Dokonalá rošáda, nebo neovládnutá síla? Co vlastně proběhlo v Rusku a jakou roli sehráli vojáci PMC Wagner? Západní analytici jsou opět mimo mísu a veřejnost jakbysmet.

Views: 672

Mnozí z Vás, našich milých čtenářů a diváků, jste zaznamenali informace o tzv. „Ruském vojenském převratu“ žoldnéřské společnosti PMC Wagner, kterou vede Jevgenij Prigožin. Západní média se předháněla v senzaci a zveličování toho, co se stalo, aniž by kdokoliv udělal hlubší analýzu toho, co se vlastně stalo. Polívčičku si na tom ale přihříval kde kdo, a to ještě dlouhou dobu poté, co celý ten „převrat“ skončil. A skončil tak, že opravdu rychle, protože celý pochod Wágnerovců na Moskvu byl zastaven a otočen již po 24 hodinách.

V ruských médiích se o tom psalo poněkud odlišně než na západě, ale nejednotně, protože (a tak je to správné) každý redaktor má na věc jiný pohled a jiné zdroje, ze kterých čerpá informace. Upřímně řečeno, i já jsem měl neodolatelnou touhu přinést informace o tom, co se děje v Rusku, ale vzhledem k tomu, že jsem byl zaneprázdněn přípravou 4. dílu Prep(p)ni se! a informace týkající se oné události byly pečlivě prověřovány, raději jsem chvíli počkal a vše hezky sesbíral, aby to zapadlo do úžasné mozaiky. Abychom pochopili, co se vlastně odehrálo v Rusku ve dnech 23. a 24.6., musíme se podívat na chod událostí o několik týdnů před tímto datem.

Zrada nebo úmysl?

Nemyslete si, že v takové zemi, jakou je Rusko, je o zrádce nouze. Ani nápad, na to zapomeňte! Je jich tam víc, než dost a můžete si být jistí, že jejich počet stoupá s pozicí ve státní sféře. Jinými slovy, nejvíce jich je ve státních řídících strukturách, nejméně na úrovni obcí. V ruském pojetí tohoto významu musíme pochopit, že nejde o zrádce, jako takového, tedy člověka, který například za úplatu vyzradí státní či vojenské tajemství, nebo odhalí nějaké plány. Zde se bavíme o lidech, kteří nenápadně sabotují úsilí druhých… Tu špatným načasováním logistických dodávek, tu rozkazem vydaným ve špatnou chvíli, tu poskytnutím klamavé informace. Na tento typ zrady velmi trpěli vojáci PMC Wagner při dobývání Bachmutu. Nešlo o to, že by někdo vyzradil jejich pozice, nebo naprášil někomu jejich počty a výzbroj. Šlo o to, že Wágnerovci hlásili vrchnímu velení, že nejsou zásobováni municí a proviantem a když už, tak jen velmi málo a velmi omezeně, což je neúnosné při bojích v městské zástavbě neboli „Urban warfare“ [čti Urban vórfér]. Onehdy jsem tento problém se zásobováním komentoval ve článku, vztahujícímu se k dobytí Bachmutu, kde jsem vypočítával možnosti, že jde buď o Prigožinův trik, jak tuto informaci podsunout nepříteli, aby na základě mylné informace vrhl do boje své síly a PMC Wagner by jej pak následně zmasakrovala anebo že jde o skutečnost a v takovém případě je smutné, že Vladimír Vladimírovič nezakročí a nezjedná na odpovědných místech personální nápravu. Jak to bylo se zásobováním / nezásobováním lze i nyní zodpovědně těžko říct, ale, soudě podle výpovědí jak Jevgenije Prigožina, tak některých jednotlivých příslušníků PMC Wagner, bude nejspíš pravdou skutečnost nezásobování, protože to opakovaně právě Jevgenij Prigožin zmiňoval při svých proslovech a videích a obviňoval z tohoto nešvaru ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova. Vzhledem k tomu, že Prigožin je velmi dobrým přítelem Vladimíra Vladimíroviče Putina, došlo díky Prigožinovým stížnostem alespoň k nápravě neutěšeného stavu a na příkaz vrchního velitele, tedy prezidenta, byla Wágnerovcům munice a proviant nakonec dodány, i když jen v množství odpovídajícímu 30% celkových požadavků. Je zajímavé, že za logistickou podporu bojujících jednotek, a to ať už pravidelné ruské armády, tak čečenských sborů Ramzana Kadyrova, nebo PMC Wagner, byl zodpovědný generálplukovník Michail Mizincev, který je našimi „uvědomělými“ médii nazýván „Mariupolským řezníkem“. Mizincev totiž do dubna 2023 velel logistickým operacím a patří mezi další Prigožinovy velmi dobré kontakty. Od něj by se Žeňa (Žeňa je ruský domácký výraz pro jméno Jevgenij, což je český ekvivalent jména Evžen) těžko dočkal podrazu, nebo zrady. Takže vyvstává otázka „kde byl sakra problém“?

Od Mariupolu až k Moskvě

Generálplukovník Michail Jevgenějič Mizincev velel logistickým operacím v zóně speciální vojenské operace od září 2022 až do konce dubna 2023, kdy byl z této pozice suspendován na příkaz ministra obrany Sergeje Kužugetoviče Šojgua. Po svém odchodu z funkce se připojil ke strukturám PMC Wagner a nyní zde působí ve funkci zástupce hlavního velitele Jevgenije Prigožina. Do té doby, než se stal náměstkem ministra obrany pro logistické operace, velel vojenským operacím v mariupolském směru. Ukrajinskými a našimi, stejně jako západními, médii je nazýván „Mariupolský řezník“, kvůli útokům na civilní cíle, jako bylo činoherní divadlo v Mariupolu a nebo nemocnice. Skutečnost, že podle výpovědí přeživších a svědků těchto událostí, nemohla údery provést ruská armáda, zůstaly světem nevyslyšené, dnes nepřekvapují, ale pro úplnost dodám, že s činoherním divadlem byla situace taková, že členové pluku Azov nahnali, pod pohrůžkou zastřelení, do divadla stovky civilistů, které hodlali použít jako živé štíty, proti postupující ruské armádě a když byli Rusové tak blízko, že Azovcům hrozilo obklíčení a jistá smrt, zaminovali divadlo, utekli z budovy a vše na dálku odpálili. Pokud jde o nemocnici, i zde se povedlo vyvrátit, že šlo o ruský úder, neboť evakuovaní lidé na záběrech, které nám zprostředkovalo mnoho televizních stanic, v čele se CNN, ČT a nebo Sky news, ukázaly, že jde o nastrčené lidi, kteří již figurovaly v jiných videích z oblastí, kde došlo k podobnému scénáři a navíc ministr Dmytro Kuleba potvrdil Sergeji Lavrovovi, že v nemocnici má pluk Azov své doupě. Zkrátka, Ukroši si rozstříleli divadlo a snažili se to hodit na Rusy, stejně tak, jako že do nemocnice plné pacientů nacpali kulomety, raketomety a granáty spolu s nácky z Azova a pak se divili, že je tam Rusové ostřelují. Nic proti, ale podle logiky se jako první dopustili válečného zločinu Ukrajinci, protože zabrat civilní objekt i s civilisty, vést z něj obrannou palbu a nepropustit civilisty, je válečným zločinem nejhrubšího zrna. V tu dobu navíc nad Mariupolem ruské letectvo neoperovalo, takže bludy typu, že ruské letectvo bombardovalo činoherní divadlo a nemocnici, jsou zkrátka lež až to bolí (jak koho, ale liberální demokraty to očividně nebolí).

Michail Mizincev byl nicméně na konci dubna 2023 odejit a Bachmut byl dobyt až o zhruba měsíc později. Mezitím si Jevgenij Prigožin stihl postěžovat, že se jeho oddílům nedostává zásob. A ne jednou. S tímto problémem se PMC Wagner svěřila i veliteli spojených skupin ruských vojsk, armádnímu generálovi Sergeji Surovikinovi, o kterém věděla, že je podpoří, neboť spolu mají dobré vztahy již z bojů v Sýrii, kde Sergej Surovikin velel pozemním operačním skupinám, včetně PMC Wagner, ruským Spetsnaz či jednotkám VDV. Generál Surovikin vyslyšel první volání po munici a proviantu, avšak byl ze své funkce převelen k velení nad leteckými operacemi a jeho post zaujal generál Valerij Gerasimov. To se stalo v polovině ledna 2023, na pozadí dobytí Soledaru, o čemž jsme psali zde.

Vzhledem k tomu, že postup ruských vojsk vyvolával v ruské veřejnosti pocit, že postupují pomalu a že veškeré ty řeči o schopnostech ruské armády se zdály být jen propagandou, generalita a ministerstvo obrany zbystřilo. Jenže jak na potvoru se do popředí ruských občanů začal dostávat Jevgenij Prigožin a jeho PMC Wagner, kteří nejdříve v lednu dobyli Soledar, za pomoci ruského dělostřelectva, a o 3 měsíce později dobyli Bachmut. A věhlas PMC Wagner začal stoupat a šířit se. Z Prigožina se začala stávat mediální osobnost a dokonce se objevily i průzkumy veřejného mínění, kde byl Prigožin jmenován na druhém místě v popularitě, hned za Vladimírem Vladimírovičem Putinem. A vzhledem k tomu, že v roce 2024 budou v Rusku prezidentské volby… Dosaďte si sami.

Jevgenij Prigožin je ruský vlastenec jak poleno. Sice dělá manažera nejznámější žoldácké skupině na světě, ale to se nevylučuje s jeho odhodláním bránit Matku Rus a bojovat za ní. Naopak, ještě mu toto postavení v jeho přesvědčení a pozici pomáhá. Jenže pro některé „pohlaváry“ je jeho „skupina odhodlaných“ až moc rychlá a nekompromisní. To, co by armádě, podléhající generálnímu štábu a jejím náčelníkům, trvalo půl roku, Prigožin sfoukne za 2 měsíce, když budou fungovat logistické uzly a kontrakty. A zde je problém. O peníze tady jde totiž až na prvním místě. A protože ruská elita je stejně, jako ta evropská (akorát o trochu méně, ale princip je stejný), ovládána mocnými oligarchy a finančními kartely, leckdo se na konfliktu může napakovat. A když si vezmeme fakt, že mnoho ruských oligarchů sponzoruje například úředníky ministerstva obrany, nebo zahraničí, není se čemu divit, že těmto lidem, kteří na probíhajícím konfliktu vydělávají neuvěřitelné sumy, přijde nějaký Prigožin, jako neposedné dítě, které jim přišlo rozkopat bábovičky na pískoviště. A takové dítě je potřeba umravnit. Z toho důvodu došlo v noci ze čtvrtka na pátek (22.6. – 23.6.) k raketovému útoku na týlová postavení PMC Wagner, který provedlo ruské raketové dělostřelectvo. V reakci na tento čin se šéf PMC Wagner „nasral“, sbalil svoje kluky a jel si to vyřídit do operačního centra jižního vojenského okruhu, který se nachází v Rostově na Donu. V ten den, kdy se tam Wagnerovci rozjeli, se tam nacházel jak náčelník generálního štábu Gerasimov, tak ministr obrany Šojgu. Pokud by oba o ničem nevěděli, zůstali by na místě a vyříkali by si to s Žeňou, jako chlapi. Jenže jak Gerasimov, tak Šojgu z Rostova na Donu utekli ještě předtím, než tam Wagnerovci dorazili, což samo o sobě naznačuje, že likvidace PMC Wagner byl plán, který jim musel minimálně projít rukama, nebo jej sami zosnovali. Poté, co Wagnerovci obsadili velitelství jižního vojenského okruhu a město, vyrazili na cestu do hlavního stanu… do Moskvy.

Kudla do zad, nebo plán?

Osudná noc, kdy začal kolotoč událostí, který západní média nazývala „Ozbrojený převrat“, vyvolává několik otázek:

1. Proč udeřila ruská armáda na své vlastní bojovníky?
2. Proč právě teď?
3. Proč náčelník generálního štábu a ministr obrany utekli z velitelského centra?
4. Jak to, že vše se skončilo díky telefonátu Alexandera Grigorijeviče Lukašenka?

Na následujících řádcích vysvětlím, jaké jsou mezi tím vším souvislosti a co vlastně proběhlo.

1. Pokud není vyhlášen válečný stav, má velení nad průběhem vojenských operací ve svých rukách nejvyšší velitel, tedy prezident. Vladimír Putin, coby blízký přítel Jevgenije Prigožina, kterému již v minulosti několikrát pomohl přímým zásahem do chodu logistických operací, musel být s Prigožinem na této akci dohodnutý a musel vydat příkaz k tomu, aby byl útok na týl Wagnerovců proveden. Vzhledem k tomu, že náčelník generálního štábu Gerasimov již v minulosti ukázal nemalé pochybení (Balakleja, Kupjansk) hraničící s neprofesionalitou, je nutné jej, pro další úspěšný průběh SVO, vyměnit za člověka loajálního Rusku. Netvrdím, že Gerasimov není loajální své zemi, ale minimálně se chová tak, jako by jednal na něčí příkaz (tu a tam něco opozdit, pozdržet, podcenit), na rozdíl třeba od generálů Mizinceva či Surovikina. Náčelníka generálního štábu jmenuje ministr obrany. Ministrem obrany je Sergej Kužugetovič Šojgu, blízký přítel Vladimíra Vladimíroviče Putina (což je o to více smutné). A zde přichází první rozuzlení. Ministr obrany je nepochybně napojen na oligarchické struktury, které jej do funkce svým lobbingem dostali. Sergej Šojgu, ač ministr obrany, nikdy neprošel armádou, coby rekrut, nebo řadový voják (o to více a více je to smutné, protože zrovna tomuto člověku jsem hodně věřil), ale naskočil do státního aparátu rovnou po vojenské akademii. Vladimír Putin sloužil, coby voják základní služby, u VKS (letectvo Ruské federace). A jak už jsem zmínil několikrát, se zrádci a povaleči je to těžké, protože nikdy nevíte, kdy se projeví. Ale pokud víte, kde jsou, je nutné je donutit, aby se odkopali. Proto byl domluven postup, kdy ruské raketové dělostřelectvo udeří na týl PMC Wagner s co nejmenšími škodami, ale celé to bude vypadat, jako pokus o likvidaci PMC Wagner a jejího velitele Jevgenije Prigožina, který se začal v Rusku medializovat a odstrkuje do ústraní koně ruských oligarchů a zrádců, kteří by na místě Vladimíra Putina viděli nejradši člověka typu Borise Jelcina, který byl schopný rozprodat Rusko západním korporátům, za flašku vodky. Rakety dopadnou a až sedne prach, spočítají se mrtví, podle radarů se zjistí, že trajektorie střel šla z Ruska a ne z Ukrajiny a vojáci si to nasraní pojedou vyřídit s generalitou. Jednoduché.
2. Tohle je na tom to nejlepší. Protože NATO dochází čas. Ptáte se, proč NATO a jak v tom figuruje? Původně se objevila myšlenka, že Jevgenij Prigožin dostal zaplaceno, aby se postavil proti Moskvě. Od koho jiného by mohl dostat zaplaceno, než od Západu, vzhledem k tomu, že je to ruský vlastenec, kterého si nekoupíte ani za všechny (bezcenné) dolary na světě. Má to ale háček… Západ chce Prigožina mrtvého a vypsal na něj tolik odměn za dopadení, že se ta suma snad ani nedá spočítat! Nemluvě o tom, že Prigožin při dobytí Bachmutu veřejně opovrhl celým kolektivním Západem a Zelenskému vzkázal, „ať dá Bidenovi pusu na plešku, až u něj bude zase žebrat a ať ho pozdravuje od PMC Wagner“. NATO si totiž myslelo, že když dá Ukrajině tanky, BVP, rakety, letadla, pušky, pistole, náboje, granáty, tak že Ukrajina Rusko porazí… Neporazila… Neporazí. Dnes a denně je to dokazováno a západní technika končí horším případě (pro NATO) v rukou Rusů a ruských inženýrů, kteří zkoumají, jak ty západní věci fungují, v lepším případě je Rusové zničí na bojišti (viz Patrioty, Leopardy a HIMARS). Blíží se navíc summit NATO, který proběhne 11. a 12.7.2023 v Litvě ve Vilniusu a Ukrajina potřebuje „výsledky“ protiofenzívy. S veškerou technikou, kterou zatím Ukrajina obdržela, nedosáhla prakticky ničeho a hrozí, že jednak nebude pozvána do NATO a že NATO a kolektivní Západ přestane Ukrajinu podporovat. Přičemž není tajemstvím, že NATO by rádo rozpoutalo přímý konflikt s Ruskou federací. Pokud by Západ přestal podporovat Ukrajinu a Rusko by Ukrajinu obsadilo, demilitarizovalo a denacifikovalo, NATO by si muselo své válečnické choutky zase strčit za klobouk a vymyslet jinou záminku pro ozbrojený střet s Ruskou Federací (kterou chce rozparcelovat a vydrancovat, jak to mají zápaďáci ostatně v nátuře).
3. Oba dva utekli, aniž by se s Prigožinem setkali, nebo si zatelefonovali. Jeden uletěl vrtulníkem, druhý ujel automobilem. Utekli, protože jim bylo jasné, že pokud by se dostali do rukou Prigožinovi, byli by pravděpodobně popraveni za zradu Ruska. V očích Wagnerovců to tak může působit, že polní soud je to nejlepší řešení, ale tímto činem, kdy ministr obrany a náčelník generálního štábu vzali kramle, se dokonale odkopali a poukázali tím na fakt, že je cosi shnilého ve státní správě a na jednotlivých postech národní obrany. Tím že utekli, dali jasně najevo, že o tomto incidentu měli nějaké bližší informace, možná že dokonce zosnovali plán Prigožinovi smrti, jenže ouha! Žeňa v těch táborech tou dobou ani nebyl! Když Wagnerovci obsadili velitelství v Rostově na Donu a vyrazili směr Moskva, žádná vojenská jednotka se je na cestě k Moskvě nepokusila zastavit. Došlo akorát k jednomu incidentu, kdy letectvo zaútočilo na konvoj Wagnerovců kousek od Voroněže. Wagnerovci sice sestřelili dva vrtulníky ruské armády a jeden IL-22, ale v budoucím kontextu je to zanedbatelná ztráta. Za okamžik pochopíte, proč.
4. Když byli Wagnerovci na cestě do Moskvy, spojil se Jevgenijem Prigožinem běloruský prezident Alexander Lukašenko a vyjednal s ním podmínky zastavení „povstání“. Wagnerovci se zastavili necelých 200 kilometrů před Moskvou, otočili konvoj a odjeli zpět na své pozice do Luhanské lidové republiky. Jevgenij Prigožin na to konto vyslal do světa videovzkaz: „Otáčíme, vracíme se zpět do polních táborů, podle plánu!“. Tato zásadní informace unikla všem západním médiím, která tou dobou věhlasně blahořečela Prigožina, jako bojovníka za svobodu (protože přeci Putin je fujky fujky) a najednou už nikomu nevadilo, že je to ten samý Prigožin, který podle našich médií spálil na popel Soledar, okrádal babičky a dědečky v Bachmutu a jedl děti po celé Ukrajině. Vsadím se, že čůza Černochová už zvažovala, že mu do boje proti Putinovi pošle nějaké tanky a kulomety. Poté, co Wagnerovci projeli Voroněží, aniž by se je kdokoliv pokusil zastavit, začalo být v Kremlu a obzvláště na některých rozhodujících postech opravdu dusno. Bylo zaznamenáno, že prezidentský letecký speciál odletěl z Moskvy, což média prezentovala tak, že Vladimír Putin utekl ze země. Jenže… on zůstal v Kremlu. K tomu jako důkazní materiál, že šlo o habaďůru pro západní obecenstvo, posloužil telefonát od Alexandra Lukašenka, který volal prezidentovi Putinovi, že dojedná s Žeňou zastavení pochodu na Moskvu. Nemluvě o tom, že pokud by Putin odletěl, musel by letět buď do Petrohradu, nebo do Minsku a běloruská tisková agentura BelTA nepotvrdila, že by do Běloruska přiletěl ruský vládní speciál. Chaos byl zaznamenán hlavně na ministerstvu obrany, které jaksi postrádalo svého šéfa Šojgua a ani Valerij Gerasimov nebyli k zastižení. Než Alexander Grigorijevič zavolal Jevgeniji Prigožinovi, vyzval Wagnerovce k ukončení akce jak sám prezident Vladimír Vladimírovič, tak armádní generál Sergej Surovikin. Alexander Lukašenko nabídl Vladimíru Putinovi urovnání „povstání“ za jistých podmínek, které vzneslo PMC Wagner. Těmito podmínkami bylo stažení obvinění z vlastizrady a výměna ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova. Ve 22:15 moskevského času (20:15 středoevropského) ohlásil Jevgenij Prigožin, že konvoj se zastavuje a otáčí to směrem zpátky do polních táborů v Luhanské lidové republice, podle plánu.

Zdá se to vše moc jednoduché na to, aby to byla nahodilá akce. Navíc, která vzpoura je potlačena za 24 hodin?Pokud by to bylo myšleno opravdu vážně, ani Alexander Grigorijevič by nestačil na zastavení 25.000 po zuby ozbrojených mužů s obrněnými transportéry, tanky a kulomety. Zapomněli jsme zde zmínit jeden zásadní fakt, který do toho všeho vnese kapku pochopení. Na konci dubna totiž byl vydán příkaz (z ministerstva obrany), že od 1.7.2023 nesmí PMC Wagner pokračovat v aktivitách v zóně SVO a pokud jeho členové chtějí pokračovat, budou muset podepsat smlouvu s ministerstvem obrany, čímž by přešli pod přímou kontrolu ministerstva obrany. Nemohli by tedy jednat na vlastní pěst a museli by poslouchat rozkazy z generálního štábu, který v současnosti řídí Valerij Gerasimov a ten nechce podporovat PMC Wagner a hází mu všemožně klacky pod nohy.

Aby mohli Wagnerovci pokračovat v operacích na Ukrajině, museli by změnit působiště (respektive místo podnikání) a tak se, na návrh Alexandera Lukašenka, přesunulo velení PMC Wagner do Běloruska, do Minsku. O tom, že toto není náhoda, hovoří skutečnost, že již několik měsíců probíhá v Bělorusku výstavba táborů až pro 8.000 členů PMC Wagner a běloruská armáda má s Jevgenijem Prigožinem domluvený výcvik vojáků, neboť Wagnerovci mají neocenitelné bojové zkušenosti s ukrajinskými vojsky uvnitř městské zástavby. Z tohoto všeho jasně vyplývá, že od prvopočátku, tedy od chvíle, kdy byl proveden raketový útok na týl Wagnerovců, na kterém musel být Jevgenij Prigožin s Vladimírem Putinem domluvený, přes obsazení Rostova na Donu, až po telefonát Alexandera Lukašenka, bylo vše domluvené a sehrálo se to na výbornou, protože díky „vzpouře“ Wagnerovců dostal Vladimír Putin mocné koště na vymetení všech, kteří po ohlášení „vzpoury“ začali nakupovat letenky a odjíždět ze země, nebo nebyli schopni vydat rozkazy na potlačení či potrestání těch, kteří měli Wagnerovce zastavit, a jen nečinně seděli a přihlíželi, nebo taktéž zdrhli. Navíc z Wagnerovců v Bělorusku jsou Ukrajinci, Poláci, Lotyši, Litevci a další podržtašky NATO hezky nervózní, protože právě odtud by se mohla v brzké budoucnosti otevřít druhá fronta a rozdělit tak zbývající ukrajinské jednotky.

PMC Wagner v Rusku obnovena a Západ neví, co se vlastně stalo

V západních médiích bylo možné slyšet a číst teze, že Vladimír Putin nemá moc a kontrolu nad svými jednotkami, že to byl zážeh občanské války, vzpoura podkopala jeho autoritu a kdejaké pindy a vlhké sny. Pokud by byl Jevgenij Prigožin určen Putinem k likvidaci, asi těžko by v pondělí 26.6.2023 byly znovu otevřeny náborové kanceláře PMC Wagner po celém Rusku a zájemci se jen hrnou. Navíc, v bratrském Bělorusku by jej zadržela běloruská KGB a předala k uvěznění a potrestání ruské FSB. Nic takového se ovšem nekonalo a nekoná. Naopak, Jevgenij Prigožin zveřejnil, prostřednictvím své tiskové kanceláře Concord group, poselství, že plány musí probíhat, hlavně potichu.

Západní vůdci jsou najednou v šoku a „vzbouřenec Prigožin“ je už zase „ošklivý žoldák“, který má podporu Vladimíra „fujky fujky“ Putina. Není se čemu divit. Díky tomu, co se odehrálo v Rusku od 23. do 26.6.2023, se západní vůdci upnuli na pozorování toho, jak se začíná naplňovat jejich přání kolapsu Ruska zevnitř a pak náhle zjistili (asi až po týdenní kocovině), že to byl zase jen vlhký sen. A během těchto tří dnů se podařilo nepozorovaně přesunout Vladimíru Putinovi PMC Wagner do Běloruska, kde jsou pro ně vybudovány výcvikové tábory a mimo to dostal na frontu několik vlakových souprav nově vyrobených tanků T-90M, samohybné houfnice Msta-S a několik tisíc vojáků, kteří mají posílit obranné linie, o které se alzákova protiofenzíva rozbíjí, jako moře o útesy. V týdnu od 1.7. má být dokončena výstavba krytů a skladovacích zařízení pro taktické jaderné hlavice v Bělorusku, jak podle plánu zdůraznil v březnu na společném prohlášení Vladimír Putin a Alexander Lukašenko.

Pokud jste zachytili zkazky o zatčení generála Surovikina, můžete být v klidu. Jeho zatčení popřel jak jeho zástupce, plukovník Andrej Yudin, tak jeho dcera Veronika. Navíc to vypadá, že do čela generálního štábu se díky Prigožinově „vzpouře“ vrací opravdový vlastenec, protože byly zachyceny informace, že Valerij Gerasimov byl odvolán a na jeho post byl „v tichosti“ dosazen hrdina Ruské federace Michail Teplinskyj.

Vladimíru Putinovi se tak podařilo lišáckým kouskem uvrhnout západ do absolutního nepochopení situace a pěkně všem zamotat hlavu, přičemž nepozorovaně doplnil stavy armády a vybavení. Alzák mezitím objíždí znovu Evropu a žebrá u vůdců jednotlivých zemí o peníze a výzbroj. Zde by se všichni ti vládní řiťolezci měli chytit za ruce a táhnout… na Ukrajinu, neboť Ukrajina by bez západní pomoci byla do měsíce vyřízená a nezemřelo by tolik lidí. Rusko pod tlakem několika desítek sankcí se stále nezhroutilo a nezhroutí (a to už mělo 4x zkrachovat) a bojuje samo proti koalici asi 40-ti států, které dostávají čím dál více na prdel. Otázka na závěr: Tak je to Rusko tak slabé, jak nám naše média prezentují, nebo jde jen o silácké řeči a pomyslné poštěkávání Yorkšírků před medvědí jeskyní?