren, miliony lidí by přišli o práci, nebyla by elektřina, voda, topení, benzín, nafta, jídlo, prostě by se to celé sesypalo a lidé by se na ulicích vraždili pro konzervu játrové paštiky a butelku vody. Soudruzi z Eurosajúzu se rozhodli Green Deal spustit s tím, že ani nenechali největší vědecké kapacity vypracovat dopadovou studii a teď čumějí, jak telata na nová vrata, když jim kolegové ze Švédska hlásí, že „ty soláry a vodní turbíny jsou fajn, ale ono moc nesvítí a moc nepršelo, takže nemáme elektriku a budeme teda muset zpátky nahodit jaderný reaktory“. Jako třešničku na dortu donutily loňské studené podzimní a zimní měsíce Švédy, aby nahodili staré a zakonzervované dieselové elektrárny, které mají uhlíkovou stopu 2x větší, než uhelná elektrárna.
20% Fridexu a budete si čvachtat
Pokud se chcete zasmát (nebo spíš uronit slzu), kam že jsme se to za 33 let demokracie a západního kapitalismu dostali, přihodím ještě takzvaný Evropský volný trh a Zahraniční politiku Evropské unie. Je sice fajn, že si zde můžeme od roku 2004 dopřát více potravin a spotřebního zboží, které pochází z ostatních států Evropské unie, ale podívejte se na jejich kvalitu. Zůstanu schválně u potravin. Dokud fungovaly a platily České státní normy, co se kvality potravin týče, sálám byl salám, párek byl párkem a mléko bylo mlékem. Šli jste do obchodu s Přemyslem Otakarem, koupili jste si 10dkg vysočiny, tři rohlíky a ještě Vám zbyla pětikačka na žvýkačku. Dneska ta vysočina stojí dvacku za 10dkg a je buď moc mastná, nebo moc lepí (to záleží na tom, kolik je tam éček a jak moc mouky tam nasypou). Jeli jste v roce 2000 stanovat, koupil se Luncheonmeat a nad ohníčkem v ešusu krásně voněl a následně i chutnal. Plechovka stála okolo 30 korun. Dneska za ty samé peníze koupíte „cosi“, co vypadá tak, jako by to už někdo jednou jedl, ani pes by to nežral, při smažení to pouští hektolitry vody a rozpadne se to na neidentifikovatelné kousky „čehosi“, co by mělo vzdáleně připomínat maso. Omluvte, prosím, mojí chvilku nostalgie, ale tato modelová situace s tím přímo souvisí. Nemám v úmyslu porovnávat platy, jen se snažím nastínit, že za stejný peníz tenkrát a dnes, nelze koupit stejnou kvalitu, ač by si jeden člověk řekl, že v pro-západní, kapitalistické a demokratické zemi by to mělo tak být. OMYL! Celé toto, co jsem popsal na řádcích výše, je způsobeno tím, že se vstupem do EU byly České státní normy upozaděny, nikoli zrušeny (ony stále existují), ale byly jim nadřazeny Evropské normy. Z prostého důvodu: My jsme měli nějakou výrobu, vlastní a domácí. Ta byla kvalitní a dbalo se na to, aby se do lidí necpali šmejdy a jedovaté potraviny, protože na našem vnitřním trhu by lidé takového prodejce bojkotovali a ten by, kvůli špatné pověsti a nezájmu o své produkty, zkrachoval, to za prvé a za druhé bylo státnímu aparátu jasné, že když bude mít kvalitně živené a zdravé občany, tak ti budou moci v pohodě pracovat, nebudou marodit se zažívacími obtížemi a jim přidruženými onemocněními a zároveň, protože potraviny budou kvalitní, budou dobře živeni a zásobeni minerálními látkami a vitamíny a tudíž budou v dobré fyzické kondici, což se může v horších časech hodit, například při povolávání vojenských záloh a nebo při vojenské prezenční službě (která tedy dnes už není).
Ale celoevropský trh, to je jiná. To se v Německu vyrobí něco, co připomíná onen zmíněný luncheonmeat, bouchne se tomu etiketa Made in EU, nacpe se to éčkama, vodou, moukou, palmovým olejem a kuřecím separátem a šoupne se to Čecháčkům, oni to zbaštěj, protože je to ze západu. Co na tom, že výrobní cena takového toxického odpadu je pár korun. Je to ze západu, nastřelíme to o 100% a hotovo. A protože platí Evropské normy, podle kterých je to v pořádku, může se prodávat. No a protože tyto normy platí i pro zboží, které se vyrábí u nás, samozřejmě se tomu přizpůsobili i tuzemští výrobci. Proč by dodržovali normy, které jsou podřazené Evropským, když mohou využít stejných norem a vyrobit stejné zboží, které dodávali na trh před dvaceti lety, ale nyní si ušetří 50% nákladů? Proto není divu, že si jdete do obchodu koupit třeba Pražskou šunku (tu konzervovanou), která sama o sobě stojí raketu jako prase a zjistíte, když si pozorně prostudujete etiketu se sekcí složení, že obsahuje, dejme tomu, 90% masa. Zkuste si vzpomenout na tento produkt před dvaceti lety a porovnejte chutě. Záměrně jsem nyní vybral Pražskou šunku, kterou vyrábí nejen výrobce u nás v ČR, konkrétně třeba Hamé, nebo Kostelecké uzeniny. A teď, pro velký úspěch, stačí zajet „za čáru“, do nejbližšího města v Německu, a navštívit místní Kaufland, Penny, nebo podobné obchody a když tam narazíte na „Prager schinken“, zjistíte, že výrobce je stejný (Hamé, Kostelec atp.), ale složení je naprosto odlišné od toho, co koupíte doma! Proč? Protože kdyby to, co se prodává „doma“, prodávali „venku“, tak už by si v zahraničí neškrtli. Celé je to také ovlivněno národní hospodářskou politikou a schopností daného státu „vydupat si“ dodržování nějakých standardů, což u našich západních sousedů zjevně není problém, ale naši mocipáni se stále před někým plazí a raději sklopí uši, jen aby se páníček nehněval. Zkrátka „my Vám do toho nalijeme 20% Fridexu a Vy si budete čvachtat, vždyť je to přeci Made in EU“.
Děkujeme, že jste na nás závislí
S těmi potravinami souvisí také samozřejmě zemědělská politika. Od našeho vstupu do EU se neustále snižuje plocha orné půdy a tudíž i podíl plodin na ní pěstovaných. Pro ilustraci si připomeňme, že v době mezi roky 1989 a 1999 jsme patřili mezi „bramborářskou velmoc“, která si dokázala svojí vlastní produkcí brambor pokrýt národní spotřebu a ještě jsme mohli něco vyvážet. Dnes dovážíme brambory z Holandska a Španělska a když narazíte v obchoďáku na české brambory, mnohdy se stává, že kilo brambor je dražší, než kilo banánů. Zemědělská politika skrývá ještě jednu lotrovinu a ta se nazývá „zemědělské dotace“. Nebudu se nijak moc zaobírat tuzemskými dotacemi, protože ty na úrovni EU jsou vypečenější. Abych byl konkrétní, tak například francouzští zemědělci mají dotace na zemědělství téměř 4x vyšší, než naši zemědělci a tak není divu, že se k nám od nich dovážejí produkty, které bychom zde byli schopni vypěstovat, či vyrobit. Pak se není čemu divit, že v obchodě narazíte na okurky z Holandska, rajčata z Itálie, hroznové víno z Řecka, mrkev z Německa, petržel z Belgie, nebo jablka z Francie. Tento problém je způsoben tím, že obchodní řetězce si diktují ceny, za které budou vykupovat jednotlivé komodity a farmář buď kývne, nebo ne. A protože naši pěstitelé mají nižší dotace od EU na pěstované produkty, respektive na plochu, kterou obdělávají, než jejich západní kolegové, jsou pro ně ceny obchodních řetězců likvidační a nerentabilní a tak raději pěstovat přestanou a na úrodné ploše se věnují pěstování travin, které párkrát do roka pokosí a promění v seno, za což mají dotaci vyšší, než kdyby tam cokoliv pěstovali a je to vyřešené. Tím se snižuje schopnost České republiky vypěstovat si vlastní plodiny pro vlastní obyvatelstvo a tomu se říká „snižování potravinové soběstačnosti a bezpečnosti“ (o tomto problému jsem hovořil v 5. díle Myšákova informačního okénka, ve třetí části). Logicky na to musí přijít nějaký jev, který vyplní mezeru vzniklou přechodem takových farmářů a pěstitelů ze sféry potravinové či živočišné, do sféry „údržbové“ a tím jevem je nahrazení tuzemského pěstitele tím zahraničním, kterému se to stále vyplatí, protože dostane na dotacích víc, než našinec, i se započítáním ceny za dopravu a ještě pořád bude „v plusu“. Přátelé, ale takováto politika, není solidární politikou. Toto, je koloniální politika, kdy se z původně soběstačné země, stává závislá země. A to tak, že hodně!
Když bychom to vzali do hodně černého důsledku, tak kdyby nakrásně jednoho dne všichni zahraniční producenti řekli, že už sem do ČR nenechají dovézt ani jednu bedýnku svých produktů (jogurty, okurky, rajčata, máslo, maso, mouka, olej, sůl, cukr a další), tak jsme za tři dny v prdeli, protože nebude co jíst, nepůjde nic koupit, protože to málo, co upečou pekárny, zmizí lusknutím prstu a nic dalšího nebude, zvláště nyní v podzimním a zimním období, kdy na zahrádce nevypěstujete lautr nic, kromě ozimy. A Státní správa hmotných rezerv je vybrakovaná, neboť odeslala v tomto roce přes 950 palet s potravinami, lékařským materiálem a dalšími věcmi, na Ukrajinu a zásoby potravin nyní v jejím skladě pokryjí potřeby občanů ČR na 1,5 dne!
Ve jménu diplomacie… si naserte
Pokud jde o zahraniční politiku Evropské unie, sama o sobě je tato formulace hloupá a neuvěřitelně blbá, neboť Evropská unie, není státem, ale pouze společenstvím a to takovým společenstvím, které by mohlo být s přehledem rovno „Spolku zahrádkářů“. OK, fajn, sice spolčuje a v nějaké rovině sjednocuje jednotlivé předpisy a prvky členských států, ale pořád nejde o federaci, nebo unii, která je za prvé uznána OSN, jako soustátí a za druhé, není to unie ve všech státotvorných odvětvích (protože si některé z těchto důležitých odvětví členské země ještě stále řídí, ať už více, či méně, sami). Nicméně ve strukturách Evropské unie se nachází jistý eurokomisař, známý jako Josep Borell a ten je ve vší svátosti evropsko-unijní pověřen zahraniční politikou Evropské unie. Kromě toho, že je to nebetyčný kretén a přes 85% obyvatel členských zemí EU o něm buď nikdy neslyšelo, nebo ani nevědí, jak vypadá, kde žije, jaké má priority a další věcí, jde o člověka (pokud je to tedy člověk, ale spíš bych to tipnul na nějakého hybrida, mezi zlobrem a zahradním trpaslíkem), který nejen že hájí především zájmy svých páníčků, ale názory a zájmy mladších členských států EU a zejména těch z východního křídla EU, jsou mu naprosto ukradené, respektive jimi opovrhuje. Styl, jakým řídí svůj resort, můžeme-li to tedy tak nazvat, je destruktivní a způsobuje nenávratné škody. Pro připomínku, co tento šašek zatím stihl podělat, tak nám nakrásně poslouží zhoršení vztahů s Ruskou federací (respektive jejich pokles na čistou nulu, ne-li pod bod mrazu), Běloruskem a Čínskou lidovou republikou. Když vezmeme v potaz, že Čína je jedním z největších importérů evropského průmyslového zboží a zejména toho německého, tak je jeho označování čínského prezidenta Xi-Jin Pinga, jakožto zlotřilého komunistického diktátora a nazývání Číny komunistickou diktátorskou zemí, kde nejsou dodržována lidská práva, velmi přes čáru. Až se Xi nasere, tak otevřou v Číně pár nových fabrik a všichni evropští (hlavně Němečtí) výrobci zkrachují, protože nebudou mít pro koho vyrábět a co vyvážet -> nebudou prachy z obchodu -> nebudou prachy na daních -> nebudou prachy z odvodů na fungování EU -> nebude na výplaty eurokomisařů a europoslanců -> bude akorát bída, tma, zima, hlad a občanská válka v zemích EU.
S Ruskem si to rozházel už vloni a neustálé poštěkávání na Vladimíra Vladimíroviče Putina, že je to agresor, diktátor a že Rusko je, nyní nově, teroristickým státem, povede jen a pouze k tomu, že se s ním přestane Sergej Lavrov bavit úplně a až soudruhovi Borellovi a jemu podobným šaškům, dojde, že „tu válku proti Rusku fakt nemůžou vyhrát“ a že „ta ruská ropa a plyn by se fakt hodily“, tak už bude pozdě na to, brát svá slova zpět. Je až s podivem, jak se vůbec všichni eurokomisaři vyjadřují k dění za východní hranicí Evropské unie (a teď nemluvíme jen o Ukrajině). Stačí si vzpomenout na eskalaci situace v Kazachstánu na začátku letošního roku, kdy prezident Kasim Žomart Kemeluly Tokajev požádal Vladimíra Putina o silové řešení situace v Kazachstánu, kde vypukla další z barevných revolucí (pojmem barevná revoluce se myslí revoluce, která je financována třetí stranou, která změnou politického uspořádání sleduje své zájmy. Stejným výrazem bychom mohli nazvat Majdan na Ukrajině v roce 2014), ale byla velmi rychle potlačena (během dvou dní). Tenkrát se unijní špičky vyjadřovali, že je nepřípustné, aby se do situace v Kazachstánu montovalo Rusko. Panáčkům zřejmě uniklo, že Rusko bylo do Kazachstánu pozváno demokraticky zvoleným prezidentem a EU do toho nemá co kecat. To samé bylo, když eskalovala situace v Náhorním Karabachu, mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Tehdy tam bylo, na žádost arménského premiéra Nikolaje Pašinjana, posláno 2.000 příslušníků Ruské armády, coby mírotvůrci, aby zajistili oblast a zastavili dělostřelecké ostřelování Arménských měst a osad. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev tenkrát dostal od Putina přes hubu, že nesmí a nebude ostřelovat nebohé arménské civilisty, kteří po desetiletí žijí v oblasti Náhorního Karabachu, což je dodnes sporné území, s tím, že pokud nepřestane, tak ho Rusko odstřihne od eurasijského obchodního prostoru a ať si pak třeba obchoduje s Tureckem. Tenkrát hrozilo, že by mohlo dojít ke střetu tureckých vojáků s ruskými, ale díky diplomacii Kremlu se tak nestalo, neboť by to mohl být zážeh třetí světové války, protože Turecko je členem NATO a v konfliktu mezi Ázerbájdžánem a Arménií podporovalo Turecko Ázerbájdžán. Unijní špičky se, kupodivu, vyjádřili úplně stejně, jako tenkrát, když se podařilo potlačit barevnou revoluci v Kazachstánu.
Ein Volk, ein Reich
Jeden by z toho všeho blil, ale pokud jde o zahraniční politiku EU, musíme se ptát na jednu zásadní věc a tou je: Z čeho vychází praxe zahraniční politiky EU? Odpověď je velmi jednoduchá a vezmu to trochu šmahem.
Plán na vybudování sjednocené Evropy, je celkem starý (téměř 100 let), kdy představu spojené, sjednocené a unifikované Evropy a Evropanů představil hrabě Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi, který se narodil Rakousko-uherskému otci a japonské matce v Tokiu. Kalergi byl velmi vzdělaným člověkem, ale nejen v jeho případě je vidět, že vzdělání je spíše ke škodě, než k užitku, protože v roce 1922 založil „Pan-evropskou unii“, což byl spolek, založený na ideji, že všechny evropské národy by mohli (či měli) zaniknout a místo jednotlivých států by byla pouze jedna velká mnohonárodnostní unie, která by byla protiváhou Rusku a Asii. V roce 1925 sepsal knihu Praktický idealismus (Der Praktischer idealismus), kde své teze a myšlenky, jak by měla Pan-evropa fungovat, prezentoval a můžu Vám říct, že jde o obludné dílo, ve kterém se dozvíte, že jednotlivé národy by měli být rozpuštěny v moři obyvatel Evropy a že je nutné, aby zaniklo zakořenění národů a jejich vztah k vlastní historii a na tomto základě by vznikl nový „Evropský národ“. Podle Kalergiho teze by takto zformovaná Evropa byla ušetřena vzájemných válek a na celém kontinentu by zavládl mír, prosperita a blahobyt. Samozřejmě by vše bylo podřízeno řízení z jednoho centra (konkrétně z USA). Vypůjčím si pár odstavců o jeho knize:
Ve své knize „Praktický idealismus“ Kalergi prohlašuje, že obyvatelé budoucích „Spojených států evropských“ již nebudou původními národy Starého kontinentu, ale bude to druh zvířeckých podlidí vzniklých míšením ras. Tvrdil, že je nezbytné „křížit“ evropské národy s asiaty a černochy, aby vzniklo mnohaetnické stádo bez specifických vlastností, snadno ovladatelné elitami u moci. „Člověk budoucnosti bude smíšené krve. Mnohost národů bude nahrazena budoucí euroasijsko-negroidní rasou, velmi podobnou starým Egypťanům.“
Na základě Kalergiho díla se později ve světě (a v Evropě obzvláště) objevily takové teze, jako třeba Barnettova doktrína, projekt EuroMED a další podobné jobovky, které mají za cíl prakticky vyhubit inteligentní Evropany a srazit Evropu na úroveň středoafrických států. A teď si vzpomeňte na migrační krizi z roku 2015 a navážení imigrantů do Evropy po moři, vlakem i autobusy. S jakou razancí se politici snažili protlačit co nejvíce imigrantů do každého koutu Evropy. Není se také čemu divit, že tato ideologie není cizí politikům z europarlamentu, evropské komise, ale i našim vlastním politikům. Vždyť přeci náš velký Péťa Fiala je členem spolku Panevropa!
Kalergiho myšlenka je jedna věc. Přežila prvních třicet let 20.století,ale nacisté jí nenáviděli a Kalergiho knihy pálily, protože tato ideologie vůbec nezapadala do vize III. Velkoněmecké říše. Jenže, ono to má spolu souvislost. Adolf Hitler chtěl sjednotit Evropu pod botami Německých vojáků a pásy Německých tanků, aby mohl zničit Sovětský svaz a později i USA. Naštěstí se mu to, hlavně díky Sovětskému svazu, nepovedlo, ale během 30.-tých let vznikly v ideologické rovině zajímavé materiály, jako byly třeba stanovy NSDAP, jejichž autorem byl elitní právník Walter Hallstein, prominentní člen NSDAP. Ten samý Walter Hallstein se o dvacet let později, v roce 1958 stává prvním předsedou Evropské komise (de facto prezidentem Evropské unie). Zakládací listiny Evropské unie, tzv. Římské smlouvy, byly taktéž jeho dílem a šlo, ve finále, o přepis stanov NSDAP, s vynecháním ideologického a hitlerovského pozadí a kultu jednoho vůdce.
Kdo tahá za nitky?
Po skončení II. světové války a po vykonání Norimberských soudů a procesů se zdálo, že svět bude již klidným místem. Pak přišla studená válka atd. Atd., ale to nás moc v tuto chvíli nezajímá. Vítězné mocnosti si diktovali podmínky vůči poraženému Německu a mezi vítězné mocnosti patřily i USA. Ty si vynutili německou poslušnost a podřízenost na následujících 100 let. To znamená, že každý nově zvolený kancléř Spolkové republiky Německo (dříve BRD – Západní Německo) absolvuje, jako první zahraniční cestu, návštěvu v USA, v Bílém domě, kde si převezme notičky. V Německu se totiž od dob II. Světové války v současnosti trvale zdržují vojáci jediné cizí armády, kromě Německého Bundeswehru a těmi jsou vojáci U.S. Army. Německo je totiž stále, bráno optikou USA, okupovanou zemí a nepřátelskou mocností. Kam si asi tak myslíte, že spojenci (hlavně USA a Velká Británie) uklidili největší mozky Třetí říše? Popravili je a pohřbili? Ani omylem. Přesunuli je do USA, aby se podíleli na vojenském výzkumu. Nutno podotknout, že nebýt amerických bankéřů, Hitler by nikdy nebyl schopen rozjet naplno válečnou mašinérii. Proto USA tak dlouho čekali, než vstoupili do války a otevřeli druhou frontu. V USA totiž moc dobře věděli, jaký má SSSR potenciál, co se zdrojů týče, ale nebyli přesvědčeni o jeho vojenské síle a tak si hráli na tichého sponzora obou stran a čekali. A protože to od bitvy o Stalingrad začali Němci prohrávat a mohlo by se stát, že Sověti dojdou až k La Manchi, otevřeli druhou frontu, protože kdyby po válce padla celá západní Evropa do sféry vlivu Sovětského svazu, byl by to pro USA hodně špatný výsledek války. A zde je nutno si poznamenat, že nebýt vlivu a dobré vůle USA, Evropská unie by nikdy nevznikla.
Když to vezmeme kolem a kolem, dostaneme se k závěru, že Německo je nejsilnější zemí v Evropské unii, co se ekonomiky a armády týče. Stále je však vazalskou zemí USA, které jej de facto okupují. Německo, jako tahoun EU, diktuje všem ostatním státům, co a jak mají a musejí dělat. Z toho nám vyplývá, že až na drobné odchylky je celá EU v podstatě řízena USA, skrze Německo, které má na dění v EU zásadní vliv a ovlivňuje její celkovou politiku. Ale takovéto informace a rozbory Vám v České televizi, Mladé frontě, CNN nebo na Seznamu, nenabídnou. Ono by se totiž náhodou mohlo stát, že by pak v tom lidé začali šťourat a průser je na světě.
Na druhou stranu, když bychom se podívali po tom, co naše média nazývají nepřátelským režimem a režimem ohrožujícím demokracii, tedy na Rusko, nebo Čínu, zjistíme pár zajímavých věcí. Například zjistíme, že Rusko, nebo Čína, na rozdíl od EU, nám nijak a ničím nediktuje, co máme jak a kdy dělat, kdy a čím máme topit, čím jezdit, nebo jak moc máme mít silné vysavače či snad, aby nám na náš trh dodávali podřadné potraviny, které by u nich doma nikdy neprodali (v Rusku je navíc toto nemožné díky normám GOST). Zde si dovolím jednu zajímavou poznámku. Koncem devadesátých let, těsně před naším vstupem do EU (jsem pro, aby tento den byl v kalendáři označen, jako Den národní poroby), nám bylo od našich „nových“ kámošů vtloukáno do hlav, že se musíme oprostit od východních trhů, že jsou pro nás nerentabilní, zastaralé a že západní nás potřebují více. Co myslíte… co se stalo vteřinu poté, co jsme tyto trhy opustili? Obsadily je společnosti z těch zemí, které do nás hustily, abychom ty trhy opustili.
Na prahu změn
Závěrem lze říci pouze toto: Kdyby média začala takto zeširoka rozebírat problematiku současných vztahů a dění, mnoho lidí by naráz prozřelo a nebo alespoň začalo přemýšlet. Věčné omílání frází, že Rusko je teroristický stát, Čína je komunistická a jiné další, na myslící lidi fakt nefungují a občané naší kotliny by si měli uvědomit jednu zásadní věc: Naším nepřítelem není Ruská Federace, Čínská lidová republika, Bělorusko, nebo Severní Korea. Naším nepřítelem jsou v první řadě vlastizrádní politici, kteří kolaborují s cizí mocností a posluhují cizáckým zájmům, dále je to Evropská unie, která se nás, malé státy na východ od Berlína, snaží zničit a přinutit kývnout na myšlenku unifikace a vznik Evropské federace, tedy zánik našeho státu jako takového a tím pádem i zánik všech států v EU (co se nepovedlo Hitlerovi pomocí tanků, zvládne EU pomocí ekonomických sankcí a tlaků) a nakonec je tím hlavním nepřítelem mocichtivá a válečnická klika v USA, která je nyní, bohužel, nasáčkovaná v Kongresu a v Senátu. A jako bonus mají svého člověka na postu prezidenta.
Stojíme na prahu velkých změn a toto desetiletí bude v tomto ohledu velmi zajímavé, ale pravděpodobně bolestivé. Pouze naše osobní iniciativa, informace a znalosti věcí, které mají vliv na současné dění, nám mohou pomoci tyto časy přečkat v relativním klidu a když se zadaří, tak i s naším přispěním můžeme tyto nové (a doufejme, že dobré) časy pomoci utvářet.
