Mediální střípky z „dezinformačních webů“ – O čem se nemluví a co nechtějí, abyste věděli
Dlouho jsem přemýšlel, jak mám tento dnešní článek pojmenovat, neboť informace, o které se s Vámi chci podělit, jsou původem hlavně z „dezinformačních webů a webů ohrožujících bezpečnost ČR“, jak je nazývá naše vláda a mediální mainstream. Nejde přitom o nic světoborného, jsou to pouze informace, které nám, coby prostým občanům, média neprezentují, aby to náhodou nenarušilo indoktrinaci tou jedinou a správnou pravdou. Ten, kdo má ale v hlavě mozek a nikoli seno, si tyto informace dokáže zjistit i bez toho, aniž by jej vládní panáci vodili za ručičku a ukazovali mu: „Tady si čti, tady se koukej, tady ne, to je fujky.“ Abych pravdu řekl, poslední dobou mám dojem, že se potvrzují slova Martina Kollera, vojenského analytika (a můžeme si o něm každý myslet, co chceme, ale musí se nechat, že na vojenskou oblast je to odborník na slovo vzatý), který onehdy prohlásil, že: „Rusové lžou a mlží na 30%, Ukrajinci na 60% a naše a západní média na 90%.“
Síla a jednota kolektivního Západu je neoblomná
Přímo takto explicitně to sice Jens Stoltenberg neřekl, ale dalo by se to tak interpretovat. Každou chvíli slyšíme podobná slova z Goebbels TV (čti Česká televize), nebo ze štvavé vysílačky Český rozhlas a jeho podsvinčata Český rozhlas Plus a iRozhlas. Účinkující paňáci a máničky nás ubezpečují, že díky tomu, co se nyní odehrává na Ukrajině, se Západ sjednotil a semknul a že je ve svých postojích jednotný.
Pravda je taková, že současná situace spíš postavila jednotlivé státy do role otroků, kteří skáčou podle toho, jak otrokář práská bičem. Za otroka si dosaďte jakýkoliv stát EU a NATO a za otrokáře USA. A ono je to ale skutečně tak! Však se stačí podívat, kdo se nejvíce angažuje na ukrajinském bojišti ze států EU a NATO. Jsou to hlavně Poláci, Britové, Němci a Francouzi. A kdo v informačním prostoru nejvíce prská proti Ruské federaci (dlouhodobě)? Samozřejmě USA, následovány svými mopslíky a jedni z nejvěrnějších jsou v tomto ohledu opět Poláci a pak, bohužel, Češi.
Nicméně přejděme k meritu věci. Jednota a síla NATO, o které jsme neustále přesvědčováni ze sdělovacích prostředků, je pouze domnělá a uměle vykonstruovaná. Ano, najdou se tací, kteří v to ochotně věří a myslí si, že když budou věrně sloužit a plnit vše, co páníčkovi uvidí na očich, že se dočkají podrbání za ouškem, poplácání po zádech a že dostanou nějaký ten benefit. Jenže ono je to zase trošku složitější. Zde se hodí příklad sporu Polska s Německem.
Ještě o víkendu nebylo nic jasné, dokonce ani na tom mecheche v Ramsteinu to nevypadalo nijak valně. Poláci chtěli poslat na Ukrajinu tanky Leopard (německé výroby) a protože existují mezinárodní předpisy o dodávkách zbraní a techniky třetím zemím, kde se jasně hovoří o tom, že chce-li nějaká země poslat nějakou či zbraně do jakékoliv třetí země, potřebuje k tomu souhlas výrobce (v případě Leopardů jde o souhlas Německé vlády a výrobního koncernu Rheinmetal). Němci řekli, že v žádném případě a fertig. Poláci pak dostali nápad, že by na Ukrajinu tanky poslali i bez Němců a jejich souhlasu, a protože na výcvik posádky je zapotřebí alespoň 12-ti měsíců, tak že by tam poslali tanky i s posádkou, nebo-li s polskými tankisty. Ti, když se to domákli, tak se nasrali a řekli, že nikam nejedou a že raději odejdou do civilu a také, že odešli. No a co teď?
Bez souhlasu to nepůjde, to by hrozily Polákům pokuty a sankce, vojáci odešli a Polsko by pořád chtělo válčit proti Rusům. Tak zatlačili na Němce, spolu s jejich kamarády z USA a Velké Británie a nakonec poklekli a podvolili se. Německý kancléř Olaf Scholz se sice dlouhou dobu holedbal tím, že žádné tanky na Ukrajinu nepošle, protože ho trápí válečné stigma minulých let, kdy už jednou německé tanky na Ukrajině byly. Leda tak kecy, nic jiného to nebylo, protože Scholz a jeho poradci si jsou dobře vědomi toho, že když pošlou tanky na Ukrajinu, stanou se jednou ze zúčastněných stran konfliktu a až se Rusové fakt naserou, tak by taky mohl do Berlína přiletět Satan, nebo Zirkon. Na plno to samozřejmě nikde vykvákávat nebude, to dá rozum, přeci nebude strašit obyvatelstvo. Dovedete si to představit, jak by to asi znělo?
„Dámy a pánové, němečtí občané, spolková rada se usnesla, že tanky na Ukrajinu pošleme, i když víme, že tímto aktem se stáváme oficiálně účastníky konfliktu a tak se může stát, že by sem mohla přiletět jaderná hlavice. Ale nebojte se, nešiřte paniku, Wir schaffen das! A kdyby se náhodou stalo, že sem něco přiletí, tak za to může Rusko, které na nás nevyprovokovaně zaútočilo!“
Scholz se po výmluvě na historii začal vymlouvat na Američany s tím, že Německo tanky nikam nepošle, dokud je tam nepošlou USA. A Američané se zase začali vymlouvat, že ty jejich Abramsy jsou vlastně hrozně složitý na údržbu a že není jednoduché se je naučit obsluhovat a ve finále, že mají prý ohromnou spotřebu PHM, o které je nyní na Ukrajině nouze. Opět jen kecy a výmluvy, protože USA vědí, že pokud to udělají a pošlou na Ukrajinu tanky M1A1 Abrams, bude jim hrozit to samé, co Němcům.
Předtím než USA, VB a Poláci Němce zlomili, Poláci Němcům otevřeně řekli, že jestli se do toho nezapojí, tak se sami odsunou do izolace a ve světě klesne jejich prestiž. Nevím, jakými prostředky chtělo Polsko donutit Němce, aby se odsunuli do izolace, ale znělo mimořádně vtipně. Čtyřiceti miliónové Polsko vyhrožuje osmdesáti miliónovému Německu izolací. Tomu Německu, které před osmdesáti lety kompletně obsadilo Polsko a vyvraždilo miliony jeho obyvatel. To nevymyslíš.
Tanky pošleme, ale ne naše
Takže zahanbení a zlomení Němci nakonec ustoupili a řekli, že tam tanky pošlou. Jenom pro pořádek, Poláci ve finále předtím, než Němci kývli, řekli, že tam ty Leopardy stejně pošlou, i když Němci souhlasit nebudou. A aby z toho hezky vybruslili a neubírali si nijak skladových zásob a, nedej Bože svých, tak rozjeli jednání s Českou republikou a Slovenskem, kterým slíbili, že když pošlou své staré tanky T-72 Ukrajině, tak jim, jako kompenzaci, poskytnou tanky Leopard 2 (ve verzi A6). U nás o tom nepadlo samozřejmě ani písmenko, o to zajímavější bylo dozvědět se, že Pjotr Ihorevič Fialenko, generalissimus Petr „Pávek“ Pavel a bezdětná valkýra Černochová dělali, jakby se nechumelilo a že vlastně nikomu nebude absolutně vůbec vadit, že ČR nebude mít ŽÁDNÉ tanky. Takže Německo odešle na Ukrajinu 14 tanků Leopard 2A6, které měly přijít nám, ale my, protože máme ve vládě kretény a sereme se do všeho, co nám zpoza oceánu přikážou, budeme mít HOVNO a ještě si ho můžeme natřít zlatou barvou a poplácat se po ramenou, jak jsme to těm Rusům zavařili.
Slováci na tom budou obdobně jako my, protože tanky, které měly být dodány Slovákům, pojedou na Ukrajinu stejně, jako ty naše, ale asi bych zde řekl, že na Slovensku mají ve vládě ještě větší kretény, než my (ale na Slovensku už alespoň padla vláda a nyní je čekají předčasné volby, o čemž jsem psal již ve článku zde), protože Slováci již na Ukrajinu stihli odeslat své protivzdušné raketové systémy S-300, které jim měly USA nahradit systémem MIM-104 Patriot, ale ty nakonec USA nedodají a S-300, které byly odeslány na Ukrajinu, jsou již zničeny. Takže Slováci mají ještě větší hovno, než my. Nám zbyly alespoň ty BUKy a KUBy.
Je za pět sekund dvanáct… A hodiny „Soudného dne“ dál tikají
U těch tanků ještě chvilku zůstaneme. Senilní dědek, blázen a schizofrenik Joe „Sleepy“ (v překladu spící) Biden nakonec do světa prohlásil, že USA pošlou na Ukrajinu své tanky M1A1 Abrams. Sice nepošlou ty nejnovější a nejmodernější verze, ale pouze ty, které byly vyrobeny v polovině 80.-tých let. I tak jich přislíbil odeslat cca 31 kusů (podle některých zdrojů 30). USA pošlou Abramsy, Němci (tedy na základě Scholzova požadavku, že dokud to nepošlou ušáci, tak oni také ne) Leopardy, k nim se připojí Poláci a pak je tu ještě ohlášena dodávka několika kusů britských tanků Challenger 2 a několik kusů francouzských tanků Leclerk. Abramsy a Leopardy jsou uzpůsobené k tomu, aby mohly používat podkaliberní munici s ochuzeným uranem. Taková munice má extrémně vysokou rychlost a dokáže prorazit leckterý pancíř, načež po proniknutí střely pancířem dojde ke vznícení uranového jádra střely, ze kterého pak doslova tryskají do okolí hořící „šrapnely“ a při poškození zásobníku střel zasaženého tanku dojde k explozi těchto střel. Kromě zničení tanku a posádky se do okolí dostanou taktéž úlomky ochuzeného uranu, který je radioaktivní a tím dojde ke kontaminaci půdy. Zkuste si představit, jak asi budou tikat dozimetry vojákům, kteří budou procházet místa v městských zástavbách, kde Ukrajinci použijí tyto střely.
Rusové to vědí, že Západ tyto střely má a hodlá je použít a proto s předstihem, jako zdvižený varovný prst, vyslali kolektivnímu Západu nótu, že pokud použijí tuto munici proti ruským jednotkám, bude to považováno za jaderný útok podobně, jako kdyby byla použita špinavá bomba (jak funguje špinavá bomba jsme řešili ve čtvrtém díle Konspiračního koutku) a tudíž, že Rusko v takovém případě použije adekvátní odvetný úder, který vychází z ruské obranné doktríny, tzv. Gerasimovova doktrína, která hovoří o odvetném úderu taktickými nukleárními zbraněmi (jaderné zbraně s nižší sílou jaderné hlavice středního doletu, většinou odpalované z letadel a mobilních raketových nosičů. Síly těchto hlavic bývají v desítkách až stovkách kilotun TNT, málokdy dosahujících jedné megatuny).
Pokud by na to došlo a Rusům by došla trpělivost, pak by se nám roztočil „atomový kolotoč“ takových rozměrů, že by to nevymysleli ani v hollywoodském filmu. Nedošlo by k úderům na pozice ukrajinských vojsk, ale na řídící a logistická centra, která podporují Ukrajinu, předně na Polsko, Německo, Velkou Británii a USA. Teď si asi říkáte, že taktická jaderná hlavice nemá šanci do USA doletět. Ano, máte pravdu, nemá šanci tam doletět, pokud by byla odpálena z území Ruska, nebo Běloruska. Jenže Rusové jsou o krok napřed a uprostřed Atlantického oceánu, mezi Evropou a Amerikou, je zaparkována fregata Admirál Gorškov, která má na palubě rakety Zirkon. A Zirkony dosahují rychlosti až 11.000 km/h, což je hypersonická rychlost (za hypersonickou se považuje rychlost přesahující rychlost Mach 5, což je cca 6.200 km/h) a jsou schopny nést jaderné hlavice o síle až 1 megatuna. To z ní činí nesestřelitelnou raketu, schopnou zasáhnout jakýkoliv cíl, ve vzdálenosti 1.000 km a více od odpaliště. Navíc, při tak vysoké rychlosti je plášť rakety doslova obklopen „plazmou“ (extrémně zahřátým plynem, v tomto případě kyslíkem), která ruší jakýkoliv laserový, či rádiový paprsek, takže střelu nelze zaměřit a ani radar ji neuvidí.
Aby toho nebylo málo a protože Rusové jsou opravdu lišáci, tak začátkem ledna vyplula ponorka Belgorod, přezdívaná „ponorka soudného dne“. Tato ponorka je poháněna jaderným reaktorem a konstrukčně je tak dobře zpracována, že není odhalitelná ani sonarem, ani radarem, dokonce ani infračervené zaměřovače ji nenajdou, neboť její plášť pohltí veškeré tepelné záření. Na palubě této ponorky jsou umístěny torpéda Poseidon, která jsou schopná nést jadernou nálož o síle několika desítek megatun (různé zdroje hovoří o 10-ti až 20-ti megatunách). Podvodní výbuch o takovéto síle by způsobil 500 metrů vysokou tsunami. Takové torpédo by spláchlo Velkou Británii navždy, při nasazení proti New Yorku, by se vlna zastavila až někde v Indianě.
Západ si zahrává s hodně ošklivým ohněm a bude to sakra bolet, jestli se Rusové fakt naserou a dodrží svou doktrínu. Pokud chcete vědět, jak by se vyvíjela situace v jednotlivých místech při zásahu jaderných hlavic různé síly, mrkněte na NukeMap. Nicméně, pokud by tento krok nezastavil válečné šílenství NATO, které jej stejně samo rozpoutalo, došlo by k jaderné výměně a to už jsme na našich stránkách řešili ve článku zde. Pokud se Vám nechce článek znovu pročítat, dodám jen, že celý konflikt by skončil za 5 hodin totálním zničením USA a 90% území Evropy. Video demonstraci této výměny můžete též shlédnout na našich stránkách zde.
Naše jednotky vítězně ustoupily do předem připravených pozic
Je Vám tato věta povědomá? Ano, tuto formulaci použil Joseph Goebbels, když Němci dostali přes držku u Stalingradu, Charkova, nebo u Kurska. Je to krásně uhlazená formulace, jak informovat veřejnost o špatném vývoji v dobrém světle. Zkrátka jednoduchý způsob, jak okecat porážku. To bylo ve 40.-tých letech minulého století. A téměř na chlup stejnou formulaci jsme mohli zachytit 25.1.2023 od agentury AFP, která citovala zástupce ozbrojených sil Ukrajiny Serhije Čerevatyho. Ten přiznal právě až v tento inkriminovaný den, že Ukrajina ztratila město Soledar a že je nyní pod kontrolou Rusů. Podotýkám, že Soledar byl Rusy obsazen již 11.1.2023. Serhij Čerevaty pro AFP doslova řekl: „Po měsících těžkých bojů Ukrajinské jednotky město Soledar opustili a ustoupili do připravených pozic“. Nic proti, ale 14 dní se fakt nepodaří komukoliv zatloukat něco, co lze zjistit u sousedů, zvláště pokud jde o věc, kterou sleduje takřka celý svět. Ale to bylo jen tak na okraj.
Vrchní komediant, principál, šašek a loutka Zelenský proklamoval, že ozbrojené síly Ukrajiny (dále v textu jen VSU) provedou v brzké době ofenzívu, s cílem osvobodit oblast Melitopolu, Volnovachy a okolních měst, až k pobřeží Azovského moře. Pomoci s jim s tím měla dodávka západních zbraňových systémů a již několikátá mobilizace ukrajinských občanů. O tom, jak probíhá tato mobilizace jsem se již zmiňoval v několika článcích a hovořil jsem o tom i v Myšákově informačním okénku. Jenže ouha, Rusové jim do toho hodili vidle. A to tak, že pořádně.
Nejprve si Rusové dovolili odrazit pokus o útok z pravého břehu Dněpru v Chersonu a následně zlikvidovali veškeré pokusy o ofenzívu Ukrajiny v Záporožské oblasti. A aby toho nebylo málo, dokonce přešli do protiofenzívy a… ono to vyšlo. Ta protiofenzíva nebyla plánovaná, ale povedlo se jim Ukrajince tak zaskočit a rozdělit, že mohli postoupit dopředu a tím rozdělit jejich síly. Nyní je situace taková, že ruská vojska odřízla VSU od jihu a jihozápadě a z východu přicházejí další zprávy o kolapsu obranných pozic VSU (Soledar, Artěmovsk, Seversk, Kremennaja atd.), takže VSU se dostává do kleští a jediná úniková cesta vede na severozápad. Pokud se chtějí zachránit, měli by vojáci VSU opustit oblast dříve, než jim i tuto cestu odříznou jednotky VDV Ruské federace, nebo PMC Wagner, kteří prošli přes Soledar a dokončují obklíčení západní strany Artěmovska. Jako bonus se podařilo ruským mariňákům (v průběhu minulého týdne) prolomit obranné pozice VSU ve Vugledaru a Ukrajinci jsou vytlačování na severozápadní okraj města, takže Vugledar je v dnešních dnech již z poloviny kontrolou ozbrojených sil Ruské federace.
Zkrátka, i kdyby teď dorazily na Ukrajinu všechny Západem slíbené dodávky zbraní a techniky, nic by to nezměnilo, protože VSU opouští své pozice a ztrácí přitom tisíce lidí. Jak už jsem zmínil dříve, zkušení a vycvičení vojáci byli odveleni do Kyjeva, kde se budují monstrózní obranná postavení, neboť Kyjev se chystá na předpokládaný (a vypadá to, že nevyhnutelný) frontální útok. Pokud se více ponoříme do toho, jak vypadá situace na linii doteku a nespolehneme se jen na to, co nám předhodí Goebbels TV a jí podobné klony, zjistíme, že Zelenského parta dostává na prdel a Západní kurátoři (rozuměj spojenci) začínají být netrpěliví a jímá je hrůza z představy, že by Rusko nebylo na Ukrajině poraženo. A tato hrůza je čím dál tím víc zřejmá, neboť to není tak dávno, co vedoucí představitelé z Washingtonu se zděšením sdělili: „Takže Rusy neporazíme…“
Morálka nadevše
Kromě informací o hrdinných bojovnících VSU, kteří zabíjí Rusy po stovkách a ženou je každý den nejméně o 100 kilometrů zpět, takže to vypadá, že Ukrajinci již dobyli Petrohrad a stojí před branami Moskvy, prosakují informace o skutečném stavu poměrů na bojišti, samozřejmě ale jen a pouze na alternativních zdrojích, protože ty oficiální si to nemohou dovolit. Nebudeme si nic nalhávat, ne každý člověk, který se dostane do válečné vřavy, má žaludek a nervy na to, aby to vydržel až do vítězného (či opačného) konce a prostě „vezme kramle“. To se děje na obou stranách, ta ruská to i přiznala. Jestli jsou ta čísla skutečná a odrážejí realitu, to nelze zapřisáhle říct, ale faktem je, že to přiznává. Ukrajinci o tom mlčí, ale je plno svědectví, která vypovídají o tom, že vojáci VSU opouštějí své pozice, nechtějí plnit bojové úkoly, raději se vzdávají a snaží se dostat do ruského zajetí, protože vědí, že Rusové se o ně, jakožto o zajatce důstojně postarají, na rozdíl od jejich vlastních aparátčíků a vyšetřovatelů, kteří vězněné vojáky mučí, bijí, dávají jim elektrické šoky a dělají jim ještě daleko horší věci. Je to především proto, že Ukrajinci mají monstrózní ztráty. S tím jsou spojeny nečetná svědectví o tom, že pokud se vojáci VSU chtějí vzdát, jejich vlastní lidé je klidně zastřelí. Ti, kteří přežili střelbu od vlastních spolubojovníků o tomto problému hovořili se smutným výrazem ve tváři. A není divu… Jak by Vám bylo, kdybyste věděli, že šance na vítězství je nulová, dochází Vám munice, nemáte prakticky kam ustoupit, nebo kam se schovat, jedinou možností je buď se vzdát, nebo zemřít a tak, když se s tímto vědomím vzdáte, vaši vlastní spolubojovníci po Vás začnou střílet s tím, že jste zrádce a „proruská kurva“. To by jeden zaplakal.
Nerozepsal jsem se o tom náhodně, ale ze zcela jasného důvodu, neboť jsem získal informace, že velení VSU vyslalo do Marinky vojáky elitního oddílu Kraken, avšak nikoli proto, aby pomohli zde dislokovaným jednotkám v ofenzívě, ale proto, aby jim „domluvili“. V Marince je situace pro VSU vyloženě nepříjemná, dalo by se říct více než špatná. Z velení přišel rozkaz zorganizovat protiofenzívu, ale vojáci odmítli rozkaz splnit, protože mají těžké ztráty, spousty zraněných, dochází jim munice a jídlo, mají kolosální ztráty na technice. A tak velení vyslalo do Marinky oddíly Kraken, kteří mají vojákům „domluvit“. Tihle chlapíci z Krakena jsou opravdu tvrdí fašouni a s ničím se nemazlí, ani s civilisty, ani s vlastními vojáky, a tak dorazili na pozice 2. praporu 79. samostatné výsadkové útočné brigády, aby „domluvili“ vojákům k zahájení ofenzívy pod trestem smrti.
O tom, že Ukrajinci se chovají nelidsky, obzvláště k civilistům jsem toho už napsal a namluvil hodně a stejně tak jste to mohli zaznamenat i jinde než jen na našem webu, ale vždy je dobré mít v záloze i jiné zdroje, protože z režimních médií se dozvídáme akorát to, co režim chce, abychom si mysleli. Jak se chovají ruští vojáci a personál v místech, která vyčistí od ukrajinských nacistů a jak se na mnoha místech, kam přišli Rusové, chovají civilisté k ruským vojákům jsem zmiňoval ve videu zde. Nicméně to Vám do televize nepustí, to ne, chraň Bůh, to by ta televize okamžitě skončila. Ale viděli jste někdy, co se děje s veškerou humanitární pomocí, kterou na Ukrajinu posílají státy, ale i obyčejní lidé západních zemí? Viděli jste někdy, jak je s těmi produkty nakládáno? Slyšeli jste někdy zpovědi obyčejných Ukrajinských civilistů, z koho mají opravdový strach? Zde předkládám video, které ukazuje, jak se Ukrajinci chovají k humanitární pomoci, která jim byla zaslána lidmi ze západu.
Je vidět, že se o ty produkty lidi mohli přetrhnout, že? Celé je to výsměch těm, kteří hájí oficiální státní propagandu o ukrajinském konfliktu. A schválně, jestlipak jste někdy slyšeli, z koho mají ti civilisté strach a co jim kdo dělá? Mnohé Telegramové kanály tyto informace poskytují, Facebook by to zablokoval, jako závadný obsah, nebo ruskou propagandu. Ale pravdou je, že více než Rusů, tak se civilisté obávají právě jednotek VSU a členů nacistických oddílů, jako je třeba AZOV, Pravý sektor atp. Mnozí civilisté vypověděli, že vojáci VSU se schovávali v jejich obydlích, odkud stříleli po Rusech a ti logicky palbu opětovali. Využívali civilisty jako lidské štíty, kryli se za nimi, aby to pak všechno mohli hodit na Rusy.
Evropská unie = žalář národů 21. století
Vsadím se, že ani netušíte, co se odehrálo v uplynulých dnech na zasedání europarlamentu a o čem se tam rozhodlo. Bylo hlasováno o rezoluci, která byla tedy sestavena stylem Evropské unii vlastní, kdy jsou v jednom pamfletu splácána dohromady témata různých okruhů a hlasuje pro celý ten slepenec, nikoli pro jednotlivé body. A tak se stalo, že byla přijata rezoluce, která řeší klimatickou politiku, větší přimknutí EU k NATO, ještě větší podporu Ukrajiny po stránce zbrojní, ale i finanční a v neposlední řadě obsahovala rezoluce i ukončení tzv. principu jednomyslnosti, nebo-li hlasovací systém, kdy se musí na daném problému (například sankce, migrační politika) shodnout všechny členské státy a pokud je jeden proti, rezoluce, nebo směrnice nebude zavedena. Tak s tím je od teď konec, protože rezoluce, která jednomyslnost ukončí, byla přijata! To znamená, že nyní se bude o záležitostech, které jednomyslnost vyžadovali, hlasovat prostou většinou, z čehož logicky vychází, že celou EU bude vlastně řídit Německo a Francie, protože tyto dva státy mají v Evropské unii nejvíce zástupců (více jak 50% významných funkcionářů jsou členové těchto států).
Smutné na tom je, že pro tuto rezoluci hlasovali i zástupci malých států, kteří v podstatě dobrovolně tímto hlasováním odevzdali právo svého domovského státu vetovat i naprosto nesmyslné nařízení, nebo takové nařízení, které je v rozporu s národními zájmy. Zkrátka jsme se opět přiblížili naprosté totalitě, která bude ještě horší než ta, jíž někteří z nás ještě pamatují z dob minulého režimu, nebo ze 40.-tých let 20. století. Jak kdo hlasoval si můžete prohlédnout na obrázku níže a pro nevěřící Tomáše přikládám odkaz na stránky europarlamentu, kde se o rezoluci hlasovalo. To jenom pro připomínku, až půjdete příště k volbám, abyste věděli, kdo Vám připravil tak zářivou budoucnost.
Útok na Srbsko
Srbský prezident Alexandar Vúčić 23.1.2023 v televizním vystoupení sdělil svému národu, že je na Srbsko vyvíjen extrémní nátlak ze strany Západu a Evropské unie z důvodu postoje Srbska k otázce Kosova, jeho vstupu do Schengenského prostoru a mezinárodních organizací, a postoje Srbska ke konfliktu na Ukrajině. Protože, jak jistě víte, Srbsko nevyhlásilo proti Rusku žádné sankce (v jednom případě bylo při hlasování na zasedání OSN donuceno hlasovat proti Rusku), odebírají od něj plyn i ropu a mají s ním korektní přátelské vztahy, je trnem v oku kolektivnímu Západu. Smutné na tom všem je, že prezident Vúčić je zastáncem integrace Srbska do EU (můj osobní názor: Srbové, nedělejte to! Podívejte se, jak jsme dopadli my, Češi, nebo Slováci).
Tento tlak trvá již delší dobu a není to tak dávno, co Vúčić doslova poslal do hajzlu německého kancléře Scholze v otázce uznání Kosova, které bylo anektováno zeměmi NATO v roce 1999. Nyní srbský prezident řekl, že mu bylo dáno ultimátum, kdy má uznat svrchovanost Kosova a podpořit jeho vstup do mezinárodních organizací. Za zmínku ještě stojí, že představitelé EU se bili v prsa, jak bravurně dokázali urovnat situaci na kosovsko-srbských hranicích, kde situace začala eskalovat loni v září, načež koncem roku jsme se dozvěděli, že mírové rozhovory selhaly, protože Kosovo, poháněno USA a EU, prostě nechce na svém území žádné Srby. V tomto ohledu si říkám, kam se poděly všechny ty západní kecy o „evropských hodnotách“, humanismu a toleranci?
Prezident Vúčić se vyjádřil mimochodem o tom, že zvažuje svojí rezignaci (ve finále je toto období jeho posledním prezidentským obdobím, tudíž již nemůže být příště zvolen), pokud by to pomohlo jeho státu. Otázkou je, co si představit pod tím pojmem pomoci Srbsku, pokud rezignuje. Vypadá to, že patriotistická opozice by asi kandidáta měla, ale zůstává otázkou, jaká by byla reakce Západu na ryze nacionální Srbsko.
Když začala situace na kosovsko-srbských hranicích eskalovat, Srbové se obrátili s žádostí o pomoc na evropský kontingent NATO, aby bylo možné umístit na území srbských enkláv v Kosovu srbské policisty, či bezpečnostní jednotky. NATO to zamítlo. Tak Srbové připravovali na nejhorší a požádali o pomoc Rusko. A Rusové na nic nečekali a poslali do Srbska nějakou tu obrněnou techniku, něco málo letadel a malý kontingent vojáků, kteří mají pomáhat těm srbským s ostrahou hranic. Člověku to tak trochu připomnělo, jak kdysi v roce 1997 pomohli ruští vojáci Jugoslávii tím, že ruské speciální jednotky vyčistili od kosovských Albánců letiště Slatina a obsadili jej, načež jej museli udržet až do příjezdu ruských obrněných sil, které byly dislokovány v Bosně a Hercegovině, což se jim povedlo a tím bylo znemožněno aliančním silám NATO využít letiště Slatina k násunu svých vojsk a obrněných jednotek, které by podpořily kosovské Albánce v genocidě srbského obyvatelstva Jugoslávie.
Mimochodem o této operaci existuje i film, natočený v roce 2019, s názvem Balkánská hranice. Kdybyste jej chtěli shlédnout, tak doporučuji obstarat si režisérskou verzi (trvá asi 2 hodiny 40 minut), protože tam jsou celkem brutální scény a události podstatné pro kontext filmu, které v dabované zkrácené verzi (2 hodiny a 10 minut) chybí. Upozorňuji, že tento film není pro slabé nátury. Zde je malá ochutnávka z filmu:
Oni to věděli a svou neschopnost a tupost chtějí utopit ve válce!
A jsme téměř na konci a vracíme se zpět do naší kotliny. Nedávno se v mediálním prostoru objevil materiál, ze kterého je nad slunce jasné, že Západ podporoval válečné ambice Ukrajiny proti vlastním občanům v DLR a LLR a že Ukrajina plánovala vojensky zaútočit na Rusko, respektive na Krym. Objevil se totiž dokument, ve kterém se hovoří o spolupráci České republiky a Ukrajiny v oblasti hospitalizace a rekonvalescence ukrajinských vojáků, zraněných při bojových operacích. Tato dohoda je datována k 1.2.2022, to znamená téměř měsíc před zahájením speciální vojenské operace Ruské federace, z čehož jasně vyplývá, že NATO vědělo, co se chystá a celá konstrukce nevyprovokovaného útoku, neustále opakovaná západními médii a politiky, se tak bortí a je zcela falešná. Podle neoficiálních informací byla útočná operace ozbrojených sil Ukrajiny naplánována na přelom 14. a 15.3.2022 (celkem příznačné datum, že?).
S vědomím této informace a dalších navazujících faktů, které jsme se dozvěděli koncem loňského roku, lze dnes říci, že celá speciální vojenská operace byla vlastně preventivním úderem před chystaným napadením Ruska ze strany NATO, prostřednictvím Ukrajiny. Těmi navazujícími fakty mám na mysli přiznání Angely Merkelové o skutečném záměru Minských dohod, načež se, necelý měsíc po ní k tomu samému přiznal další signatář těchto dohod, tehdejší francouzský prezident Francois Hollande.
V těchto dnech byly zachyceny instrukce pro vedoucí zaměstnance Správy železnic, kteří obdrželi směrnici pro obnovu železničních tratí v ČR v době válečného stavu a ohrožení státu. V dokumentu se píše o odminování tratí a odstraňování kráterů v kolejištích! Je zjevné, že vše je připravováno pro eskalaci konfliktu na Ukrajině, kdy je už dnes patrné, že Ukrajina, i když je podporována Západem jak divá, nemůže zvítězit bez toho, aniž by tam státy NATO nasadily své vlastní jednotky a těžkou techniku a dodávka několika desítek kusů tanků to fakt nezachrání. Nicméně stát se pomalu připravuje na možnost otevřeného konfliktu a připravuje si eskalační předpisy a postupy pro případ, že by k něčemu došlo a Rusům by došla trpělivost.
Dokument je zcela očividně operačním manuálem pro Správu železnic pro případ vypuknutí konfliktu mezi NATO a Ruskou federací, přičemž manuál naznačuje, že Správa železnic dokonce počítá s tím, že některé tratě mohou být zaminované, čímž se myslí minová pole okolo železniční trati jako ochrana před postupem nepřítele, ale rovněž může jít i o možnost zaminování přímo kolejí, aby nepřítel v případě ovládnutí traťového koridoru nemohl železnici používat k vlastní přepravě.
24.1.2023 se nám, prostřednictvím mainstreamových médií, svěřil náčelník generálního štábu Karel Řehka, že v případě vypuknutí válečného konfliktu naší země s nepřítelem (přeloženo do češtiny NATO versus Rusko) bude potřeba provést alespoň výběrovou mobilizaci, protože naše armáda není tak početná, aby sama dokázala zastavit postup nepřítele. A tou mobilizací má na mysli jak mobilizaci lidských, tak i věcných zdrojů (to znamená, že kromě toho, že budou tahat obyčejné lidi válčit na frontu za zájmy cizáků, jako bonus ještě budou lidem zabavovány automobily, pickupy, dodávky, nebo nákladní vozy, případně další věci, které lze použít při bojových operacích, včetně různých předmětů, jako jsou vysílačky nebo zbraně). Podle jeho slov by se do takové situace musela zapojit celá společnost. Je opravdu úžasné, kam jsme to dopracovali. Tupouni a kreténi ve vedoucích pozicích státu tak dlouho provokovali, až z toho kouká otevřený konflikt a místo jeho urovnání a přiznání si chyb a hloupostí se je budou snažit schovat pod masku tohoto konfliktu. Ale ono se není čemu divit. Prostý člověk bude mít co dělat, aby se situací nějak srovnal a když bude mít štěstí, tak jej nenaverbují a neodešlou kamsi ke Kyjevu na frontu, ale páni politici, to je jiná. Když si pročtete znění Branného zákona, tak v části 6, §25, odstavec 1, 2 a 3 zjistíte, koho všeho se mobilizace netýká. A to si buďte jistí, že kdyby šlo fakt do tuhého, nebo, jak říká kolega Raven „kdyby spadlo hovno do větráku“, tak tihle šašci, jenž si dnes ještě říkají vláda, budou první, kdo sbalej kufry a zmizí z republiky. Snad si nemyslíte, že půjdou hrdě do první linie?
Pokud by na to došlo a opravdu byla vyhlášena válka a tedy i mobilizace, tak než na to úřady a správní orgány v zemi zareagují, trvá to obvykle tak 2 hodiny, než se dají věci do pohybu (než se aktivují směrnice, bezpečnostní složky, vojenská policie, hraniční kontroly, stanné právo atp.). To je reakční doba, kdy bude existovat zřejmě poslední možnost vzít roha a zmizet odsud, pokud se nebudete chtít dočkat války na vlastní kůži a myslím si, že konvenční by dlouho nebyla. Dle mého názoru by prvních pár hodin probíhalo za použití konvenčních zbraní a pak by to jedna strana zaručeně nevydržela a buď pod náporem zpráv o ztrátách, nebo jenom jako preventivní úder, by došlo k použití nukleárních zbraní. Nikomu tím nechci říkat, ať se sbalí a odjede z republiky, než ten kolotoč začne. Jenom tím říkám, že je to jedna z možností, jak se tomu lze vyhnout, ale chce to mít vše nachystané (cestovní a osobní doklady, víza, dostatek financí, léky, oblečení, potraviny) a být rozhodnutý to udělat.
V opačném případě pak člověk vsází na náhodný vývoj situace, kdy se bude zařizovat a reagovat podle momentálního vývoje, který se nedá, bez dobrých taktických informací, odhadnout.
