Hodiny soudného dne tikají… Váleční štváči jsou připravení rozpoutat 3. světovou kvůli vlastním chybám, podřízenosti USA a mamonu

Views: 398

Nastávají temné časy, neboť jsme se dostali do situace, kdy již pravděpodobně není cesty zpět. Západní politici se buď zbláznili a nebo to dělají vědomě, bohužel ke škodě svých vlastních občanů a národů. Jedno však nevylučuje druhé. Pro nás je v tomto ohledu důležité si uvědomit, co se vlastně děje a co může následovat. V uplynulých dnech a týdnech se totiž odehrálo několik zásadních událostí, které mohou mít negativní vliv na budoucí vývoj geopolitické scény, a to jak v naší české kotlině, tak ve světovém měřítku. Hned zkraje podotknu, že v článku nejsou zohledněny informace k událostem, které se odehrají po 8.3.2024, neboť tento článek vznikal v době do tohoto data.

Kdybychom chtěli hledat počátek toho všeho, museli bychom zabrousit hodně zpátky do historie, minimálně však do roku 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz. Pro tuto chvíli a vykreslení posledních událostí, jejich příčin a důsledků, nám však bude stačit vytyčit startovním bodem den 17.2.2024, neboť to je den, kdy se zhroutila obrana Avdějevky, do té doby proklamované, jako nedobytná bašta kyjevského režimu a místem, o které se ruská vojska rozbijí, jako vlny o skálu. Hned, jak město padlo a ukrajinská vojska se snažila chaoticky utéct (přes vlastní minová pole), začala média toto místo vykreslovat, jako strategicky nevýznamné, téměř až zbytečné. Skutečnost je ale taková, že pád tohoto města pod ruskou kontrolu způsobil rozkolísání ukrajinských obranných linií a následné oslabení ukrajinských ozbrojených sil (dále v textu AFU), neboť ukrajinské velení bylo donuceno „zazáplatovat“ vzniklou díru v obraně přesuny různých jednotek a záloh z jiných míst bojové fronty.

Zmrtvýchvstavší generál ukázal západu fakáč

Jak jsem zmínil v posledním článku, za vítězným tažením na Avdějevku stál generálporučík Andrej Nikolajevič Mordvičev, který byl, podle ukrajinských a našich médií, zlikvidován v roce 2022 na Ukrajině. Evidentně zlikvidován nebyl anebo vstal z mrtvých a nikomu to neřekl. Mno… Podstatné je, že Mordvičev rozboural opevněné pozice AFU v Avdějevce a pokračoval dál západním směrem, kde rozvinul tzv. útočný trojzubec, mezi jehož „zuby“ se dostaly útvary AFU v pozicích za městem a prchající vojáci. Mezitím, co se rozvíjela ofenziva západním směrem, bylo město vyčištěno od zbytků vojáků AFU, kteří často jen leželi v kráterech po vybuchlých minách a bombách a čekali, až je z nich Rusové vytáhnou, protože ukrajinští vojáci již dávno neměli čím střílet anebo byli zraněni, leč je neměl kdo ošetřit. Mnoho vojáků AFU též zůstalo ve městě, protože nechtěli riskovat, že při útěku stoupnou na svojí vlastní minu, nebo že je zasáhne ruská dělostřelecká palba a při pokusu o vzdání se by je mohli zastřelit jejich vlastní spolubojovníci. Někteří z těchto vojáků, kteří se tak dostali do ruského zajetí, se později vyjádřili o příšerných podmínkách a poměrech v ukrajinské armádě (například o nedostatečném vybavení balistickými ochrannými prostředky, nedostatečném vybavení municí, západní technice a mobilizovaní branci o nedostatečném, ba přímo zoufalém bojovém výcviku, kdy po týdenním pobytu, a mnohdy ani to ne, je odvelely na frontu).

Generál Mordvičev rozvinul útočný trojzubec mezi obcemi Berdyči – Orlovka a Lastočkino – Toněnkoe do hloubky minimálně 3 km za ukrajinské pozice, což znamená, že AFU sice může postupující ruská vojska ostřelovat a nakousávat z boků, jenže ruské formace, postupující na těchto bocích jsou tvořeny tankovými rotami a ve vzduchu neustále operují ruské VKS. Takto postupující ruská vojska tak vlastně jdou zároveň s ustupujícími Ukrajinci, přičemž v týlu už si Rusové připravují zázemí, přesouvají sem dělostřeleckou techniku a předsunuté základny. Ve správnou chvíli se pak vidle tohoto trojzubce uzavřou a vše, co uvízne, respektive zůstane v té oblasti, bude zničeno. Zde je čas na to, abychom si řekli, co vlastně AFU ztratila tímto ústupem a nadále ztrácí, díky sebevědomému postupu ruských borců.

Kromě minimálně 15.000 vojáků, ať už profíků, nebo mobíků, kteří zahynuli v Avdějevce, přišla AFU o mnoho obrněných transportérů Marder a Bradley. Celkově už Ukrajina přišla o 70 obrněnců americké výroby Bradley, dodáno jich bylo asi 115. O zničených tancích Leopard už se ani nepíše, ale minulý týden se Rusům podařilo pošramotit pověst dalšímu západnímu stroji, kterým je americký tank M1A1 Abrams, podle spousty armádních analytiků, expertů a komentátorů, nejlepší tank na světě. Tento 64 tun vážící kolos dostal na frak u Berdyči, kdy jej zlikvidovala obsluha bezpilotního dronu jedním zásahem. Nedlouho po tomto „zářezu“ přišla informace o dalším zničeném Abramsu ve směru na Avdějevku a ještě ten den zlikvidovali výsadkáři ruských VDV třetí Abrams nedaleko Toněnkoe. Na síti Telegram jsou k dispozici video záběry z likvidace těchto amerických kolosů. Jen podotknu, že ruský tank T-90M je téměř o polovinu lehčí, má delší dojezd a nižší spotřebu paliva, přičemž je mnohem lépe pancéřován a chráněn, oproti americkému vraku. Kromě techniky ale AFU ztratila strategickou pozici, ze které se dal ostřelovat Doněck a postupující ruská vojska. S každým dalším metrem, o který Rusové postoupí kupředu, se situace pro AFU a její západní donátory, zhoršuje, protože dál na západ už je pak jen město Pokrovsk a pokud ruské síly rozvinou útok na sever a na západ, mohou se na severu spojit s jednotkami, které dobyli Bachmut a zaútočit na Konstantinovku, následně na Kramatorsk a Slavjansk. Západním směrem je pak dálnice na další velké město a tím je Pavlograd a za ním už je Dněpropetrovsk.

Nutno podotknout, že Rusové nikam nespěchají a občas působí dojmem, že se na chvíli zastavili a na něco čekají. Skutečnost je taková, že tato domněnka je pravdivá, neboť ruské velení systematicky ničí sklady zbraní a opravárenská zařízení pomocí raket s plochou drahou letu nebo za pomoci hypersonických či balistických raket, což zpomaluje ukrajinské dodávky techniky a vojska AFU se pak musejí často stáhnout buď bez boje, nebo s velkými ztrátami z jimi bráněných oblastí a v tu chvíli ruská vojska postoupí kupředu na všech sektorech fronty. Nikdo, kromě ruského velení, tak neví, kudy budou Rusové vést další úder, nebo jakým směrem půjde další ruská ofenzíva.

Tak už to začalo… vzniká „Koalice ochotných“, která rozpoutá třetí světovou?

Nedávno došlo k posunu v ruské Speciální vojenské operaci na Ukrajině, negativně pro Ukrajinu a její „spojence“ ze Západu. Mnohokrát jsme byli ujišťováni, že podpora Ukrajiny je z naší strany nutná pro zachování svobody, demokracie a je obranou míru. Vrcholní představitelé naší země se bili v prsa, že pomoc, kterou poskytneme, bude humanitární a z vojenského materiálu poskytneme pouze lékárničky, helmy, neprůstřelné vesty apod. O pár měsíců později už k vestám a helmám přibyly zásoby ze státních hmotných rezerv, včetně pohonných hmot a léků. Nedlouho poté se objevili první transporty ručních zbraní a střeliva. A jak šel čas, materiál, kterým jsme zásobovali Ukrajinu, se obohatil o tanky, obrněné transportéry, raketomety, samohybné houfnice a munici pro tato zařízení. Zde bych, kdyby to šlo, položil premiérovi a vládě jednoduchý, leč sarkastický dotaz: „A není to málo, Antone Pavloviči?“

Už zbývá rozdat jen letectvo, vykoupit všechny náboje ze všech prodejen se střelivem, myslivcům zabavit kulovnice, brokovnice a legálním držitelům zbraní zabavit jimi legálně držené zbraně, střelivo a střelný prach a vše to odeslat do Banderostánu. Tento krok by asi v dnešní době nikoho nepřekvapil, protože pětidemolice je schopná všeho. Ti blázni by byli ale určitě schopní zajít ještě dál a místo zbraní by tam poslali personál. Teď už ale nemluvíme o nějaké teoretické utopii, nýbrž o reálných návrzích. Že Vám to připadá šílené a sebevražedné? Ve finále to byla jen otázka času, než se státy NATO a EU rozhoupají k takovým krokům. A stačilo jen, aby přes všechnu propagandu a lži o slabosti a zaostalosti Ruské federace dostaly přes držku a zjistily, že jejich sankce nefungují, poškozují je samotné, jejich technika nestojí za nic a hodí se akorát tak na přehlídky a udržované pozemní komunikace a nikoli na bitevní pole.

První informace o nějaké koalici států, které by byly ochotné vstoupit na ukrajinské bojiště na základě bilaterálních smluv s Kyjevem, se objevili už v polovině minulého roku. Tehdy se na informační scéně objevil pojem „Koalice ochotných“, což mělo být souručenství členských států NATO a EU, jež by s Kyjevem podepsali oboustrannou dohodu o vojenské pomoci, mimo rámec aliance NATO. Jinými slovy, ty státy, které by tuto dohodu podepsaly, by se v případě válečného střetu nemohli spoléhat na kolektivní ochranu NATO, protože se, de jure, z ní podpisem dohody s Kyjevem, vyloučili. Ale jak všichni dobře víme a tušíme, vzhledem k tomu, že v čele západních států stojí dobroseři a liberální demokraté, v případě napadení při takovém dobrodružství, jako je nasazení svých sil na Ukrajině, by ihned vyřvávaly a volaly o pomoc zbytek aliance a ta na tento impulz de facto čeká. Západ si, fakticky vzato, ten konflikt přeje. Myslím si, že mohu zodpovědně odpřisáhnout, že obyvatelé západních zemí si žádnou válku nepřejí, ale kvůli nekompetentním blbečkům a bafuňářům se jí pravděpodobně bohužel zúčastní.

Během posledního únorového týdne proběhla v Paříži takzvaná „Bezpečnostní konference“, které se zúčastnili představitelé členských států NATO a EU, kde se měly projednávat další kroky, které by mohly členské státy podniknout v podpoře Ukrajiny při probíhajícím konfliktu. Francouzský prezident Emmanuel Macron se na této konferenci vytáhl s myšlenkou vyslání aliančních vojsk na Ukrajinu. Nutno podotknout, že tato informace podléhala přísnému utajení. Celé jednání o této otázce probíhalo za zavřenými dveřmi a trvalo přes tři hodiny. Ještě předtím, než se tato konference uskutečnila, vypustil slovenský premiér Robert Fico do světa informaci o tom, že tento plán bude projednáván a dopředu avizoval, že Slovensko se na něm nijak podílet nebude, stejně tak, jako Maďarsko. Netřeba poznamenávat, že byl našimi vrcholnými politiky a slovenskou opozicí označen za dezinformátora, šiřitele lží a ruské propagandy.

Následující týden se Robert Fico opět přihlásil s informacemi o tomto tématu, kdy vypověděl, že to, co avizoval o víkendu, před pařížskou konferencí, se opravdu událo a že Emmanuel Macron hledá pro tuto myšlenku podporu ostatních států a znovu zopakoval, že Slovensko se na tom nijak podílet nebude. Mezitím u nás tuto informaci okomentoval jak Pjotr Signalovič, Víťa Rakušanojc, Jana Černochová a další, stylem sobě vlastním. Mohli jsme slyšet klasické veletoče o dezinformátorech a propagandě, ministryně války Černochová zase pro změnu řekla, že nic takového neslyšela, Vít Rakušan vyzýval k nutnosti nepřebírat lživé informace a mnozí komentátoři se vyslovili pro bojkot Roberta Fica, protože jeho jednání je proruské. Následně se premiér Fiala (Pjotr Signalovič) pokoušel uklidnit občany (jinými slovy lhát jim) tím, že nic takového se neprojednávalo a že se na tom ČR podílet nebude. No, netrvalo to ani týden a jeho jasnost Macron přiletěl do Prahy na pokec s PePou 107 a PePa jeho super-duper nápad s vysláním vojsk na Ukrajinu podpořil.

Takže jsme se vlastně dozvěděli, že se na nás šije bouda, ale ti naši politici to jaksi pořád chtějí tutlat, o co že se to v Paříži dohadovali, přičemž v Maďarsku, na Slovensku, nebo v Litvě už to dávno občané věděli. Mají snad diplomatické kruhy těchto států jiné informace, než ty naše anebo jde jen o vypočítavost českých vlastizrádných zaprodaných politiků a opravdu pomalu a potichu směřují vše k eskalaci situace a k zatažení ČR do války s Ruskem? Ven na světlo světa se totiž dostaly informace o připravovaném plánu obrany hranic Ukrajiny s Běloruskem a některých významných ukrajinských podniků, právě aliančními vojsky, která by neměla nijak velkou výzbroj a techniku a byla by tam de facto jen jako stafáž, aby si Rusko rozmyslelo, jestli s nimi chce rozpoutat konfrontaci, protože to by mohlo velice rychle přerůst v otevřený konflikt NATO a Ruska. Takové obraně se ve vojenské terminologii říká „Porcelánová obrana“.

Porcelánová obrana

Tento vojenský „Terminus technikus“ znamená křehké obranné linie, vytvořené za účelem postavení nepřítele do pozice, když to řekneme pokerovou terminologií, All-in, tedy buď vše, nebo nic. V praxi to znamená, že alinční vojska by byla rozmístěna, podle uniklých dokumentů, na hranici Ukrajiny s Běloruskem, aby tudy nemohli projít ruská vojska, mezitím co by na této hranici přítomných cca 115.000 ukrajinských vojáků mohl generální štáb AFU přesunout na frontové linie. Celé je to vymyšlené velice jednoduše… Koalice ochotných zaujme obranná postavení na Bělorusko-Ukrajinské hranici a poblíž ukrajinských průmyslových podniků, či opravárenských dílen a skladů munice, ruská armáda na tyto pozice nebude útočit, protože Rusko nebude chtít riskovat eskalaci situace, která by s největší pravděpodobností přerostla v otevřený konflikt Ruska a NATO, a tím bude Ukrajině umožněno doplnit své zálohy, opravit poškozenou techniku a doplnit zásoby raket a munice. Otázkou je, jestli takovou situaci Rusko připustí a nebo bude ruským generálům a Vladimíru Putinovi srdečně jedno, že se na Ukrajině objeví alianční vojska, jejichž země se rozhodly nechat své vojáky umírat na Ukrajině za „svobodu a demokracii“, chcete-li za západní imperialismus a nacistickou ideologii.

Smutné na tom je, že Robert Fico nám řekl něco, co bychom měli slyšet o Pjotra Signaloviče, ale ten na to nemá koule. Další smutnou věcí je, že vláda se tváří, jako jeden kamenný blok, který papouškuje furt to samé, ale najednou se to, co vláda popírá, provalí od (p)rezidenta PePy 107. Ve finále máme informační výstupy jak ze zahraničí, tak i z tuzemských zdrojů, že taková „Koalice ochotných“, by měla ideálně čítat 15 členů, ale 10 by mohlo stačit. A proč tyto počty? Je to jednoduché… Nejde o nějaké kalkulace s personálem a technikou, ale jde o alibi. Konkrétně je myšleno alibi v tom smyslu, že jakmile budou alianční vojska, tou dobou přítomná na Ukrajině, napadena jakýmkoliv způsobem Ruskou federací, tak se koalice ochotných obrátí na zbytek NATO se žádostí o podporu. V tu chvíli, kdy budou jakýmkoliv způsobem napadena vojska koalice ochotných, budou, prakticky vzato, tyto státy v otevřeném konfliktu s Ruskem (chcete-li ve válce). Zde se nabízejí tři scénáře možného vývoje.

1. Rusko nebude nijak reagovat na přítomnost vojsk členských států NATO a EU z tzv. Koalice ochotných a nebude ani vést údery na pozice, kde jsou tato vojska dislokována, protože nechce rozpoutat válku se zeměmi, které jsou členy NATO. Tyto země by totiž takového úderu proti nim využily a povolaly by do boje zbytek NATO se všemi prostředky. Pokud Rusko nijak nezareaguje a přestane provádět údery v oblastech, kde budou dislokována vojska koalice ochotných, dojde k postupnému nasunutí těchto vojsk i na frontovou linii a Rusko nebude mít (v případě toho, že se bude držet této doktríny tzn. Nezasahovat na pozice aliančních vojsk) jinou možnost, než opustit území Ukrajiny. Tento scénář je však velmi málo pravděpodobný, neboť Rusové se ovládnutých území bez boje nevzdají.
2. Rusko bude pokračovat stále stejným tempem, jako kdyby v daných lokalitách žádná vojska koalice ochotných nebyla. Prostě to budou mlátit hlava nehlava. Vzhledem k tomu, že účastnící se členské státy NATO a EU jsou již nyní celkově oslabeny, pokud jde o zásoby vojenské techniky a munice (o lidech ochotných jít na frontu zemřít za zájmy cizáků a vlastizrádné vlády nemluvě). V takovém případě opravdu hrozí, že by mohl být do konfliktu zatažen i zbytek NATO se všemi prostředky, které má k dispozici. Tento scénář je velmi vysoce pravděpodobný.
3. Dojde k přímému střetu mezi vojsky koalice ochotných a Ruska, ať už prostřednictvím vojáků, nebo raket dlouhého doletu. Koaliční vojska požádají zbytek NATO o pomoc, jenže zbývající členské země NATO se na ně vybodnou s odůvodněním, že jde o „jejich bilaterální byznys s Kyjevem a ne o dohodu Ukrajina – NATO“. V takovém případě těžko předpovědět, jak budou reagovat vedoucí funkcionáři v domácích zemích koalice ochotných, protože takovéto gesto, ze strany zbytku NATO, se bude v jejích očích rovnat podrazu. A co to najednou udělá s veřejným míněním v těch daných státech? Tento scénář je pravděpodobný zhruba ze 30-ti procent.

Abyste si nemysleli, že tady jen tak „plácám do vody“ a „šířím nepodložené, falešné a poplašné zprávy“, rád bych na to konto podotknul, že se opravdu nejedná o nějaký propagandistický výmysl, ale o holý fakt, že taková koalice vzniká a státní představitelé nám jen bohapustě lžou. Důkazem nechť je rande PePy 107 a Macrona, kdy PePa po setkání řekl, že bychom „neměli shazovat ze stolu diskuzi o žádném řešení, které se nabízí“ a také informace, že Litva, Nizozemsko, Estonsko a Kanada oficiálně prohlásili, že v případě vzniku jakési „Koalice ochotných“ do toho půjdou. Když to tedy spočítáme, tak to máme Francii, Litvu, Nizozemsko, Kanadu a Estonsko. Zatím tedy pět bláznů, kteří si myslí, že se mohou postavit Rusku a nebude to pro ně a jejich obyvatele, mít žádné důsledky.

Na okraji propasti

Suma sumárum, není o co stát. Dostali jsme se pravděpodobně do situace, kdy už není cesty zpět. Západ hraje na Ukrajině vabank a prohra nepřichází v úvahu. Zároveň s tím ale začaly mediální domy připravovat obyvatele západních zemí na možnost, že Ukrajina prostě nevyhraje. Kromě toho se v poslední době ale objevil narativ, jenž velmi silně akcentuje válečný střet a přípravu na válku. Nevím, co by se muselo stát, aby nedošlo k nejhoršímu, ale vím co stačí, aby se to nejhorší stalo. Navíc, EU naslibovala Ukrajině hory doly, zlatý les, v podobě milionu dodaných dělostřeleckých granátů, jenže problém je, že je nemá za prvé kde sebrat a za druhé, kde vyrobit. V EU jsou jen dvě prachárny, které vyrábějí střelný prach a výmetné slože jak pro komerční užití, tak pro vojenské užití. Jedna je v Akvitánii ve Francii a druhá je v Pardubicích v Semtíně (ano, je to naše česká Explosia Semtín). A pokud jsou toto dvě prachárny s tímto zaměřením výroby v celé EU, kam si asi myslíte, že budou namířeny ruské rakety, pokud se na Ukrajině v Koalici ochotných objeví i vojska České republiky?

Fialova vláda nás dostala před brány války, které se pomalu otevírají a to nebezpečí je extrémně velké. Představa toho, že by došlo ke konfliktu Ruska a NATO, je hrozivá. Nikdo neříká, že by hned začaly létat atomovky. Pokud si ale vybavíme ruskou jadernou doktrínu, tak tam jasně stojí, že nukleární zbraně Rusko použije pouze ve třech případech:

1. Pokud bude Rusko napadeno jadernými zbraněmi
2. Pokud by byla ohrožena samotná existence Ruska
3. Pokud by prokazatelně existovala hrozba, která může způsobit bod 1 a 2 a tudíž by ze strany Ruska šlo o preventivní úder.

Bod 3 je navíc i podle mezinárodních konvencí oprávněný a dá se do něj schovat prakticky cockoliv. A jak řekl před pár lety Vladimír Putin: „Nemyslete si, že své zbraně nepoužijeme. Pokud bude Rusko existenčně ohroženo, použijeme všechny prostředky k tomu, abychom tuto hrozbu odvrátili.“ Za zmínku stojí i jeho odpověď na otázku, jak se dívá na fakt, že Západ se pokouší zničit Rusko jak po vojenské, tak ekonomické stránce: „Jen ať to zkusí… Budeme se bránit… Pokoušeli jsme se nastavovat přátelskou tvář celá desetiletí, ale bez úspěchu. A když je bitva nevyhnutelná, je potřeba udeřit jako první… Ve finále, k čemu by byl svět bez Ruska?“

Současní západní lídři jsou v tažení proti Rusku a podpoře pohrobků nacistů na Ukrajině, jako šílení. Dalo by se říct, že je snad nic nezastaví a že jsou nepoučitelní. Z historie víme, že kdokoliv se pokusil dobýt Rusko, se zlou se potázal. Své by o tom mohli říct Napoleon, Hitler, a zanedlouho to vypadá, že do stejné řady se připojí i Macron, Fiala, Rutte či Tusk a nebo Stoltenberg. V následujících dnech a týdnech buďte proto velmi ostražití a sledujte informační pole. Ve světle toho, co bylo vyřčeno našimi předními politiky bych se nedivil, kdyby se z čista jasna objevila informace, že ministerstvo obrany spustilo administrativní odvody. Generalissimus PePa 107 by neměl nakonec nic proti… Jakmile toto vypukne, tak je jasné, že se státní aparát buď připravuje na mobilizaci, kvůli obraně, záložním jednotkám, anebo (v horším případě) kvůli útočné válce proti Rusku. A jestli se tohoto „dobrodružství“ zúčastníme, tak mám neblahý pocit, že to špatně skončí.

Na závěr to trochu odlehčím… Moje žena několikrát řekla: „Tak pošleme Putinovi dopis a bonbošku, řekneme mu, že za tu situaci mohli ty hovada v čele našeho státu, my obyčejní lidi nic proti Rusům nemáme, co jsme si, to jsme si a až pojedete kolem, tak se stavte na kafe“. Kéž by to bylo tak jednoduché. Bohužel, diplomatické vztahy se budou po pětidemolici narovnávat roky, ne-li desetiletí. Ale bylo by to hezké gesto, poslat bonboniéru a omluvný dopis. A to pozvání na kafe?… To by byla návštěva!