Sebeobranné vybavení aneb „právo bránit se má každý bez rozdílu“ (zbraně perkusní a křesadlové)

Views: 279

V předchozích článcích jsme si rozebíraly zbraně kategorie D, tedy volně dostupné od 18 let bez nutnosti vlastnit zbrojní průkaz a v tomto článku to nebude jiné. Než ovšem začneme musím podotknout, že i když je většina těchto typů zbraní zařazena naší legislativou do kategorie D, přesto se v oblasti perkusních a křesadlových zbraní skrývají kousky, které si nelze obstarat bez ZP! U některých typů těchto zbraní se můžete setkat s podmínkou, že je nutno provést ohlášku zbraně (a tím pádem už je pro Vás, coby osobu, která nemá zbrojní průkaz, tato zbraň legislativně a legálně nepřístupná, neboť už spadá do kategorie C). Můžeme za to poděkovat „našemu“ zločineckému Syndikátu „Evropská unie = Brusel“, který se už tak dost snaží dělat problémy naší maličké zemi ve zbraňové legislativě a omezování vlastnictví jakékoliv zbraně, i kdyby to měla být větrovka na odhánění holubů.

Opět zde zopakuji, stejně, jako v každém článku opakuji jako takovou mantru, že tento, ani jiné články (psané mojí rukou, respektive mojí klávesnicí) nemají sloužit jako návod k páchání trestné činnosti. Nyní dost řečí, jdeme na to!

Rozdíl mezi zbraněmi křesadlovými a perkusními spočívá ve spoušťovém systému kdy dojde k zapálení výmetné náplně způsobující výstřel zbraně.

U křesadlových zbraní je systém následující:

Křesadlový zámek zapaluje výmetnou náplň úderem křesacího kamene na ocílku.

Označení zámek bylo u palných zbraní používáno pro zážehové mechanismy založené na více principech. V seřazení, podle doby vzniku, jsou předchůdci křesadlového zámku

– doutnákový zámek

– kolečkový zámek.

Naopak následníky křesadlového zámku jsou perkusní zámky různých konstrukcí. Perkusní zámky byly nahrazeny bicím mechanismem a zápalkou, která je součástí jednotného náboje, což je princip, který je na počátku 21. století nejrozšířenější.

Nevýhoda těchto zbraní spočívá už v uložení střelného prachu v pánvičce, (zážehová plocha na níž je uložena vrstva střelného prachu), kdy v nepříznivém počasí prach vlhne, nebo je odfouknut poryvem větru. Další nevýhody těchto zbraní je i vyšší cena, kdy se málokdy dostanete pod 8000 korun. Skladování a dávkování střelného prachu v terénu je také celkem zapeklitý oříšek, nemluvě o zdlouhavé době nabíjení. Tyto zbraně jsou silou výstřelu, schopny konkurovat některým kusům zbraní, které znáte z dnešní doby, avšak spolehlivost už kolísá na výše zmíněních problémech.

Z historie o těchto zbraních víme i takové pikantnosti, že za dob přezbrojování armád na tyto kousky se najednou začali množit případy rychlé ztráty a zvýšené kazivosti zubů u vojáků. Bylo to z důvodu toho, že vojáci střelný prach v bojových podmínkách přenášeli navážené na daný projektil, v předem nabalených papírových ruličkách, které při přebíjení roztrhávali zuby a poté je sypali do laufů svých zbraní. Až později se zjistila vysoká kazivost a ztráta chrupu důsledkem kontaktu střelného prachu s ústy dotyčných vojáků.

V době po rozpadu společnosti budou tyto zbraně vhodné spíše na lov než jako dostatečná obrana před vícero útočníky. Toto tvrzení však nelze dnes nijak potvrdit, či vyvrátit a dostatečně objektivně posoudit, nicméně se spíše přikláním k mnohokrát omílanému tvrzení, že je vždy lepší mít něco, než vůbec nic.

Perkusní zbraně

Z latinského slova percutiens (česky udeřit) lze dovodit funkční princip. Zážeh je vyvolán úderem na mechanicky citlivou látku, která se v důsledku úderu vznítí. Jako materiál používaný pro zážehovou slož se v počátku používal chlorečnan draselný spolu se sírou a dřevěným uhlím. Také se používala směs černého prachu s chlorečnanem draselným. Později se přešlo k použití třaskavé rtuti a sulfidu antimonitého.

Mechanický princip založený na kohoutu, který je poháněn pružinou natahovanou střelcem a uvolňovanou spouští zbraně byl používán již dříve například u křesadlového zámku.

Zažehnutí úderem jako takové je u palných zbraní používáno i v 21. století. Zážehová slož je ale už součástí jednotného náboje. V tomto případě mluvíme o bicím mechanismu zbraně. Do perkusního zámku je třaskavá slož vkládána odděleně od výmetné náplně a střely. Principů, jak je to prováděno, je více.

Zámky bez zápalek

Vznik perkusního zámku byl podmíněn objevením třaskavých látek, tedy látek schopných zažehnutí úderem. Vlastní zámek byl pak zkonstruován na přelomu 18. a 19. století, a to současně v několika zemích. Roku 1807 byl přiznán Alexandru Forsythovi patent na zámek založený na třaskavinách, u kterého byla zážehová slož v sypké formě uložena v otočném zásobníku zážehové slože. Při pootočení zásobníku se na pánvičku nasypalo potřebné množství zážehové slože. Další zámky měly potřebnou dávku zážehové slože předem odměřenu do dávek nazývaných kapsle. Mezi takové zámky patří například zámek Augustinův a Consoleův. Kapsle s lisovanou třaskavou složí byly ukládány například v papírovém obalu. Jedním z používaných způsobů byly například kapsle zalisované mezi dva papírové pásky. Zbraně používající tento zámek byly používány ještě i v průběhu americké občanské války Sever proti Jihu.

V některých zdrojích jsou perkusní zámky bez zápalek nazývány chemickými zámky. Tyto zdroje potom používají pojem perkusní zámek až pro zámky používající perkusní zápalky. Uvedený způsob odlišení a terminologie je definován i v ČSN 39 5002.

Zámky se zápalkou

Dalším krokem, který zdokonalil perkusní zámek, bylo vynalezení perkusní zápalky. Perkusní zápalku vytvořilo na více místech světa několik konstruktérů v letech 1810-1820. Jako země původu jsou uváděny Francie, Anglie a Německo a také USA. U perkusní zápalky je jedna dávka zážehové slože vložena do kovového kalíšku, který se vkládá do perkusního zámku obvykle nasazením na vystouplou část nazývanou piston. Piston má otvor vedoucí k výmetné náplni do hlavně. Kalíšek zápalky svým dnem tento otvor překryje. Při stisku spouště se uvolní kohout a natažená pružina vyvolá pootočení a úder kohoutu na dno kalíšku zápalky. Tak dojde k iniciaci perkusní zápalky a otvorem v pistonu je zažehnuta výmetná náplň, kterou obvykle tvoří černý střelný prach.

Použití perkusních zámků

Perkusní zámek znamenal, ve srovnání s dříve užívanými principy, pokrok. Zjednodušilo a zrychlilo se nabíjení zbraně. Zbraň byla spolehlivější a to i za vlhčího počasí. Zámky s perkusními zápalkami byly použity jak na dlouhých, tak krátkých zbraních. Existují předovky, zadovky i revolvery používající zámek s perkusní zápalkou. U těchto zbraní už se dá do jisté míry polemizovat o vhodnosti zařazení do sebeobranné metodiky, o níž se v rubrice „Prep(p)ni se!“ zmiňujeme. Výhodou u obou konceptů zbraní je, že když budete mít potřebné nářadí, znalosti a vybavení, tak si projektily můžete vyrobit sami doma.

Když budete mít dostatečné štěstí, seženete perkusní pistoli i kolem 5.000 korun, avšak mějte na paměti, že tato zbraň, stejně jako její předchůdce křesadlovka, má obrovskou nevýhodu v množství hluku a kouře, který vyprodukuje. V sebeobraně to bude pravděpodobně ta poslední věc, která Vás bude zajímat. Co se týká teoretické situace, kdy už je všechno jedno, lze s jistotou říci, že takovéto zbraně nebudou vhodným prostředkem v situaci, kdy budete potřebovat utajit svojí palebnou, či obrannou pozici.

Závěrem bych chtěl uzavřít tuto kapitolu těmito slovy: Pokud uvažujete o pořízení zbraně, bez nutnosti vlastnit zbrojní průkaz, jsou perkusní či křesadlové zbraně jistou a legální variantou, nicméně každý jedinec musí zvážit koupi takovýchto zbraní a to hlavně z hlediska vhodnosti použití v různých situacích.

Jestli se vám můj článek líbil, tak doufám, že se spolu setkáme u dalších témat, ať už zde v rubrice „Prep(p)ni se!“, nebo videích, popřípadě v dalších dílech Konspiračního koutku, kde budeme s parťákem Berkutem probírat další zajímavá témata. S pozdravem Raven.