Západ se chytil do vlastní pasti a otevírá tím Pandořinu skříňku
V posledních týdnech jsme mohli zachytit zprávy, které hovoří o zahájení ukrajinské ofenzívy, dodávkách zázračných zbraní, zejména britských raket Storm Shadow s doletem až 300 kilometrů (nic proti, ale rakety Iskander mají dolet přes 2.000 kilometrů), již několikrát zmíněný ekonomický úpadek Ruska, jeho ekonomiky a HDP, o masivních ztrátách Rusů u Bachmutu, útěku okupačních sil z pozic a prolomení ruských linií. Nemluvě o prohlášení Jevgenije Prigožina, že Vágnerovci nemají munici a že své pozice opustí. Vše skálopevně a jisto jistě podložené a neochvějné, jak jsme u našich mainstreamových médií zvyklí. Až na to, že kromě zpráv o dodávkách britských raket a zahájení ofenzívy, jsou vše ostatní jen vlhké sny duševně nemocných jedinců, neschopných chápat konceptuální rovinu událostí a alespoň základy vojenské strategie.
Kdy začne ta estráda?
Stále nikdo nepotvrdil zahájení ofenzívy, čeká se na munici, komediant Zelenský stále někde žebrá a brečí, že na zahájení ofenzívy potřebuje více a více munice, zbraní, tanků, obrněných transportérů, lodí, stíhaček, bombardérů, dělostřeleckých granátů, raket, nábojů, vojáků, aut, vesmírných lodí a nevím čeho ještě dalšího. Je zajímavé, že pokud toto vše potřebuje, pak vyvstává otázka: „Kde je sakra všechna ta ukrajinská technika, kterou Rusové rozhodně nezničili?“ Pokud toto přejdeme a vezmeme v úvahu pouze podstatu věci, zůstane nám ve vzduchu viset ohlášení protiofenzívy. Ta byla avizována na konci ledna, pak na konci února, poté se říkalo, že by měla začít v polovině března a jedna legenda praví, že ofenzíva byla plánována na 3. a 4. května, aby její výsledek zkazil Putinovi přehlídku na Rudém náměstí. Až na nějaké drobné dílčí akce, které skončili neúspěchem a likvidací ukrajinských posádek, se nic nestalo. Několik čet a rot Ukrajinců se doslova vypařilo poté, co byly proti nim nasazeny termobarické střely odpalované z raketometů TOS-1A Solncepjok. K úspěchu ofenzívy je potřeba jednak početní převaha a to 2x až 3x vyšší, než je počet obránců, logistické zázemí a pokrytí ze vzduchu, včetně zad krytých dělostřelectvem.
Ukrajina má letectvo v troskách (těch 13 slovenských MiGů to fakt nevytrhne a Slováci si tím na sebe akorát přišpendlili terč pro raketu s jadernou hlavicí) a dělostřelectvo je taktéž silně zdecimováno. Navíc, ukrajinská PVO je též silně poškozena, i když byla doplněna o americké systémy MIM-104 Patriot, které jsou opravdu k ničemu, neboť nedokáží zacílit nízko letící objekty a ruské letouny jsou vybaveny navíc raketami, které mohou být odpáleny a zasáhnou cíl s přesností jednoho metru ze vzdálenosti, kdy se letoun nalézá mimo dostřelovou vzdálenost ukrajinské PVO. Ta ofenzíva bude, ne že ne. USA a západ na Alzáka tlačí, aby už to odstartoval, ale Voloďa pořád na něco čeká. V západních médiích se ale začala v posledních týdnech objevovat spekulace, že Západ nevěří v úspěch ukrajinské ofenzívy a že by se měla Ukrajina vrátit k jednacímu stolu.
Agent nasazený Kremlem
Mainstreamová média roztáčejí už drahnou dobu propagandistické metače na plné obrátky a doufají (spolu s vládní sebrankou, která nepokrytě a okatě poklonkuje západním spojencům), že „ovčané“ jim všechno sežerou i s navijákem a ještě jim poděkují a zatleskají. A když se náhodou objeví nějaký jedinec, nebo skupinka jedinců, kteří zpochybňují jedinou pravdu, jež nám mediální mainstream předkládá, je ihned označen za blázna, proruskou onuci, dezoláta a podporovače Putinova režimu. Zatím jsme mohli takovéto invektivy slyšet na adresu spoluobčanů, kteří tvrdí, že „informace od vlády a jí spřátelených médií“ jsou poněkud, minimálně zavádějící, nepřesné a nebo nelogické. Jenže v průběhu prvního květnového týdne, respektive při příležitosti korunovace britského krále Karla III., se tyto invektivy snesly i na hlavu našeho (p)rezidenta-generalissima Petra Pavla (zkráceně PePa).
Právě při rozhovoru pro britský plátek The Guardian generalissimus poznamenal, že: „Myslím, že bychom měli udělat cokoli… co máme k dispozici, abychom povzbudili Ukrajince a podpořili je, aby byli úspěšní. Ale vnitřně bychom měli být připraveni i na další nepředvídané události“. Za toto pouhé zamyšlení se a nasazení brouka do hlavy oddaným pro-vládním troskám sklidil generalissimus oslovení, jako dezolát, agent Kremlu, podporovatel Putina a nedůvěřivec v ukrajinské vítězství (pod vedoucí úlohou NATO, EU a USA dodávám já). Ne, že by mne to působilo jakkoliv radost, že byl náš (p)rezident takto označen, ba naopak, spíše mne to uráží, protože takovéto invektivy jsou v dnešní době brány spíše jako uznání, nebo veřejné vyznamenání, že nositel tohoto označení to má v hlavě v pořádku, což se o převlékači kabátů z Pražského hradu a jeho fanoušcích rozhodně říct nedá.
Všimněte si, jak v celkovém kontextu reagují fanoušci a váleční štváči, kteří tzv. brání západní demokracii a evropské hodnoty, když je jejich modla nabádá k zamyšlení se o tom, že by vše nemuselo být tak jednoznačné a možná, že by měli přehodnotit, nebo se zamyslet i nad jinou možností budoucího vývoje. Z těchto oddaných ovcí a „demokratů“ se v tu ránu stanou oheň a síru dštící pekelné bestie, které nejsou schopny použít vlastní mozek k tomu, aby si poskládali dohromady (či vedle sebe, jak chcete) informace z obou stran informačního pole, tedy jak z mainstreamu, tak od těch „dezinformačních médií“ a selským rozumem vyhodnotili, co je a co není pravda, kam se situace ubírá, jaké může být pozadí všech procesů, které jsou spuštěny. Uvažte sami: Má pak cenu se s takovými jedinci bavit a něco jim vysvětlovat, nebo se je alespoň pokusit přesvědčit k tomu, aby zkusili generalissimův odkaz vzít v potaz?
Je to ale jasné, jako facka. Na hrad nám voliči pětidemolice dosadili Agenta Kremlu, který přestal věřit Západu a opět převlékl kabát. Tentokrát by se spíš ale hodil výraz, že se „vrátil k matčině sukni“, neboť PePa přeci přísahal ČSLA a vůdčí úloze KSČ, při nikdy nekončícím přátelství se Sovětským svazem na věčné časy (a nikdy jinak), po „hadráku“ odhodil SSSR kamsi, stejně jako ČSLA a přitulil se k páníčkům z NATO a USA a nyní? Zpochybňuje, nebo vyzývá k zamyšlení se nad tím, že by to na Ukrajině, kterou Západ monstrózně dotuje a podporuje, nemuselo dopadnout tak, jak za velkou louží zamýšleli. Takže z toho jasně vyplývá, že ztratil víru a kdesi v jeho nitru zvítězila temná strana bolševismu a komunismu, které přísahal věrnost a nyní nastal ten správný čas, se k té temné straně zase připojit. Takto by se dal, poněkud poeticky řečeno, shrnout myšlenkový pochod pětidemoličních voličů a různých „inteligentů“ typu Mitrofanov, Šídlo, Hřebejk a podobných kreatur. PePa je zkrátka agent Kremlu, ale demokrati si ho zvolili, tak si trochu zanadávají a jede se dál, protože přeci potřebují „na hradě lva a ne krysu, že“?
„Pokud Západ přestane podporovat Ukrajinu, přeneseme válku do střední Evropy!“
To, že bruselští idioti vždy vyplodí nějakou hovadinu, která to akorát tak všem (a hlavně východním státům EU) zavaří, je známá věc. Pokud jde o jejich schopnost říkat pravdu, nebo vidět věci reálně, tam už je to poněkud slabší, ale občas se stane, že Pán Bůh není doma a bruselští politruci vypustí nechtěně do éteru informaci, která spustí lavinu. Jedna z takových informací byla, když si komisař pro zahraniční politiku Evropské unie Josep Borell pustil „hubu na špacír“ v rozhovoru pro španělskou televizi. Byl mu položen dotaz, zda-li nemá nějaký recept na co nejrychlejší ukončení konfliktu na Ukrajině. Borell ani dlouho neváhal s odpovědí a doslova řekl: „Samozřejmě, to je jednoduché. Když západní spojenci Ukrajiny přestanou dodávat techniku, zbraně a finance, tak se ukrajinská armáda na druhý den zhroutí.“ Jenže tato jeho věta nenechala na reakci dlouho čekat.
Jako čert z krabičky vyskočil Michajlo Podoljak, coby poradce ukrajinského Alzáka a ihned to dementoval, že „není pravdou, že se ukrajinská armáda zhroutí na druhý den po odstavení dodávek zbraní a financí ze západu, protože ukrajinská armáda je silná a Rusy určitě porazí. Ale kdyby to přeci jen EU a NATO napadlo, že přestanou podporovat Ukrajinu, tak se mohou spolehnout na skutečnost, že Ukrajina přenese konflikt do zemí střední a západní Evropy!“ Tato slovní přestřelka jaksi záhadně unikla mainstreamovým médiím nejen u nás, ale i v západní Evropě (jaká náhoda, že?). Zde je zakopán pes a pomyslná Pandořina skřínka se otevírá.
Vezměme v úvahu, kolik Ukrajinců uprchlo do zemí EU (jenom v České republice jich je přes 480.000), připočítejme k tomu ty Ukrajince, kteří byli do států EU přivezeni v rámci programu výcviku pro ukrajinskou armádu (opět, v České republice jich jsou minimálně 4 prapory, přičemž síla praporu je uváděna od 300 do 1500 mužů, v závislosti na zemi, z níž prapor pochází) a v neposlední řadě ukrajinský „plán B“. Ten je totiž jedovatý, zákeřný a zkázonosný, ale obyvatelům EU se raději nic neřekne, oni by se náhodou mohli začít vyptávat a náhodou se začnou ozbrojovat a ještě by dosazené loutky svých zemí vypráskali.
Ten ukrajinský „Plán B“, o kterém například generální štáb AČR ví a počítá s ním, jakožto s možným scénářem, je v zásadě vlastně jen kopií plánu Banderovců, z roku 1945. Ti totiž, když Rudá Armáda postupovala přes území dnešní Ukrajiny a hnala Němce zpět na západ, stáhli ocas mezi nohy a utekli na západ, na území Československa, Rumunska, Rakouska a Polska, kde se zdržovali hlavně v pohraničí, ale nebyly výjimkou ani vnitrozemské lokace. Bonusem jejich pobytu byla výzbroj, kterou měli od Němců, jelikož ti Banderovce vyzbrojili pro boj proti Rudé Armádě. Najednou se tedy na území těchto států objevili „spojenci nácků“, kteří měli zbraně Třetí říše a skryti mezi obyvatelstvem čekali a když Rudá Armáda odešla, začali škodit a rozpoutávali bojůvky s policejními oddíly a armádními sbory. Přepadali obyčejné lidi, kradli, vraždili a pokoušeli se vyvolat ozbrojené konflikty, které by přerostly ve velké boje, aby destabilizovali území osvobozená rudoarmějci od Němců.
Nutno podotknout, že v té době byli Banderovci ve značné technické nevýhodě, neboť ještě neexistovaly možnosti satelitního průzkumu a letecké podpory, stejně tak, jako nebylo radistické pokrytí jednotlivých oddílů, rot a praporů. V dnešní době, kdy koupíte slušnou VHF vysílačku pomalu v každé elektře a dovoláte se s ní bez problému na vzdálenost 8 kilometrů, nebo kdy 99% obyvatel zmíněných zemí vlastní mobilní telefon, je situace pro obyvatele zemí, kde se tehdy v roce 1945 Banderovci vyskytli, poněkud horší, neboť takovéto oddíly ukrajinských neonacistů mohou být rozptýleni (a nedělejte si iluze, že nejsou) mezi obyvatelstvem a pomocí moderních technologií se mohou velmi dobře koordinovat. Připočítejte k tomu zbraně, které jim dodaly západní spojenci (od pistolí, přes samopaly a pušky, granáty, raketomety a miny) a je zaděláno na pořádný průser.
Michajlo Podoljak nám tím vlastně představil, co asi tak Ukrajina a její současné vedení zamýšlí, jako revanš, pokud západní spojenci (hlavně ti v EU) přestanou Ukrajinu podporovat. V takovém případě můžeme očekávat, že se na území států, kde jsou dislokovány jednotky ukrajinské armády, jež do těchto států přijeli na výcvik, rozhoří ozbrojené konflikty, protože kromě vojáků ukrajinské armády, z nichž mnozí patří k „mírotvorným praporům“, jako je Azov, Pravý sektor, Aidar a podobné, jsou na území těchto států desetitisíce, ne-li statisíce ukrajinských „uprchlíků“, převážně ze západní Ukrajiny, která je baštou ukrajinských neonacistů, nositelů ideologie Stěpana Bandery a tito uprchlíci poslechnou rozkaz, který přijde od jejich vlády. Nutno podotknout, že tento rozkaz nepřijde sám od sebe, ale od kurátorů a hlavních sponzorů Ukrajiny, tedy impuls k zahájení rozmíšek uvnitř EU přijde z USA, protože do současného konfliktu na poražení a rozparcelování Ruska vložili už příliš mnoho peněz. Nedělejme si iluze, že tento scénář, je nemožný. Ba naopak… Dovedete si představit, co se asi tak stane, když se všechny ty „spící“ buňky, alias uprchlíci, kteří tvoří nyní nemalé procento celkového počtu obyvatelstva daných zemí, začne najednou a urputně domáhat svých práv, coby menšina? Ať už jim bude vyhověno, či nikoli, povede to pouze a jen k sociálnímu pnutí. Spousta lidí, kteří se dnes Ukrajiny a Ukrajinců zastávají ještě před pěti lety možná ani nevědělo, kde vůbec Ukrajina leží a to nemluvě o tom, že o Ukrajině hovořili, jako o zemi s největší mírou korupce a fašizace společnosti. A celé toto „ukrajinské fungování“ se přesune do těchto zemí. Ukrajinská mafie, ukrajinské praktiky, ukrajinský nacionalismus a fašismus, navíc chráněný současnými vládami jednotlivých zemí, kteří tyto uprchlíky a vojáky nyní hostí. Myslíte si, že v našem případě se vláda vypořádá s tímto problémem zjednáním pořádku za pomoci ozbrojených složek a vymáhání práva? Určitě ano, jen si nejsem tak nějak jistý, proti komu budou tyto složky a justice zasahovat. Zda-li to bude proti příchozím hostům, anebo proti bouřícím se domorodcům.
Když si to načrtneme v tom nejhorším možném slova smyslu, tak je zcela reálné, že zde přítomný vojenský personál z Ukrajiny se pokusí, ve spojení s hostujícími uprchlíky (ne všemi), uchvátit moc a prostředky, které by mohl použít proti „agresorovi“, tedy Ruské federaci. A protože armáda potřebuje někde nocovat, něco jíst a pít a potřebuje i nějaké to rozptýlení, půjde si to obstarat „do terénu“, tedy do měst a obcí. A vzhledem k tomu, že naše armáda je svou velikostí, silou a technikou vyloženě směšná, pravděpodobně bude ukrajinskými vojsky a nacionalistickými fanatiky rozprášena a i kdyby se do toho vložila policie, vystoupá počet ozbrojenců ve službách českého státu asi na 70.000 mužů, což je po čertech málo. Současná síla ozbrojených složek České republiky je tak mizerná, že v případě vojenského konfliktu by byly schopny bránit území o velikosti středočeského kraje po dobu max. 10 dní. Z toho vyplývá, že pokud by taková situace nastala, na ozbrojené složky se nebude dát spolehnout, což bude nutit lid k tomu, aby se o sebe postaral sám. Někdo si řekne, že „vláda zasáhne“. Ani omylem, vládní panáci už budou tou dobou dávno pryč. Zmizí hned v tom okamžiku, jakmile bude armáda rozprášena.
Pandořina skříňka se otevírá
Ukrajinský „Plán B“ není nějakou fantasmagorií, ale jde o reálný scénář, který může nastat. Díky tomu, jak se naše „fialová vláda“ míchá do věcí, do kterých jí nic není, nám hrozí opravdové nebezpečí a to nejen ze strany Ukrajiny a jejích „spících buněk“, ale i ze strany Ruské federace, která nás díky postojům a jednání naší vlády, zařadila na seznam nepřátelských zemí a vzhledem k tomu, že naši vládní činitelé jsou zalezlí až po kotníky v americkém zadku a jsou tedy schopní poskytnout některé vojenské objekty vojskům a technice NATO, může se reálně stát, že tak, jako létají Kalibry a Iskandery na Kyjev, Oděsu, Lvov či Ivanofrankovsk, mohly by létat do Čáslavy, Pardubic, Náměšti nad Oslavou, Rančířova, Mošnova apod.
Evropská unie a státy kolektivního Západu se svými plány na izolaci a pokoření Ruska a současně podporováním Ukrajiny, chytili do vlastní pasti, kdy čelí vydírání právě ze strany Ukrajiny, jelikož Michajlo Podoljak nám prakticky vzkázal: „Jestli nás přestanete podporovat, tak si to s Vámi vyřídíme!“ A nálady na podporu Ukrajiny v zemích EU postupně opadají a pomalu se začíná hovořit o smyslu další podpory. Následuje otázka, co se z toho vyvine. Může se totiž stát to, že když Západ přestane podporovat Ukrajinu, ukrajinská armáda se zhroutí a začne se opravdu stahovat na západ a politické vedení Ukrajiny si to bude chtít s EU vyřídit násilím, čímž vznikne ve střední Evropě válka. A moc bych se divil, kdyby se do toho Rusko chtělo vložit. Dle mého názoru by vyčistilo Ukrajinu od neonacistů a nechalo by Evropu, ať si sní, co si navařila (respektive, co jí šéfkuchař zpoza velké louže uklohnil). Další možností by bylo, že by si evropské elity uvědomily, co reálně hrozí a začaly by s na západ postupujícími ukrajinskými vojsky bojovat a požádaly by Rusko o pomoc v boji proti nacistickým a nacionalistickým praporům (což není moc pravděpodobné, vzhledem k silné rusofobii).
Třetí možností vývoje tohoto scénáře je, že Rusko dojde až do Užhorodu a s vědomím toho, že dál na západ za Užhorodem se nacházejí ti, kteří jim bránili v průběhu Speciální vojenské operace, rozhodne se pokračovat dál na západ až do Londýna (který je mimochodem jedním z těch, jenž zosnoval Majdan v roce 2014 a následnou genocidu na Donbasu), což povede ke vstupu na území států NATO a to už smrdí jadernou válkou. A to hodně. Ale k tomu, aby byl zažehnut oheň jaderné války nemusí nutně dojít ke vstupu jednotek Ruské federace na území států NATO. Stačí, když se jednotky NATO oficiálně objeví na Ukrajině a střetnou se s ruskými vojsky. Ve výsledku to bude mít stejný efekt, akorát se změní iniciátor. A tento scénář není vůbec nepravděpodobný. Stále slyšíme zmínky a informace a o ukrajinské protiofenzívě, která začne v lednu, v březnu, v půlce dubna, na konci května, v polovině června atd. Vlastně se v tuto chvíli zdá, že ta očekávaná protiofenzíva je něco jako paní Colombová – stále se o ní mluví, ale nikdy jí nikdo neviděl. V rámci proklamované protiofenzívy ukrajinských vojsk je stále častěji skloňováno nasazení západních stíhacích letadel F-16. Podle různých armádních analytiků a expertů sice nemohou a nebudou mít vliv na průběh ruské vojenské operace, je zde ale však několik úskalí, kterých bychom si měli všimnout a hrozit se jich.
Letouny F-16, na rozdíl od jiných letounů čtvrté generace, jako jsou třeba MiG-29, MiG-31, SU-27, SU-30 či SU-33, potřebují pro svůj provoz a nasazení specificky upravenou ranvej a zázemí (opravny, hangáry, letištní infrastruktura…). Ruské stroje nikoli. Jinými slovy na letištích, která ještě na Ukrajině zbyla, je nemožné tyto západní stroje provozovat, protože prostě neodstartují, na rozdíl od MiGů a Suchojů, které jsou schopné, obrazně řečeno, přistávat a startovat i na louce. Když se podíváte na satelitní snímky některých ruských, nebo ukrajinských letišť, mnohdy připomínají svým povrchem dálnici D1 předtím, než se začala opravovat a na tom prostě F-16 nemůže fungovat. Z toho vyplývají vlastně jen dvě možnosti, jak by je mohli Ukrajinci provozovat. Ukrajinci by museli renovovat svá stávající letiště, což se asi nepodaří, protože jakmile se rozběhnou stavební práce na jakémkoli letišti na Ukrajině, Rusové to díky satelitnímu průzkumu zjistí a zanedlouho poté bude jistě následovat Kalibrace zmíněného letiště (výraz Kalibrace používají ruští vojáci pro zásah cílů raketami Kalibr). Takže nakonec zbyde jen jedna možnost a to ta, že ukrajinští piloti by startovali s těmito stroji z letišť, která se budou nacházet na územích členských států NATO a EU. Pokud k tomu dojde, Rusko nebude mít jinou možnost, kromě sestřelení všech letadel (což nebude pro systémy S-300 a S-400 žádný problém) zasáhnout letiště, ze kterých stroje startují. A protože ta letiště se budou nacházet na území států NATO a EU, bude to mít stejný efekt, jako kdyby Rusko tyto státy napadlo přímo, i když půjde o útok na letištní infrastrukturu, kterou využívá letectvo Ukrajiny. Nebezpečná nejsou ta letadla sama ve své podstatě, nýbrž forma jejich nasazení.
Propaganda se hroutí
Každý den slýcháme a čteme, jak to Rusům prostě nejde. Pravda, v některých ohledech to na bojišti opravdu vypadá, jako kdyby to chtěli každou chvíli vzdát. Problém bývá ale nikoli ve vojácích, kteří ty bitvy svádějí, ale v generalitě a v generálním štábu. Jak už jsem zmiňoval v minulých článcích, i v takovém státě, jako je Rusko, je v generálním štábu a státní správě spousta zrádců. Ti jsou sice postupně odhalováni a odvoláváni, ale do té doby stihne, díky jejich konání, zahynout spousta vojáků, kteří prostě jen plní rozkazy a díky úmyslně špatným informacím, nebo rozkazům padnou do pasti a následně je čeká buď zajetí, nebo smrt. Ve spoustě případech šlo o takováto selhání hlavně na poli logistiky, neboli špatné zásobování municí, materiálem a zbraněmi.
Pokud jde o skutečnost, že Rusové padnou do zajetí, alternativcům jsou známa fakta, jak se Ukrajinci chovají k ruským zajatcům a je to dokonce podloženo i od OSN. Záměrně píšu alternativci, protože na mainstreamu se toto nedozvíte. Vlastně dozvíte, akorát s tím, že mainstream zamění věznitele za vězně. Jsou známy zpovědi ukrajinských vojáků, kteří se raději vzdali, než aby zemřeli a svým rodinám pak posílali, prostřednictvím ruských komunikačních linek zprávy, že jsou v pořádku a je s nimi zacházeno, jako s lidmi a ne, jako se zvířaty, což se nedá říct o ukrajinských věznitelích, kteří zajaté Rusy často ponižují, lámou jim prsty a v horších případech je kastrují nebo rovnou zastřelí. Naše mainstreamová média šla dokonce až tak daleko, že nechala otisknout rozhovor s Gennadijem Druzenkem, který veřejně vyzýval, aby byly ruští vojáci kastrováni a naši političtí a vojenští „experti“ to ani neodsoudili. Co ale čekat, že?
Ukrajina dostala od Američanů raketové protivzdušné systémy MIM-104 Patriot, od Němců IRIS-T, od Britů tankovou podkaliberní munici s ochuzeným uranem a rakety dlouhého dolety Storm Shadow a jiné další a další zbraňové systémy. Mnohé z nich nemají vůbec žádný efekt na vedení bojů, protože je Rusové zničí dřív, než se dostanou na bitevní pole, jiné sestřelí předtím, než zasáhnou své cíle. Ne vždy se ale vše povede, obzvláště, když Ukrajinci střílí řízené rakety do civilních oblastí Luhanska a Doněcka. Ale stále nám bude předkládáno, jak nyní Ukrajina obdržela to či ono a to zajisté změní poměry na bojišti a toho se Rusové velice bojí. Mohu říct, že jde pouze o vlhké sny pro-vládních pisálků, protože úplně stejné to bylo s raketomety HIMARS a ty již dnes nepředstavují pro Rusy takovou hrozbu, jako na začátku, neboť poté, co se Rusům podařilo dva tyto raketomety ukořistit nepoškozené, získali klíč k raketové GPS navigaci a nyní ji dokáží efektivně rušit.
Rusům se podařil husarský kousek v podobě zničení po strop napěchovaného skladiště s podkaliberní municí s ochuzeným uranem ve městě Chmelnickyj (Lvovská oblast). Nad městem se po výbuchu skladiště objevil příznačný „hříbek“ a obyvatelé začali polykat andělíčky, protože se obávali toho, že došlo k jadernému výbuchu. Nebyli daleko od pravdy, neboť efekt po výbuchu skladiště opravdu připomínal hřib po atomovém útoku, jenže do okolí nešla žádná tlaková vlna a ani jaderná záře, která je nedílnou součástí atomového výbuchu, a ani ohnivá koule, která vypaří vše ve svém okruhu v závislosti na množství uranu, či plutonia v explodující hlavici či bombě. Ochuzený uran totiž nevyvolá štěpnou reakci. Má jinou funkci a tím je mnohem efektivnější pronikání silnými pancíři, jaké mají například právě ruské tanky. Vedlejším efektem je, že když dojde k hoření jádra střely s ochuzeným uranem, začne se do okolní půdy a atmosféry uvolňovat spousta radioaktivních částic, které pak detekujeme, jako zvýšenou radiaci. To je velmi nebezpečné, protože dojde ke kontaminaci půdy, spodních vod a vzduchu. Západní média se tuto skutečnost snažila dlouhou dobu popírat a označovala ji za ruskou propagandu a dezinformaci. Co na tom, že záběry z města Chmelnickyj dokazovaly, jak se po městě pohybují hlídky v protichemických oblecích s dozimetry a měří hladinu radiace a úřady Lvovské oblasti začaly distribuovat mezi obyvatele informační letáky, co mají lidé dělat a jak se zachovat v případě radiačního nebezpečí. Co na tom, že měřící stanice v polském Lublinu (360 kilometrů od Chmelnického) naměřila překročení přirozené radiace o 700%. Před týdnem potvrdila zvýšenou radiaci rumunská senátorka Daniela Šošoake a dala jí do spojitosti s muničním skladem, který Rusové vyhodili do vzduchu. A najednou všechna média o této věci přestala raději úplně informovat.
Další ohromné „vítězství“ západních médií bylo prezentování sestřelení ruského Kinžálu pomocí amerického Patriotu. Sama tato formulace je technicky blbost. Raketa z protivzdušného systému Patriot dosahuje maximální rychlosti 3 machy, raketa Kinžál letí rychlostí 10 machů a ještě je k tomu všemu schopna měnit svou dráhu a to zkrátka Patriot není schopen sestřelit. Velmi nízká pravděpodobnost na sestřel Kinžálu by byla, kdyby protiraketa letěla přesně naproti Kinžálu, který by ale musel letět po stále stejné trajektorii. V takovém případě by ale ruští operátoři museli být naprostí tupouni, aby nechali letět raketu, kterou vlastně nikdo nedokáže sestřelit, rovně, aby jí mohl kdokoli sestřelit, pokud bude znát rychlost a směr, kterým letí. Na podporu tvrzení, že Ukrajinci sestřelili Kinžál, si média vzala starostu Kyjeva Vitalije Klička, který se vyfotil vedle „ostatků“ Kinžálu. Kromě toho, že trup rakety Kinžál je téměř 2,5x delší, než lidské tělo, nemluvě o jeho průměru, jsou fotky, kde se Kličko opírá o ostatky, jen propagandou pro vymydlené hlavy. Navíc, v případě pochybností si stačí vyhledat, jak vypadá raketa Kinžál a jak vypadá raketa například ze systému BM-21 Grad, nebo TOS-1A Solncepjok. A opět nastala stejná situace. Média najednou sestřel Kinžálu přestala prefabrikovat dál. Ruská strana k tomu kupodivu nevydala jediné vyjádření a tak měli všichni za to, že si asi Rusové drbou hlavu, co že se to stalo. Ale mezitím vymýšleli plán, jak dokázat celému Západu, co tedy ten jejich Patriot a ruský Kinžál dovedou v souboji proti sobě.
Všechny systémy Patriot byly rozestavěny na obranu Kyjeva, což znamená, že žádné se nedostaly do blízkosti frontové linie. To ale Rusům nevadí, protože jejich rakety mají dostřel minimálně 5x větší, než je dostřel protivzdušné obrany. A tak se stalo, že Rusové během nočního úderu na Kyjev a další oblasti na Ukrajině zasáhli rozmístění systémů Patriot v Kyjevě a jako bonus ještě dvě instalace německých systémů IRIS-T. Jsou na to i důkazy, kde je na videu vidět asi 90-ti sekundová palba ze systémů Patriot a následně exploze těchto instalací. Videa jsou k dispozici buď z Kyjevských městských kamer a nebo i od obyvatel Kyjeva, které v noci vzbudilo burácení při spuštění raketové salvy (protože Ukrajina své PVO systémy rozmisťuje zásadně na sídliště a do zastavěných částí města). Západní média to opět dlouho popírala a od ukrajinského štábu jsme mohli zachytit informace, že Patriotům se vlastně nic nestalo a že bude stačit je trochu přestříkat a fertig. Jenže všechny pochybnosti o tom, zda-li Rusové Patrioty opravdu zasáhli, nebo ne, se rozplynuly poté, co samotní kyjevané nevědomky zásah potvrdili, neboť na internetu (AliExpress, eBay, Darknet a další platformy) se začaly objevovat součásti systému Patriot na prodej. Navíc, jako další indicie toho, že k zásahu opravdu došlo, se ukázalo být hledání viníka, které vyhlásil Kyjev a jako oběť si vybral ženu, které umístění systémů Patriot natáčela na mobilní telefon. Nic proti, ale pokud neměla napíchnutý telefon ruským generálním štábem tak, aby Rusové mohli v reálném čase vidět, kde se žena nachází a kterým směrem se dívá (pro přesné určení GPS polohy), těžko by mohli Rusové navést raketu na cíl s centimetrovou přesností. Ve finále je jedno, jestli to někdo natáčel na telefon, nebo ne, důležité je, že touto informací Kyjevský režim potvrdil, že s Patriotem se něco stalo a teď je potřeba to na někoho hodit, protože by se mohlo stát, že nic dalšího ze Západu už nepřijde.
Korunu všemu nasadil Alzák svým prohlášením ,kdy zmínil, že Bachmut už je jen v našich srdcích“, čímž totálně rozbil západní i ukrajinskou propagandu o „nedobytnosti“ tohoto města, dnes již opět nazývaného po staru, rozuměno rusky, Artěmovsk. Celá západní mediální mašinérie totiž ještě dnes, deset dní po kompletním dobytí Artěmovsku a likvidaci ukrajinských vojsk stále oblažuje své čtenáře, posluchače a diváky informacemi, že Bachmut ještě nepadl a že pro Rusy je to předem připravená past. O celkovém osvobození tohoto města od ukrajinských sil informoval Jevgenij Prigožin přímo z Bachmutu, kdy poslal zdravici do světových médií a též i ukrajinskému prezidentovi, komediantovi Zelenskému, načež mu vzkázal, že až bude zase v brzké době mluvit s Bidenem, tak že mu má dát „hudlana na plešku“ (asi na rozloučenou). Artěmovsk je dobyt a osvobozen, nyní probíhají dokončovací operace a zajištění města. Sem tam se v městských ruinách skrývají ještě nějaké jednotky AFU, ale protože nefunguje zásobování a jsou odříznuté, většinou boje mezi AFU, Vágnerovci a nebo ruskou armádou končí rychle tím, že se AFU vzdá. Jevgenij Prigožin prohlásil, že Hudebníci (takto bývají Vágnerovci často nazýváni) budou město zajišťovat, dokud si jej plně nepřevezme pod kuratelu pravidelná ruská armáda a pak se stáhnou. Kde udeří příště, to se můžeme jen domnívat. Nyní vojenští analytici spekulují, co bude dalším cílem ruské armády, ale soudě podle toho, jak to vypadá s ukrajinskou protiofenzívou a stavem ukrajinské armády, lze očekávat, že teď bude následovat přeskupení Rusů a pak pravděpodobně Slavjansk a Kramatorsk.
Poslední novinkou z Ukrajiny jsou výpady ukrajinských teroristů na území Ruské federace, konkrétně do Belgorodské oblasti. Když to porovnáme s tím, co se děje na frontě a co se dělo v pohraničí pár dní poté, co začala speciální vojenská operace, lze s jistotou říci, že nejde o nějaký hlavní útočný plán, ale pouze o zastírací manévr, který má mediálně přehlušit ztrátu a význam Artěmovska. Nutno podotknout, že všichni útočící Ukrajinci byli již zlikvidováni, včetně techniky, kterou použili pří výpadu do Belgorodu. Ovšem praktiky, kdy armáda nebo sympatizanti s touto armádou, zaútočí na civilní objekty s cílem vystrašit obyvatele, nelze nazvat jinak, než terorismem. Pokud se ptáte, jaké sympatizanty mám na mysli, pak musím dodat, že jde o Rusy, kteří se připojili k boji za Ukrajinu, proti Rusku. Většina z nich se hlásí k frakci Svobodné Rusko. Nejde ale o žádné bojovníky, typu Vágnerovců, nebo podobně. Je ale jisté, že celý tento nápad musel vzejít minimálně z Washingtonu, protože tito teroristé byli vybaveni západními zbraněmi a technikou a pokud by šlo o obyčejné občany, které nikdo neorganizuje, nedalo by se u nich najít vybavení profesionálních vojáků (armádní vysílačky, neprůstřelné vesty), západní techniku, jako třeba automobily HMMWV (armádní Hummery) či zbraně.
Nazývejme věci pravými jmény
Takto vlastně promluvil náčelník generálního štábu Karel Řehka. V rozhovoru pro polský plátek Rzeczpospolita prohlásil, že bychom měli hovořit o konfliktu mezi Ruskem a NATO se všemi důsledky, které k tomu patří. Zde citace jeho řeči:
„Sami sebe jsme klamali tím, že jsme si mysleli, že velká válka se k naší civilizaci neblíží. A kdyby se tak stalo, měli bychom dostatek času na přípravu, ale tak to bohužel nefunguje. Za prvé: válka v Evropě není nemožná. Za druhé: nebudeme mít ani čas se na ni připravit, pokud se nebudeme trvale připravovat v době míru. Za třetí: v době míru a prosperity jsme náchylní přehlížet varovné signály a neřídit se jimi. Současná ruská agrese je toho dokonalým příkladem.“
Je vidět, že Řehka neví jaký je skutečný stav věcí a kdo je jejich iniciátorem, ale vzhledem k tomu, že je zde dlouhou dobu (minimálně 20 let) praktikován řitní alpinismus s vlaječkou s hvězdami a pruhy, tak se nelze divit, že neřekne, jak to ve skutečnosti opravdu je, protože by to okamžitě zbořilo víru v Západ. Jen aby se generální štáb nepřepočítal. Osobně by mne zajímalo, jaký má generální štáb plán, kdyby se to náhodou posralo a Rusové by dali Ukrajincům a NATU na budku. Co myslíte… Bude následovat onen legendární „Drang nach Osten“, tentokrát ve verzi 2.0 se vším, co bude k dispozici, nebo stáhnou ocasy a budou dělat „to my nic, to Biden nás k tomu donutil“. Buď jak buď, máme se na co těšit a jen čas ukáže, jak moc se kdo mýlil (a připravil).
