Kdo jinému jámu jámu, sám si do ní sám…

Views: 423

Už je tomu rok a půl, co na území východní Ukrajiny vypukl ozbrojený konflikt, mezi Ruskou Federací a NATO, prostřednictvím ozbrojených sil Ukrajiny (dále v textu AFU = Armed forces of Ukraine). Podle mnohých a hlavně mainstreamových médií „svobodného a demokratického“ Západu, byl konflikt nevyprovokovaný a Ruská federace byla západním světem ostrakizována, coby agresor. Jak to bylo s tou „nevyprovokovanou“ akcí Ruska, jsme na našich stránkách popisovali v mnohých minulých článcích a na jiných dalších nezávislých webech jste se mohli dočíst podobné informace. V žádném případě nešlo o nevyprovokovanou akci, o čemž se v průběhu času dostaly na světlo světa informace i od představitelů vlád některých západních zemí, jako je třeba Angela Merkelová, Francois Hollande a mnozí jiní. Dnes se podíváme na překonání další pomyslné linie, která nás a celý „západní“ svět přibližuje III. světové válce, tedy pravděpodobně té poslední, kterou lidská civilizace zažije. Než přejdeme k samotnému článku, dovolím si zde zmínit jednu celkem zásadní myšlenku, kterou vyslovil Albert Einstein, po skončení druhé světové války a poté, co byly poznány účinky atomových zbraní:

„Nevím, jakými zbraněmi se bude válčit ve třetí světové válce, ale v té čtvrté to budou klacky a kameny“.

Někdo by se mohl ptát, jak toto souvisí s naším dnešním článkem, ale odpověď je vcelku jednoduchá… Kroky, které byly podniknuty v uplynulých dnech a týdnech neodvratně směřují ke dvěma zásadním událostem. První událostí je buď pád západního politicko-vojenského systému dominance, způsobený vzdorem Ruské federace vůči zbrojní aktivitě zemí Západu v konfliktu na Ukrajině, což povede neodvratně k postupnému zapojení států NATO do konfliktu, a druhou událostí je pád západního politicko-ekonomického systému, který je založen na držení dolaru, jakožto světové rezervní měny. Tohoto pádu bude docíleno prostřednictvím čínské ekonomiky a aktivity států aliance BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika). V obou případech dojde nevyhnutelně k osudnému okamžiku a tím okamžikem bude boj. Boj o suroviny, boj o obchodní prostor, boj o „křeslo šéfa“, který říká ostatním, jak to celé bude. Od 50.-tých let svět funguje podle tzv. konceptu „Pax Americana“, tedy konceptu, kdy USA jsou hlavním řídícím členem celého soukolí, kterému říkáme svět. Podle toho, jak se pohnou čísla na Newyorské burze, se bude řídit svět. Ale tato éra již končí a má ji nahradit multipolární svět, kde je každý (stát) závislý na svém jednotlivém rozhodnutí. A to USA a jejich obrněné pěsti NATO (a ekonomickému ocásku EU) neštimuje do karet. Jenže jak už to tak chodí, najdou se ve světě tací, kteří by za cizácké zájmy nasadili vlastní život a životy svých spoluobčanů.

Pohled do historie

O tom, že konflikt na Ukrajině nese jednoznačně rukopis Západu, není pochyb a mnoho zdrojů informací tuto skutečnost již potvrdilo. Když se podíváme na to, kde to vlastně všechno začalo, museli bychom zaloudit do historie a to konkrétně do roku 1946, kdy Winston Churchill nabádal amerického prezidenta Trumana, aby společně napadli Sovětský svaz, který byl po druhé světové válce vyčerpán a musel se zotavit jak po stránce lidských zdrojů, tak infrastrukturní, hospodářské a průmyslové, zatímco Velká Británie a USA byly následkům vleklé války ušetřeny. Harry S. Truman to tehdy odmítl s tím, že by bylo bláhové si myslet, že Sověti se neubrání, když i oni měli svůj jaderný program, který započali již před válkou (sice za účelem zkoumání získávání energie z jaderného štěpení, ale program existoval) a během války jej pozastavili a ke konci války přeorientovali z energetického programu na program válečný. Sovětská atomová bomba existovala již v roce 1946, ale k prvnímu odpalu došlo až v roce 1949, kdy „byly vychytány všechny mouchy“. To znamenalo zásadní zvrat ve studené válce, která tím okamžikem právě začala.

Po celou dobu, až do roku 1991, existovalo mezi západním a východním blokem napětí, které se v období těchto téměř 50-ti let různě stupňovalo a opadalo (karibská krize, válka ve Vietnamu, válka v Perském zálivu, válka v Afghánistánu apod.). Západnímu bloku šlo celou dobu o jednu zásadní věc a tou byly surovinové zdroje Sovětského svazu. Tato touha o ovládnutí těchto zdrojů však kořenila již v dobách daleko před druhou světovou válkou, konkrétně bychom mohli zajít až do období napoleonských válek. Zde se zastavíme, protože to už je na trochu jiný typ článku a o tom si popovídáme jindy. Každopádně, po skončení studené války, která skončila rozpadem Sovětského svazu (díky Michailu Gorbačovovi, jehož žena Raisa měla nad krbem velkou zarámovanou fotografii, kde si podává ruku s Georgem Sörösem), nastalo „rozprodávání Ruska“ Borisem Jelcinem. Přítrž tomuto řádění byla učiněna až v roce 1999, kdy se stal prezidentem Ruské federace Vladimír Vladimírovič Putin. V tu chvíli se z Ruska stala, po deseti letech, nepřátelská země, protože Rusko přestalo rozprodávat své území západnímu kapitálu a začalo se soustředit na sebe. A tento stav trvá dodnes s tím rozdílem, že Rusko se otevřelo spolupráci s Indií, zeměmi Jižní Ameriky a Afriky a s Čínou, která nabrala během studené války druhý dech, a v současnosti je nejvíce rostoucí ekonomikou světa.

Připravená past

Pokud jde o ukrajinský konflikt, ten má své historické pozadí také a je důležité jej znát pro pochopení nastražené pasti. V roce 2008 totiž došlo ke změně ukrajinské ústavy, ve které bylo uvedeno, že Ukrajina se nikdy nebude pokoušet stát se členem vojenského bloku, který je v opozici proti Ruské federaci, a Rusko na oplátku Ukrajině zaručovalo bezpečnost. Tento krok tehdejší prezident Ruska Dmitrij Medveděv velmi kritizoval, ale nikoho na Západě to nezajímalo. Západ, v neúprosné touze a snaze o dosažení ruských surovin a sražení Ruska na kolena, začal chystat mazaný plán, jak Ukrajinu přetvořit na nástupní zónu pro válečné tažení na Rusko v domnění, že Rusko je velká země plná pologramotných hlupáků, kteří chlastají vodku a armádu mají zastaralou a v rozkladu. Aby bylo možné napadnout Rusko z evropského směru, bylo potřeba dosáhnout tzv. triangulace, tedy obsazení tří strategických bodů. Těmito body byly: Sevastopol, Kyjev, Minsk.

V Minsku se to v roce 2020 nepovedlo a puč, řízený ze zahraničí byl zmařen, díky spolupráci ruské FSB a běloruské KGB. Sevastopol nevyšel již v roce 2014, díky odtržení poloostrovní republiky Krym a jejímu připojení se k Rusku, na základě Chrakovského dohovoru a Ukrajinské ústavy. Zůstalo tedy hlavní město Ukrajiny, a to se podařilo v roce 2014, díky převratu, který byl opět tradičně financován ze zahraničí (o tom, že jej financovaly USA jsme psali již dříve). A plán vypadal tak jednoduše… donutit Ukrajinu vzdát se přátelství s Ruskem a poskytnout území Západu. Ale aby to nebylo moc okaté, bylo potřeba vyvolat chaos a tak začaly na Ukrajině etnické čistky od všeho Ruského. Ale stalo se něco, s čím Západ nepočítal a tím byla odhodlanost obyvatel východní Ukrajiny se bránit. A ti se bránili tak, že to zaskočilo jak ukrajinské vedení, tak západní. Byl to jednoduchý plán… rozeštvat a vyhnat ukrajinské Rusy z Ukrajiny a nasunout tam západní Ukrajince a především umožnit přijít na tato území jednotkám NATO (teď to říkám hodně v kostce a zkráceně, více se o tomto tématu budeme bavit v dalším díle Konspiračního koutku a článcích, věnujících se historii).

Jenže toto nevyšlo a po čtyřech letech občanské války, kdy na východní Ukrajině umírali hlavně nevinní civilisté, které masivně ostřelovali z raketometů a houfnic vojáci AFU a členové pluků Azov, Aidar či Pravý sektor, se k moci dostal komik a herec Volodymyr Zelenskyj. Ten ve volebních kláních sliboval, že konflikt na východě ukončí a bude trvat na dodržování Minských dohod. Slibem nezarmoutíš, říká se… To, že Rusko stále upozorňovalo na to, že se do věcí na Ukrajině čím dál více zapojují jednotlivé státy NATO se svými „poradci v terénu“ a že se NATO pokouší o zabrání území Ukrajiny pro sebe, nebylo nikdy vyslyšeno (na Krymu měla v Sevastopolu vyrůst americká námořní základna, ale protože se Krym připojil k Rusku, tak se párty nekonala).

Celé toto „přehlížení“ ruských obav trvalo až do roku 2021, kdy na bezpečnostní konferenci v Mnichově Volodymyr Zelenskyj řekl, že se Ukrajina zříká účasti na Budapešťském memorandu. Toto memorandum byl pakt, který zaručoval Ukrajině bezpečnost, ze strany Ruska, pokud se Ukrajina vzdá jaderných zbraní a jaderného zbrojního programu, který na jejím území fungoval za dob Sovětského svazu. To bylo v září 2021. Od té doby Rusko neustále upozorňovalo, že na východě Ukrajiny dochází ke kumulaci jednotek AFU a západních instruktorů a že se vážně obává o bezpečnost svých občanů. Schválně píšu „svých“, protože na území Doněcké a Luhanské oblasti byly vyhlášeny samozvané republiky, které nabyly legitimity na základě referend, konaných dle ukrajinské ústavy o nezávislosti regionů a lidé žijící v těchto oblastech se začali hlásit k ruskému občanství, čímž se z nich stali občané Ruska. Pro představu… Místo Ruska dosaďte Ameriku… To by bylo tóčo ve všech mainstreamových médiích!

Celá past spočívala v tom, že Rusko bude stále jen upozorňovat a dělat do světa a médií „bu, bu, bu a ty, ty ,ty!“ a nic neudělá a NATO mezitím pohltí Bělorusko, Ukrajinu, Gruzii a Arménii. Tím vznikne obrovská nástupní zóna pro útok na Rusko a to se svou „slabou“ armádou a zastaralou technikou padne na kolena. Jenže to byl omyl…

Když propaganda nestačí

Postupem času se celá západní propaganda ukázala jako naprosto hloupý vtip a báchorka, které mohou věřit snad jen duševně zaostalí jedinci. Řeči o diktátorském východním systému, nedemokratické společnosti a technologické zaostalosti za západem se staly, ve světle vývoje nejnovějších událostí, pochybnými žvásty, které jsou prakticky každý den konfrontovány s realitou s absolutně opačným výsledkem. V západní společnosti tak postupně od roku 2022 narůstá diskomfort obyvatel Západu s informacemi, poskytovanými sdělovacími prostředky a politiky, kteří tuto iluzi „dokonalého, svobodného a demokratického“ západního světa vytvářejí. Mnoho lidí již začíná prohlížet propagandistickou mašinérii a zjišťuje, že „barbarský, diktátorský a slabý“ východ, především Rusko a Čína, není realitou, ale že samotné západní země, ve kterých tito lidé žijí, se stávají tím, co přisuzují jejich představitelé zemím na východě.

Tím se Západ chytá do vlastní pasti, de facto namířil proti sobě zbraň, kterou vytvořil proti nepříteli. Nedělejme si iluze, že koncem studené války a rozpadem SSSR skončilo nepřátelství mezi Západem a Východem. Nikoli… Západ nikdy nepřestal usilovat o surovinové zdroje a území Východu. Zbraní, kterou proti sobě namířil, je právě propaganda, jež je v některých okamžicích opravdu až neuvěřitelně hloupá. Konkrétní příklady bychom našli ihned a nemusíme chodit daleko a hledat nějaké exotické výrazy. Namátkou… Cenzura, jeden správný a povolený názor, pro-ruské tendence, směřování proti liberální demokracii, vnitřní nepřátelé demokratického zřízení atd. Nepřipomíná Vám to něco? Pokud se Vám vybavila věta „vzali jsme to zkratkou zpět do 50.-tých let“, pak uvažujete správně a můžete si před a za jméno nechat napsat titul „chcimír, kremlobot a nebo ruská filcka“.

Propaganda posledních dvou let se nese v opravdu hloupých narativech a je s podivem, že i přes 40 let tzv. „komunismu“ a všeho, co je s tím spojeno (čtení mezi řádky, poslech a čtení zakázané literatury a rádií, v dnešní době webových stránek), je stále mnoho lidí, kteří věří tomu, co jim vládní panáci v 19:30 nakdákají v Televizních novinách a ve 12:00 každou neděli v Partii či Otázkách Václava Hlodavce… pardon, Moravce. Abych jen planě neřečnil, tak na následujících řádcích představím opravdu tupé propagandistické výstřelky poslední doby:

• Nord stream vyhozený do vzduchu

Prý ho vyhodili do luftu Rusové. Motivem prý bylo odstřižení Evropy od levného plynu. Jasně… Já jsem zapomněl… Rusové si vyhodí svůj vlastní plynovod, do kterého nainvestovali více než 400 miliard $, a který jim každoročně přinášel do státní kasy zisk o nominální hodnotě několik stovek miliard $. Skutečně mazané. A protože do toho začalo až moc lidí šťourat, přišla světová média s verzí, že to odpálili Ukrajinci. Co na tom, že do oblasti výbuchu plynovodu byly letovými radary zaznamenány lety vrtulníků U.S. NAVY, které pravidelně startovaly ze základny v Gdaňsku v Polsku.

• Prigožinova vzpoura

Největší profesionální soukromá armáda se jen tak, lážo plážo, vydá na pochod na Moskvu, která je od frontové linie vzdálena 800 kilometrů a tuto vzdálenost zdolá za méně, jak dva dny. S drobnou zastávkou v Rostově na Donu, který je od Moskvy vzdálen téměř 1.100 kilometrů a při pochodu (respektive převozu) využili armádní náklaďáky (ZIL, Ural, KAMAZ), obrněné transportéry a tanky a za celou cestu se jim neodvážil nikdo postavit. Děsně moc tupounů věří, že šlo o spontánní akci. Tohle jsou jasné indicie k tomu, že šlo o dopředu pečlivě připravenou akci ve spolupráci s Kremlem.

• Většina světa odsuzuje ruskou Speciální vojenskou operaci

Aha… 40 států je většina světa. Pokud mne paměť nešálí, tak na planetě Zemi je 192 států a jestli jsou mé propočty správné, tak těch 40 států tvoří necelou pětinu států na planetě. Když si vezmu, že Rusko v této době podporují státy, jako je Čína, Brazílie, Írán, Venezuela, Nikaragua, Argentina, Niger, Gabon, Kongo, Bělorusko či Kuba, není to zrovna seznam, kterým bych chtěl někoho přesvědčovat, že „většina to vidí stejně, jako EU a NATO“.

• Ukrajina bojuje i za nás

Zcela nepochybně… Ukrajina bojuje za naší bezpečnost, aby nás nenapadli ruští mužici. No, pokud se do toho budeme srát tak, jako doteď, tak si přeji (a nejsem asi sám), aby to sem přišli vyčistit (ale musejí vyčistit „celej barák“, od sklepa až po půdu). Ukrajina bojuje za bezpečnost a udržení hegemonie kolektivního Západu, prostřednictvím svých občanů a funguje, jako zkušební polygon západních zbraní, proti východním, což mimochodem řekl i Oleksyi Reznikov, ministr (dnes už bývalý) obrany Ukrajiny. Jen by mě zajímalo, kde berou všichni ti „bojovníci za svobodu a demokracii“ odvahu toto tvrdit, když Ukrajina je, podle zprávy Evropské komise, jednou z nejzkorumpovanějších zemí se silnými fašistickými tendencemi a neonacistickou základnou. Nezapomeňme všem „chciválkům“ připomenout, že v období 2. světové války to byli právě Banderovci, kdo bojoval po boku Hitlera proti SSSR a dělal etnické čistky na území obývaném převážně Čechy, Slováky, Maďary a Poláky. Kdo nebyl Ukrajinec, nehajloval a neřval u toho „Слава Україні“ (Sláva Ukrajině), dostal jednu (z pušky) mezi oči v lepším případě, v horším byl přibit hřeby na vrata statku a upálen zaživa a v případě žen a dívek znásilněn, oběšen, upálen a těhotným byly jako bonus děti vyřezávány z břicha a páleny na hranici. A těmto dobytkům, sráčům a zmrdům se dnes v ČR a na Západě provolává sláva, vyvěšují se jejich vlajky a posílá se jim pomoc a podpora.

• Ukrajina postupuje a vyhání Rusy z obsazených území

Viděli jste někdy za poslední tři měsíce mapy oblastí, kde se bojuje? Pokud ne, pár jich sem pro jistotu přidám… To jen tak pro porovnání, jak Ukrajinci postupují, protože (a budu se už alespoň po 100x opakovat) z toho, co hlásají naše média už Ukrajinci stojí u Moskvy a včera dobyli Petrohrad. Jsou to nesmysly, jalové řeči na oblbnutí západního publika a vlhké sny válečných štváčů, kteří by proti Rusku vrhli úplně cokoliv, ale sami se budou krčit kdesi v bezpečí, hlavně hodně daleko od válečné linie. Podle Pentagonu (který je za rozpoutání konfliktu na Ukrajině zodpovědný) mají Ukrajinci maximálně 45 dní, během kterých mohou „něco“ udělat na bitevním poli. Co bude následovat poté si lze jen domyslet, ale pro indicie nemusíte chodit daleko. Ukrajina totiž zavelela k totální mobilizaci a už se povolávají do zbraně i nezletilí studenti a vozíčkáři. Myslím si, že pokud jsou do armády verbováni tito lidé, tak taková armáda asi nevyhrává.

Konec představení

Nedávný summit lídrů skupiny G20 byl dalším pomyslným hřebíčkem do ukrajinské rakve, protože závěry tohoto summitu vyzněli tak, že Ukrajině se nedaří i přes veškerou západní nejmodernější pomoc a důvěra a ochota Západu poskytovat pomoc Ukrajině se začíná velmi silně otřásat v základech. Tedy až na pár výjimek, jako jsou blbci typu Poláci, Češi a Slováci, protože představitelé těchto zemí by nejradši vrhli na Rusa všechno, co mají, včetně svých vlastních občanů. V Polsku mají přeci jen obyčejní lidé ještě mozek v hlavě a tak tam tyto tendence nejsou tak silné, jako tady v ČR, kdy místní valkýra, toho času ministryně obrany, Jana Černochová, hovoří v náznacích o mobilizaci a odvodech do armády a stádo tupounů, kteří tuto obludu zvolili ve volbách se nestačí divit, že by museli jít válčit s Rusem, protože oni by tam nejraději nahnali nás, chcimíry. Dá se říci, že v takovou chvíli jim spadly hodiny ze zdi a teď se drbou na hlavě.

Západní země chtějí nyní přesunout na Ukrajinu, respektive poskytnout Ukrajincům, stíhače 4. generace F-16 Fighting Falcon, které jsou schopné nést jaderné zbraně. Mimo to hrozí, že pokud Ukrajinci nedosáhnou nějakých významnějších územních zisků, západní podpora extrémně opadne a bude hrozit, že se ukrajinská armáda zhroutí. To je jedna z věcí, které se Západ, v čele s USA a Velkou Británií neuvěřitelně hrozí a jejich evropští mopslíci jsou z toho doslova na prášky. V takovém případě, pokud selžeou i letadla F-16 (a oni selžou), nezbyde Západu nic jiného, než buď ukončit podporu Ukrajiny a poraženě stáhnout ocas, nebo přímo vstoupit do konfliktu.

I to je následek toho, když se někdo chytne do vlastní pasti, kterou připravil na jiného. Západ chtěl Rusko vyplundrovat a zničit, ale nejprve bylo nutné ho očernit, omezit a izolovat. Jenže přesně to, co chtěly státy kolektivního Západu učinit Rusku, se začalo dít jim samotným. Lidé jsou vyloženě nasraní na své vlády, ekonomika upadá, ceny rostou a důvěra ve státní instituce a vládní politiky je na bodu mrazu. Zde bychom si mohli položit zajímavou otázku: Kam až to chtějí nechat zajít, než se jedna ze dvou stran přikloní k opravdu razantnímu kroku a co bude oním razantním krokem?