Jsou nejvlivnější západní média infiltrována proruskými kolaboranty a agenty Kremlu?

Views: 606

V poslední době můžeme stále častěji číst o tom, že mainstreamová média zmiňují, ve vztahu ke konfliktu na Ukrajině, slovní spojení „mírové jednání“. Není to sice v každém titulku, který se týká vývoje situace na Ukrajině, ale děje se tak častěji, než bývalo zvykem, přičemž zvykem bylo, že se o této možnosti ukončení konfliktu nemluvilo a nepsalo vůbec. A pokud jste si dovolili, byť jen nahlas zauvažovat o mírových rozhovorech, nebo jste měli koule na to, abyste tuto úvahu napsali někam do veřejného prostoru, byli jste rázem prokleti a označeni za kolaboranty, kremloboty a ruské agenty a hrozilo Vám klidně i pár let v chládku. Dnes je výskyt tohoto slovního spojení celkem častý, hlavně v takových médiích, jako je například New York Times, The Washington Post, Wall Street Journal či Frankfurter Allgemeine Zeitung a nebo CNN či The Time. Normálně a racionálně uvažujícímu jedinci (mezi které řadím i čtenáře a diváky Černé skříňky), který si informace získává z vícero zdrojů, než jsou mainstreamová média, je jasné, proč se tento narativ začal ve sdělovacích prostředcích objevovat. Naproti tomu, režimem zmanipulované a zaslepené „občanstvo“ nechápavě kroutí hlavou a nevěřícně třeští oči.

Co se stalo?

Pro pochopení tohoto „nyní se objevujícího“ fenoménu je potřeba si předložit několik faktů. Ne ledabylé plácání a opakování naučených frází zatrpklých pro-režimních aparátčíků a „chciválků“, ale reálné zhodnocení vývoje konfliktu na Ukrajině a reálné prezentování faktů. To je totiž to, co se stalo… Západní média totiž již delší dobu nemohou tutlat to, jak je to ve skutečnosti a propaganda zkrátka nefunguje. Ti, kdo byli ze začátku na vážkách, zda-li je pozadí konfliktu tak či onak, jsou nyní již víceméně na straně těch, kteří jsou od začátku označováni za dezoláty, kremloboty a putinovy děvky. Zde bychom mohli říct, že v současné chvíli společnost dosáhla svého maxima v oblasti prozření. Ano, stále nás je málo, kdo chápe vývoj událostí nikoli od roku 2022, nikoli od roku 2014, nikoli od roku 2008, ani od roku 2004 a ani od roku 1997, ale již od roku 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz, ale jak se říká „jen houšť a větší kapky“. Pravda si nakonec najde cestu dál. Je totiž jako voda. Ta totiž, pokud má neustálý zdroj, tak i když jí přehradíte a neuděláte odtok z hráze, nakonec si najde cestu, jak tu hráz „obejít“.

Propaganda dosáhla svého maxima a již začala být tak hloupá a slepá, že už jí věří jen ti nejzarytější eurohujeři a rusofobové. Osobně jsem přesvědčen, že kdyby „hrdinní ukrajinští vojáci, vyznavači fašistických postojů a činů dobytka Bandery, vyjeli se vším, co jim zbylo a nesli by s sebou zástavu s hákenkrajcem“, tak by to naše liberální úderka, v čele s Víťou Vykulencem a Pjotrem Signalovičem Fijalenkem (v té době se nacházejícím nejspíš v polském řetězci Biedronka, kde by zjišťoval, kolik stojej v Polsku v Biedronce cíga a máslo) omlouvala a média by tyto nacistické symboly rázem prohlásila za znaky svobody a boje za demokracii. Nebylo by to totiž poprvé, co se z absolutního zla mediálně udělá nejčistší dobro. Stačí vzpomenout právě na řádění Banderovců. Vyvraždili desetitisíce lidí, spáchali genocidu, mají na svědomí několik stovek zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, ale protože bojovali proti komunismu (respektive proti Stalinovi a SSSR), tak jsou to ti „hodní hoši od Bandery“. 

Vladimír Putin měl pravdu

Takto opravdu zněl titulek serveru radio france. Je možná s podivem, že se takovýto titulek objevil na novinových stáncích a na internetu v dnešních dnech. Pokud by Vás to zajímalo, tak článek si můžete přečíst zde. V článku se dozvíte, že ruský lídr (napsal bych vůdce, ale to by mohlo působit poněkud kontraproduktivně) už během roku 2022 prohlásil, že země Kolektivního Západu budou mít problém s vlastním fungováním, neboť následky uvalených sankcí dopadnou hlavně na státy, které tyto sankce uvalily. A ono to tak skutečně je. Stačí se podívat na ekonomické ukazatele. Inflace, ceny energií, ceny nemovitostí, ceny potravin, krize bankovního systému, zvyšování daní a další jobovky. Myslíte si, že za toto vše může Putin (a Babiš), jak se nám snaží političtí reprezentanti pětidemolice namluvit? Omyl! Kupříkladu vysoké ceny potravin nejsou proto, že Rusko zahájilo Speciální vojenskou operaci na Ukrajině, ale jsou proto, že země Kolektivního Západu uvalily embargo na levný ruský plyn a ropu a začaly tyto komodity kupovat od USA (které tyto komodity nakupují v Rusku a s 3x až 5x vyšší cenou je pak prodávají, se samolepkou Made in USA, do Evropy). Tím se zvýšily vstupní náklady a logicky se tak musí zvýšit prodejní cena, aby byly tyto náklady pokryty. Myslím si, že dál už to není potřeba rozebírat, toto je snad každému jasné.

V článku se čtenář dále dozví, že Vladimír Putin varoval NATO, že svojí účastí v konfliktu způsobí akorát ještě větší krizi a pokud by se snad chtěly západní státy, členské země NATO, zapojit do konfliktu přímo, čeká je zničení, protože Ruská federace bude takové jednání považovat za válečný akt a za ohrožení své bezpečnosti, nemluvě o tom, že svou podporou fašistického režimu na Ukrajině, a to jak materiální, tak finanční, způsobuje zbytečné prodlužování konfliktu a vytváří tím zbytečné stovky a tisíce mrtvých.

Nakonec byl pojmenován i další fenomén a to ten, že i přes monstrózní podporu Západu se vysněný výsledek (porazit Rusko) nedostaví a pod tíhou ukrajinských neúspěchů a neschopnosti dosáhnout jakéhokoliv, byť i malého posunu, začne nadšení pro válčení a podporu válečné mašinérie, opadat. To je vidět mimojiné na neochotě nejen USA, ale i například Německa, či Velké Británie, posílat do aktivní bojové zóny další prostředky a vybavení. Velkým zklamáním pro NATO a Kolektivní Západ jsou skutečnosti, že odeslané vybavení, ať už šlo o raketomety HIMARS, houfnice CAESAR, rakety Storm Shadow, protiletadlové systémy IRIS-T či Patriot a v neposlední řadě obrněné transportéry M2 Bradley, německé tanky Leopard nebo francouzské AMX-10C, byly úplně k ničemu, protože Rusové se proti nim velmi rychle naučili bojovat a zneškodňovat je. O to těžší bylo vystřízlivění západních politiků a hlavně veřejnosti (u které to ovšem trvalo poněkud déle, kvůli propagandě, která tvrdila, že jde o zázračné zbraně, které zaženou Rusy za Ural), když už nešlo to lhaní si do kapsy, jak to těm Rusům Ukrajinci se západním vybavením nandají. Nenandali a dostávají pěkně na budku.

Současná situace

Jak jde čas, tak se ukazuje, že mainstreamová média jen papouškují to, co jim nadiktují vlády jednotlivých států a to, co jim povolí prezentovat. Nesmí samozřejmě chybět zaručené a spolehlivé zdroje, jako jsou tisková prohlášení ukrajinského generálního štábu, zprávy z kanceláře prezidenta Ukrajiny, analýzy CNN či amerického Institutu pro studium války (ISW) a nebo agentury UNIAN, které hrdě sekunduje zpravodajský server strana.ua či Ukrajinská pravda. Zde si dovolím zmínit, že je velice zajímavé, že všechny tyto zmíněné mediální krysy mají k dispozici „naprosto přesné“ počty zabitých a zraněných ruských vojáků a zničené techniky, ale ty samé počty na ukrajinské straně jsou poněkud zahaleny mlhou. Ono by to asi nepůsobilo moc dobrým dojmem, kdyby se veřejnost, která je každodenně masírována informacemi o vítězném postupu ukrajinských vojsk, dozvěděla, že ztráty na straně Ukrajinců jsou vůči ruským v poměru 8 ku 1, přičemž některé zdroje uvádějí dokonce poměr 10 ku 1. Jinými slovy, má-li Rusko 10.000 padlých, Ukrajina jich má 80.000 až 100.000 a to nemluvě o raněných. O skutečnosti, že tento odhad bude pravdivý hovoří totiž více faktorů.

Jedním z nich je, že i podle bývalých zaměstnanců CIA či Pentagonu Ukrajina již vyčerpala svůj mobilizační potenciál a přímo z Ukrajiny chodí informace o násilných odvodech civilistů na frontové linie. Kdyby šlo jen o zdravé a služby schopné jedince, dalo by se to, dejme tomu nějak lidsky pochopit, ale Alzák nechal snížit mobilizační věk na 17 let a navýšil jej na 70 a odvodoví komisaři dnes verbují studenty, osoby s tělesným postižením či jinak zdravotně nezpůsobilé Ukrajince, stejně tak, jako matky od rodin, ženy z domácnosti a dokonce ani těhotenství není pro kyjevský režim překážkou k narukování do první linie. Čistě logicky: Kdyby strana konfliktu, která dostává ohromnou finanční a materiální podporu, vítězila, neverbovala by násilím občany v rozmezí 17 až 70 let, jak muže, tak ženy, bez ohledu na jejich zdravotní stav. Zkuste ale do Googlu napsat dotaz „ztráty Ukrajiny 2023“, nebo „nedostatek branců pro AFU“… Zobrazí se Vám několik výsledků, ale všechny budou hovořit o ruských ztrátách a o tom, jak jspu Rusové vlastně před kapitulací…

Další takový fakt, který potvrzuje, že média a politici na Západě lžou, jsou zprávy z bojiště, kde se sami ukrajinští vojáci přiznávají, že raději, než aby se nechali zabít při nesmyslném útoku, zahodí zbraně a vzdají se, protože vědí, že v ruském zajetí dostanou najíst, napít, teplé oblečení, budou si moci zavolat domů a hlavně, že budou žít. Takové ty tendenční články o tom, že Rusové si postup kupředu vybojovali taktikou „buď kupředu, nebo kulka“ jsou sice pravdivé, akorát že média zaměňují strany, na nichž toto skutečně probíhá. 

Čím dál častěji se objevují zprávy, že velitelé čet, rot a praporů často utečou z boje a své muže tam nechají napospas svému osudu. Ti se pak raději, než aby zemřeli za utečivší velitele a prolhaný kyjevský režim, vzdají. Koneckonců, mezi ukrajinskými vojáky je tak mizerná nálada a neochota bojovat za Alzáka a jeho západní páníčky, že přebíhají na ruskou stranu a nedávno byl z těchto přeběhlíků zformován první samostatný útočný prapor, který bojuje na ruské straně proti Ukrajině. Západní média toto reflektovala a ihned se vyrojila sebranka idiotů, kteří Rusy označili za lidské kreatury, protože jednají proti chartě OSN a Ženevským konvencím (touto informací mimojiné potvrdili, že zprávy o přebíhání Ukrajinců k Rusům jsou pravda). Podle těchto dokumentů se nesmí váleční zajatci využít, jako útočná síla proti straně, za níž bojovali, než padli do zajetí. No jo, jenže tady jaksi pozapomněli na detail, že tito zajatci podepsali smlouvu o výkonu služby s ruským ministerstvem obrany a s armádou Ruské federace. Jestli dobrovolně, nebo pod nátlakem, to nechme stranou, ale zase logicky: Kdyby to bylo pod nátlakem, myslíte, že by takovéto bojovníky Rusko vybavilo a vystrojilo a pak je poslalo do boje, kde by hrozilo, že to všechno v prvních minutách boje obrátí proti nim samotným? To by udělal jen duševní a inteligenční gigant velikosti rozvědčíka Petra Pavla, nebo valkýry Černochové (ta chtěla během Prigožinovy „vzpoury“ posílat Prigožinovým Wagnerovcům zbraně, protože „to obrátili proti Putinovi“) či například Vítka Rakušanojc nebo Honzíka Lipavského.

Při vší té ochotě zavděčit se západním kurátorům a loutkovodičům jaksi ale politické vedení naší kotliny úplně zapomnělo na zhodnocení současného stavu (který okomentovlal mimojiné jak válečný zpravodaj Alexander Kots, tak i prezident Vladimír Vladimírovič Putin).

Odkaz minulosti

V boji, a to jakémkoliv, je důležitá motivace. Každý, kdo bojuje, bojuje za něco (ideu, vlast, rodinu, peníze…). Už více než rok se nás západní média snaží přesvědčit o tom, že Ukrajinci mají vysokou motivaci, díky které vyhání Rusy z okupovaného území a brzy budou vítězně stát na Rudém náměstí, protože brání svojí zemi a svou svobodu. Naproti tomu Rusové mají minimální motivaci, a hlavně tam vlastně ani nechtějí být, a proto nikdy nevyhrají. Co na tom, že Ukrajinci vůbec nebojují za Ukrajinu, ale za zájmy západních páníčků (USA a Velká Británie skoupila ohromná množství pozemků na Ukrajině, mimo jiné), kteří celý ten konflikt odstartovali? Ruští vojáci mají v těchto dnech velmi velkou motivaci být na bitevním poli. Vzhledem k tomu, že Kyjev používá již dodané německé tanky Leopard (různých modifikací od 1A5 až po 2A6) a mnoho vojáků ruské armády má, nebo mělo nějakého svého předka, který bojoval ve II. světové válce, a tak chtějí i oni být těmi, kdo se budou moci pochlubit, že zničili tank „s německým křížem“ na pancíři.

Kromě vzpomínky na své dědy a další příbuzné, kteří bojovali ve Velké vlastenecké válce, a uctění jejich památky, mají ruští vojáci další motivaci a tou je odměna finanční. Za každý zničený západní stroj (Leopard, Bradley, CAESAR, AMX-10C a Abrams) je vojákům vyplácena speciální finanční prémie. Kupříkladu voják, který zničí německý tank Leopard, bude odměněn částkou 1.000.000 Rublů ke svému platu. Na bojišti tak začal se spuštěním ukrajinské letní (mnohokrát odkládané) protiofenzívy skutečný „hon na západní techniku“. 

V posledních týdnech (27.11. – 10.12.2023) se navíc doslova roztrhl pytel se zprávami (samozřejmě že nikoli z ukrajinských zdrojů) o velkém množství Rusy zničené či ukořistěné západní techniky, přičemž mezi nejnovější přírůstky patří britský tank Challenger 2 v počtu tří kusů, tanky Leopard, nejčastěji v modifikaci 2A4 (které má fasovat jen tak mimochodem Armáda ČR) a 1A5. Vzpomínám si, jak se média mohla přetrhnout ve chvalozpěvech, jak Leopardy a Challengery zaženou Rusy za Ural. Mezitím hoří na Donbaských stepích jako papír a Rusové už čekají jen na poslední zářez na pažbě, na americké tanky M1A1 Abrams, chloubu USA zbrojařského průmyslu a pomyslný opěrný bod vojsk NATO. A Rusové budou pravděpodobně zklamáni, neboť po celém tom debaklu s jarní/letní/podzimní protiofenzívou, stovkách zničených kusech západních obrněných transportérů, desítkách tanků a protivzdušných systémů se Američané asi probrali ze snu a přikázali Ukrajincům, aby tanky Abrams nenasazovaly do bojů, ale aby je vrátili zpět do USA. Yankeeové tam těchto šestašedesáti tunových kolosů odeslalo něco přes 30 (tuším, že přesný počet je 32) se slovy, že těmto strojům Rusové nedokáží vzdorovat, stejně tak, jako britským a německým tankům. A když viděli jaká je realita, okamžitě volali po jejich odeslání zpět za „Velkou louži“, protože nechtějí, aby celý svět viděl, s jakou hravostí „vodkou nasáklí, nedisciplinovaní a technologicky zaostalí ruští mužici“ pošlou tyto americké chlouby do pekla. To by byla totiž šílená rána pro americký zbrojní průmysl a toho se USA hrozně bojí. 

Prozápadní lži a propaganda

Celý konflikt mohl skončit už koncem března 2022 po jednání v Turecku, které zprostředkoval turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Tomuto jednání předcházely mírové schůzky na běloruském území, kdy se Alexander Grigorijevič Lukašenko nabídl, že zprostředkuje mírové rozhovory, z nichž poslední se uskutečnil 7.3.2022 (v tomto ohledu by bylo milé, kdyby Alexander Grigorijevič byl nominován na Nobelovu cenu za mír). Po třech dnech se spolu setkali Sergej Lavrov a Dmytro Kuleba, načež se pak téměř 3 týdny žádné jednání nevedlo, ale vše nakonec dospělo k uskutečnění jednání v Turecku. A tady přichází diametrální rozdíl v interpretaci a informování o událostech následujících.

V úterý 28.3.2022 proběhla v Tureckém Istanbulu schůzka zástupců Ruska a Ukrajiny. Podle zpravodajů byl počátek tohoto jednání celkem chladný, bez podání rukou a Ukrajinci si od jednání moc neslibovali. S přestávkami po čtyřech hodinách jednání se oba kontingenty rozjeli do svých zemí přednést dojednané návrhy. Je zajímavé, že naše média v té době přinesla celkem přesná znění toho, co bylo ujednáno i s opodstatněním, načež tyto své reportáže pak doslova zadupaly do země ve světle informací budoucího vývoje situace (vysvětleno bude o pár řádků níže). Co si tedy nabízeli vzájemně Ruska a Ukrajina a co bylo dohodnuto?

Ukrajina

• Systém bezpečnostních záruk a neutralitu Ukrajiny
• Ukrajina nebude vstupovat do žádných vojensko-politických bloků
• Patnáctileté konzultační období o statusu poloostrova Krym
• Nerozmisťování cizích základen a zbraní na svém území
• Jist forma autonomie pro DLR a LLR

Rusko

• Výrazné omezení působnosti Ruské armády v oblasti Kyjeva a Černigova
• Umožnění přístupových rozhovorů Ukrajiny do EU bez protestů Ruska
• Setkání mezi prezidenty obou zemí při předběžném dojednání mírové dohody
• Bezpečnostní záruka pro Ukrajinu a Evropské země

Zástupci ruské delegace po jednáních konstatovali, že jednání bylo konstruktivní, což naše média označila za typický ruský přístup a že se nic dít nebude. Ukrajinská delegace odjížděla z Istanbulu s nadějí, že by vše mohlo nyní vyústit v setkání prezidentů obou zemí a konflikt by mohl být ukončen. Tak se o tom zmínil minimálně David Arachamia, což je předseda strany Sluha lidu, ze které vzešel prezident Volodymyr Zelenskyj. A právě tento člověk před nedávnem odpálil doslova informační bombu, protože popsal, jak se věci vyvíjeli poté.

Když jednání skončila, mohli jsme v brzké době po nich zachytit zprávy o stahování ruských jednotek z oblastí okolo Kyjeva a Černigova. Rusové tedy slovo dodrželi. To, že naše a západní média tento krok Ruska prezentovalo tak, že „Rusové dostali u Kyjeva nakládačku“, je věc jiná a naprosto nereflektuje skutečnou situaci a jejich vlastní informace, které přinesli těsně po jednáních v Istanbulu. Ruská vojska se stáhla a nastalo čekání na krok ukrajinské strany. Jenže se cosi pokazilo.

Volodymyr Zelenskyj i přes stažení Rusů prohlásil, že žádné příměří nebude a že se bude válčit. Toto se událo poté, co Voloďa uvítal na návštěvě v Kyjevě tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona. David Arachamia se do médií vyslovil s tím, že právě Boris Johnson Zelenskému doslova rozkázal, že se žádný mír podepisovat nebude a že se bude s Ruskem válčit, protože díky konfliktu a sankcím se Rusko rozloží a zhroutí. Takové bylo přání a taktika Západu. Ale ono nic. Do této doby vycházela alternativní mediální scéna (tzv. dezoláti, kolaboranti, kremloboti, Putinovy děvky apod.) z informací o vměšování se Západu do celé situace už od roku 2014 a nyní se alternativě dostalo do ruky mocné zbraně v podobě prohlášení Davida Arachamiyi, že Západ přikázal Zelenskému neuzavírat příměří, protože zápaďáci slíbili Alzákovi, že mu dodají zbraně, peníze a techniku potřebnou k porážce Ruska. Byli naivní tehdy a jsou naivní i dnes a stále nepochopili, že Rusko v konvenční válce prostě porazit nemůžou.

Dříve zakázaný názor, dnes realita

A tak se stalo, s přihlédnutím ke všem těmto událostem a nejen těm na informačním poli, ale hlavně těm na bitevním poli, že taktika Západu na oslabení a rozložení Ruska selhala a propaganda už nemá jak západnímu obecenstvu lhát, protože se začaly objevovat protichůdné informace, které propagandu popírají. Například informace o neustálých ukrajinských úspěších a vyhánění Rusů a zároveň o těžké situaci, ba dokonce patové situaci. A mainstreamový konzument se pak začal ptát: „Tak jak to, kurva, je?“ Podobně utichlo i žvanění o „Masakru v Buče“, nebo „Mariupolském divadlu“, stejně tak, jako “úder na obchodní dům Amstor v Kremenčugu”. Oni totiž hoši od satelitního sledování OSINT a GEOSINT moc dobře vědí, jak to bylo a ne náhodou jejich výpovědi a snímky unikly na veřejnost. Takže nakonec jsme svědky toho, kdy se staré události nevytahují – on by v tom mohl někdo náhodou začít šťourat – a ty současné nekorelují s realitou. Při informování o ukrajinských ztrátách jsou informace bagatelizovány, nebo umlčovány stejnou měrou, jakou jsou bagatelizovány úspěchy a postup Rusů. Ale mediální výstupy a informace se dříve či později dostanou i do mainsreamu a mezi širší veřejnost, takže se nyní setkáváme s titulky typu: “Protiofenzíva selhala, Ukrajině se nedaří, “Krach fronty a ústup”, “Pokud Západ přeruší dodávky, tak končíme”, “Ztráta Avdijivky může znamenat začátek konce ukrajinské obrany” a další podobné. Stejně tak se objevují zprávy, ve kterých redaktoři, politologové a analytici, jinak plně poplatní režimu, vyzývají k mírovým jednáním a potřebě konflikt ukončit mírovou dohodou. Jistě, protože se bojí toho, že kdyby Rusko vyhrálo vojensky a porazilo Ukrajinu i přes nezměrnou materiální a finanční pomoc Západu, tak by tato skutečnost oslabila prestiž NATO a EU. A to se nesmí stát, proto teď hovoří o mírových jednáních, jako dříve hovořili dezoláti, kolaboranti a Putinovy děvky.

Redaktoři mediálních serverů a domů se dříve zaklínali “neochvějným vítězstvím Ukrajiny” a žádná jiná možnost interpretace situace neexistovala. Ti samí redaktoři se dnes pomalu vzdávají svých dřívějších tvrzení a článků, pomalu jich čím dál tím více prohlíží stav skutečné situace, ale něteří ještě stále “drží linii” vládního establishmentu. Zde by byla opravdu neskutečná sranda o těch redaktorech, kteří začali pod přílivem (pro ukrajinu a její “západní spojence”) špatných zpráv, najednou otáčet a začali informovat o ruských úspěších a ukrajinských problémech, prohlásit, že jsou pod vlivem ruské propagandy a že jde o agenty Kremlu a kolaboranty, protože Ukrajina přeci Rusy vytláčí a nyní by měli Ukrajinci být minimálně u Vladivostoku a na Nový rok určitě budou pochodovat po Rudém náměstí.

Na závěr si dovolím trochu nadsadit situaci: Je jasné, že pokud do konfliktu přímo nezasáhne NATO a celý konflikt se tak nezmění na světovou válku s pořadovým číslem 3, tak Ukrajina padne. A až se tak začne dít, jako že dávám Ukrajině a západním sponzorům čas tak do března, maximálně do srpna 2024, tak jsem hrozně moc zvědav, kolik z těch “pětikolce věrných” bude psát do komentářů pod články na Seznamu, iDnesu nebo Aktuálně.cz, že redaktoři jsou pro-ruské filcky, Putinovy děvky a kolaboranti. Co myslíte… Bude jich hodně, nebo bude hodně těch, kteří konečně prohlédnou a uznají, že dezoláti, kremloboti a agenti Kremlu měli vlastně celou dobu pravdu?

Zde jsou fotky některých tlučhubů, kteří patří mezi ty jedince, kteří budou až do hořkého konce tvrdit, že Rusové prohrávají a že je potřeba zastavit ruské hordy, aby neohrozili „západní hodnoty“.

Z leva: Pavel Šafr, redaktor Fórum24 / Libor Dvořák, expert na Rusko pracující pro Český rozhlas / Michael Kocáb, hudebník a „vyháněč Sovětů“, který nesnáší vše, co je ruské, nebo s Ruskem jakkoli spojené.