Každá barikáda má dvě strany – část druhá

Views: 2028

Když dva dělají totéž, není to totéž…

Toto staletími prověřené pravidlo je Vám všem jistě velice dobře známé a kdyby náhodou ne, tak Vám ho zde, v následujícím odstavci, na velmi dobrém a názorném příkladu, připomenu a vysvětlím.

V dnešní době se často hovoří o Sovětské intervenci v Afghánistánu, kde byla sovětská vojska přítomna od roku 1979 až do roku 1989. Této „válce“ se říkalo Prokletá válka. Sovětská vojska byla ale na území Afghánistánu oficiálně pozvána legitimně zvolenou vládou a šlo tedy, z hlediska mezinárodního práva, o legitimní pomoc ve vojenském rámci, podloženém dohodou dvou státních útvarů. Naproti tomu zde máme vojenskou přítomnost USA v Sýrii od roku 2014 do roku 2018 (oficiálně), kde Američané bojovali proti Islámskému státu a režimu prezidenta Bašára al Asada. Nutno podotknout, že prezident Bašár al Asad byl legitimně zvoleným prezidentem v demokratických volbách a o přítomnost USA se nikoho neprosil a nepožadoval jí. Přesto Američané dorazili do Sýrie a podporovali tzv. „Umírněnou opozici“, která bojovala taktéž proti prezidentu Asadovi a syrské Kurdy, kteří bojovali proti Islámskému státu. V čem je rozdíl?

Rozdíl je v tom, že o přítomnosti vojsk Sovětského svazu se v našich (a jiných západních) médiích hovoří jako o intervenci na území cizího státu a o přítomnosti vojsk USA v Sýrii se hovoří jako o „boji proti terorismu“. A najednou jakoby nikoho absolutně nezajímala podstata toho, proč ta, či ona strana vyrazila do daných končin válčit. A proč také, že? Ono by se pak také mohlo „náhodou“ ukázat, že ten, kdo nejvíce řve do světa o demokracii a jejích principech, o dodržování mezinárodního práva a o nevměšování se do záležitostí cizích států, je nejvíce porušuje. Závěr však nelze udělat jen na tomto jediném příkladu, těch bychom našli mnoho a pár si jich zde představíme, ale pro vykreslení a pochopení onoho pořekadla by nám to prozatím mohlo stačit.

Je více než zvláštní, že téměř vždy se mocnáři a vedoucí státníci, zaklínající se demokracií a jejími principy, kteří velmi rádi káží o morálce a těchto principech a jejich dodržování, dopouštějí nejčastěji jejich porušování a to mnohdy tak okatě a nestydatě, že by jeden blil. Stačí si vzpomenout na naší úžasnou současnou vládu, která během volební kampaně vyřvávala hesla, že s jejich zvolením přijde „změna, které můžete věřit“. Jenže to byste, Vy všichni, kdo jste pětidemolici volili, museli vědět, že to bude taková změna, která nás všechny přivede do prdele a pěkně nám ztenčí peněženky. Ne nadarmo se kdysi používalo heslo „S holou řití do nebes, přivede Vás ODS“. Ona ODS a její představitelé (a nejen její, ale celé pětidemolice) je vůbec pěkná sebranka prevítů a darmožroutů. Vždy mě velmi pobaví jejich „fundované“ kdákání o tom, jací byli komunisté, před rokem 1989, nelidé a jak to bylo špatné (nepochybně to vše zalité sluncem nebylo) a že zaváděli cenzuru a kdo nešel s hlavním proudem, byl (přinejmenším) „podvratný živel“ a „pro-americký sympatizant“. A co dělají oni dnes, 30 let po změně režimu? Vypínají weby, kde by se lidé mohli dozvědět odlišný názor, než je ten oficiální, protlačovaný (a schválený) a pro režim jediný povolený, toho, kdo nesouhlasí s Covid-fašismem a metodami covid-opatření, nazývají dezinformátorem, konspirátorem a agentem Kremlu, stejně jako toho, kdo by zpochybňoval jedinou možnou (a režimem doporučovanou a protlačovanou) léčbu a prevenci, čímž je vakcinace mRNA šmakuládou, která lidi spíš zabíjí, než chrání. Podobnost čistě náhodná, že?

Aby byl obraz dnešních demokratů dokonán, musíme k němu ještě přihodit, že pokud máte jiný názor na situaci ve světě a konkrétně na dění na Ukrajině, tak jste terorista, Putinova děvka a Kremlobot a měl byste se odstěhovat do Ruska. A dneska jsou Vás schopní za to, že řeknete, že si to, co nám oficiálně média předkládají, nemyslíte a že by to mohlo být jinak, klidně i zavřít do lochu. Zde si dovolím říct, že tohle už není demokracie, ale normální nástup totalitního režimu, kterému by normalizační komunisté mohli jen závidět a tleskat. Ale opět, pro demonstraci našeho pořekadla to stačí výborně: Komunisté před rokem 1989 versus „Demokraté Péti Fialy“ dnes. Když to, co dělali před listopadem 1989 komunisté, bylo to špatně… A když to samé dělá Fiala a jeho Melody boys dnes, je to obrana demokratických principů, demokracie samotné a ochrana evropských hodnot. Když dva dělají totéž, není to totéž.

Abych řekl pravdu, tak zrovna tento případ je tím jedním, který vypovídá za všechny další. A právě v tomto ohledu mohu za sebe osobně říct, že takovéto „měření dvojím metrem“ mě osobně neuvěřitelně irituje. Protože jak si pak máme připadat? Je to ještě pořád slušná společnost, založená na vzájemném respektu a úctě? Je toto demokracie? Ne, vážení přátelé, ani náhodou nejde o demokracii, ale o nadřazenost, nadutost, ideologickou prázdnotu a namyšlenost jedné skupiny nad druhou. A my jsme, bohužel, členy té druhé skupiny. Té, kterou se opovrhuje. Jenže, aby toho nebylo málo, v této skupině s námi jsou i tací, kteří tomuto dvojímu metru ještě tleskají a jako bonus ho schvalují a protlačují. Takže na naší straně barikády ještě k tomu působí síly, které je potřeba identifikovat a umoudřit (minimálně tak), protože pokud budou pokračovat ve slepém podporování dvojího metru, tak nakonec to sežere všechny, nejen nás, ale i je samotné a to se pak budou divit. Pro „elitu“ jsme jen položka na papíře, stejně, jako ti, kteří elitě fandí. Ale abychom si tu nevylévali srdíčko, jak je všude plno zrádců, nebo hlupáků, či lidí neochotných přemýšlet, alespoň, co se za nehet u malíčku na noze vejde, schválně se mrkneme na další případy, které nám ukazují, že když dva dělají totéž, není to totéž. Třeba, až někdy budete svým známým, kteří patří mezi ty zaslepené podporovatele současné pětidemolice a směřování naší „západní“ civilizace do horoucích pekel, dávat k přečtení následující řádky, třeba prozřou a uvědomí si, že se celý čas mýlili v těch, kterým věřili a které podporovali. Slepě, ale podporovali. Ale k věci…

Nádherným příkladem toho, že „když dva dělají totéž, není to totéž“ je například událost, kterou má většina z nás v živé paměti a dokonale to vykresluje, co za pokrytce a hlupáky sedí ve vedoucích funkcích Eurosajúzu. Mám na mysli konkrétně rok 2015, Maďarsko-Srbská hranice. Jak jistě víte, ten rok začala uprchlická krize, kdy se hordy neevropských imigrantů řítili Evropou a směřovali hlavně sem k nám do středoevropského prostoru a dále na západ, převážně do Německa, Švédska a Dánska. A můžeme děkovat Bohu za Viktora Orbána, který si zachoval normální zdravý a selský rozum a na Maďarsko-Srbské hranici nechal vystavět 4 metry vysoký plot z ostnatého a žiletkového drátu. Plot měl navíc dvě linie a mezi jednotlivými liniemi byl prostor dost velký na to, aby mezi první a druhou linií mohli projíždět maďarští policisté a vojáci v autech či obrněných transportérech. Ten plot je dlouhý přes 150 kilometrů. A byl postaven za necelý měsíc. A náhle, jako mávnutím kouzelného proutku zmizely statistiky o příchodivších imigrantech, protože se do Maďarska prostě nedostali. A ti, co přelezli plot, byly pochytáni a deportováni zpět do Srbska, odkud je Srbové (sice pomalu, ale přeci jen) deportovali pryč. Maďarská vláda navíc vyhlásila dobrovolný program na službu v Maďarské pohraniční stráži na ochranu hranic před imigranty. Dohromady se do tohoto dobrovolného programu přihlásilo přes 3.000 lidí. Viktor Orbán uchránil svojí zemi před nájezdníky ze zemí převážně islámských. A v tu chvíli se ozval Brusel se svými papaláši, že to, co dělá Maďarsko a Viktor Orbán, je proti lidským právům a že ten plot musí strhnout. On je však poslal do hajzlu s tím, ať mu nekecají do toho, jak má bránit svůj národ (paradoxně s tím však zachránil před invazí islámských kobylek a požíračů sociálních dávek i Slovensko, naší kotlinu a Polsko). A na Maďarsko se sneslo prokletí v podobě sankcí a výhrůžek, že mu budou odebrány hlasovací práva v Evropské radě (nakonec k tomu nedošlo, ale nechybělo mnoho).

Naproti tomu zde máme obdobnou situaci a to nemusíme chodit tak dlouho nazpět do minulosti. Je to tak maximálně dva roky, co se do zemí Eurosajúzu začali hrnout ti samí imigranti, akorát že z Běloruska. Ono totiž v té době bylo těsně po prezidentských volbách v Bělorusku, kdy Alexander Lukašenko obhájil prezidentský post (a můžeme si o tom, jestli volby byly cinknuté, nebo ne, myslet co chceme) a EU do něj šila o stošest, že je diktátor a uzurpátor moci a že se staví na stranu Kremlu. Bodejť by ne, když z Kremlu mu nikdy nikdo nevyhrožoval a neuvaloval na něj sankce. A tak Alexander Lukašenko nechal do Běloruska dovézt imigranty z Afghánistánu, Iráku a Sýrie (všimněte si, že všechno jsou to země, kde působili vojensky USA a NATO) a pouštěl je přes hranice do Evropské unie. Nikam jinam, oni stejně nechtěli jinam, než do Německa a protože vlády jednotlivých spolkových zemí zakázaly společnosti BelaAir přistání na německých letištích (konkrétně Bavorská a Saská spolková vláda), tak se migranti museli do Německa vydat pěšky. A cesta do Německa z Běloruska vede buď přímo přes Polsko, anebo oklikou přes Litvu a Lotyšsko a následně zase Polsko. Do Kaliningradské oblasti se ani nepokoušeli vydávat, protože by je tam ruští pohraničnici zlikvidovali, jako narušitele. Tato situace vydržela tak měsíc (pokud si to dobře pamatuji), maximálně dva a pak přišlo Polsko se super nápadem, že postaví na hranicích s Běloruskem plot. Úplně stejný, jako postavil o pár let dříve Viktor Orbán. A z Bruselu se ozvalo, že stavbu toho plotu ještě zafinancuje EU z fondu pro společný rozvoj, nebo obdobného fondu, ve kterém se akorát utrácí výpalné posílané každý měsíc členskými státy do Bruselu. A se stejným plotem přišla potom i Litva, ale protože na jeho realizaci neměla peníze, dostala na jeho stavbu grant od EU. A jako bonus tam na hranici mohla zřídit integrační centra pro příchodší uprchlíky.

Na jednu stranu se kritizuje člověk, který zastaví, pomocí plotu, hordy islámských nájezdníků a zachrání tím sociální systémy středoevropských států a zajistí bezpečnost obyvatelům těchto zemí a na druhou stranu se od stejných institucí, které tohoto člověka kritizovali, dostane stavbě stejného plotu podpory jenom proto, že sousední zemí za hranicí členské země Eurosajúzu je Bělorusko s proklínaným a evropskými pohlaváry nenáviděným Alexanderem Lukašenkem, kterého se za štědrých finančních transakcí pokusili západní mocnáři sesadit, prostřednictvím financování „barevné revoluce“ (obdoba Kyjevského Majdanu v roce 2014) a když nevyšel tento převrat, pokusili se ho odstranit atentátem, který byl zmařen, díky spolupráci ruské FSB a běloruské KGB. Zkrátka, Orbán je zlosyn a nesmí bránit migrantům v průchodu a Morawiecky může, protože do EU přece nebudou vpouštěni migranti, kteří přicházejí od ďábla Lukašenka (kterého předtím chtěli dvakrát zlikvidovat a nepovedlo se jim to). Když dva dělají totéž, není to totéž.

Dalším takovým hezkým příkladem dvojího metru je situace s vojenským cvičením kontingentu NATO a je jedno, kde se cvičí, ať už je to v Pobaltí, nebo v Maďarsku, či na Slovensku, ale s tím Maďarskem a Slovenskem je to pikantní o to víc, protože Rakousko, které s námi a těmito dvěma státy sousedí, není v NATO a tudíž musejí alianční síly projíždět po zemi přes naší kotlinu a kudy jinudy, než skrze největší parkoviště ve střední Evropě, tedy po D1 (nazývanou též Ťokův průsmyk). Když projíždějí alianční vojska na cvičení, je to vždy oslavováno s velkou pompou a média mají tak na týden o čem psát. To, že se sjedou vojáci z několika zemí na jedno místo v jiné zemi a tam cvičí taktiku a bojové situace, je v optice našich mocnářů a médií v pořádku, protože jde o posilování obranné spolupráce a koordinace. Ale když si udělá NA SVÉM VLASTNÍM ÚZEMÍ cvičení Ruská Federace, ou, to je oheň na střeše. A nemluvě o tom, když na tom cvičení nejsou Rusové sami, ale jsou tam s nimi ještě Číňané, Indové a nebo Íránci. To jsou hned média plná titulků, jako třeba „Demonstrace síly“, nebo „Vojenská provokace“ a podobně. Nevážení redaktoři mainstreamových plátků a nevážení páni a paní politic a političky: „A co je, kurva, asi tak to cvičení NATO? To není demonstrace síly a vojenská provokace? Aha, vlastně není, protože USA a NATO jsou naši kámoši a my patříme do přeci na Západ, no ne?“ Zkrátka: „Když dva dělají totéž, není to totéž, že?“

Výčet toho, v čem je brán dvojí metr, by byl ještě hodně dlouhý, tak tady zmíním jeden z aspektů, který se objevil tento rok. Vlastně dva a o to je to zajímavější.

Jak jistě víte, na Ukrajině probíhá od 24. února Speciální vojenská operace Ruské Federace. Nebudeme tady rozebírat důvody toho, co vedlo k eskalacisituace do těchto rozměrů, to si povíme jindy a jinde. To, že se do toho montují státy NATO a EU, ač Ukrajina není členem ani jedné z těchto organizací, je věc první. Druhou věcí je, že západní státy se mohou protrhnout, když všude do světa rozkřikují, jak je od Ruské Federace nemravné, že někomu říká, kam může a nesmí, nehledíce na skutečnost, že své kroky obhajuje vlastní bezpečností (aby to nebylo chápáno, jako schvalování vojenské intervence, tak je potřeba si říci, že Rusko se již celé dva roky snažilo upozorňovat státy aliance NATO na skutečnost, že dohoda o nerozšiřování NATO, kterou uzavřeli mezi sebou Gorbačov a Bush, je ze strany států NATO soustavně porušována a přímo je tak ohrožována bezpečnost Ruské Federace) a dbáním na dodržování mezinárodních dohod a pravidel (která vytvořil kdo jiný, než Západ, viz OSN, Ženevské konvence apod.). Podle této optiky bylo pro Rusko nepřekročitelnou „červenou linií“ setrvání Ukrajiny v neutrálním vojenském statusu, neboť, jakožto sousední stát s velmi dlouhou společnou hranicí, by v případě členství v NATO poskytovalo území Ukrajiny perfektní nástupní platformu při útoku na území Ruské Federace. Prezident Ukrajiny, komik a kokainový král, Volodymyr Zelenskyj navíc v předvečer zahájení Speciální vojenské operace prohlásil, že Ukrajina by opět měla získat jaderné zbraně a že Budapešťské memorandum, kde stojí, že Ukrajina bude bezjadernou zemí, výměnou za zachování hranic, je přežité a že Ukrajina ty atomovky prostě bude mít. V reakci na slova ministra zahraničí Ruské Federace Sergeje Lavrova, který řekl, že členství Ukrajiny v NATO je přímým ohrožením bezpečnosti Ruské Federace a že Rusko toto nemůže akceptovat bez vyvození následků, se spustila lavina kritky na ministra Lavrova, stejně tak, jako na prezidenta Vladimíra Vladimíroviče Putina, který obdobnými slovy naznačil, že členství Ukrajiny v NATO je nepřípustné a že je to další porušení dohod, které byly, po studené válce, uzavřeny mezi východem a západem. Slova kritiky byla, jako vždy, ve smyslu, že „Rusko nemůže zasahovat do směřování samostatných států“, nebo že „Je nepřípustné, aby Rusko určovalo, kdo může být čeho členem“. Netvrdím, že přesně takto to bylo řečeno, či napsáno, ale v tom slova smyslu.

Naproti tomu máme zde situaci, kdy se, v Tichém oceánu nacházející se, Šalamounovy ostrovy rozhodli uzavřit strategické partnerství a obrannou smlouvu s Čínskou lidovou republikou. Hned na to, jak namydlenej blesk, přispěchali USA s námitkou, že je to nemorální a že Čína si prostě nemůže uzavřít takovou dohodu s ostrovním státem v Tichém oceánu, protože to je ohrožení národní bezpečnosti USA. Jenom podotknu, že toto se stalo v polovině tohoto roku a tudíž až po začátku Ruské intervence na Ukrajině. Znovu podotýkám, že všechna fakta a souvislosti, proč k tomu došlo, si povíme jindy. Na jednu stranu zde máme USA, které vyžadují od ostatních, aby ctili právo každého státu na svobodomyslná rozhodnutí, ve věci připojení se k jakýmkoli aliancím a na straně druhé zde máme ty samé USA a s nimi spřízněné politiky, kteří prohlašují, že ostrovní stát nemůže uzavřít obrannou dohodu s Čínskou lidovou republikou, protože to je ohrožení zájmů národní bezpečnosti USA. Podobnost s Ukrajinou a Ruskem je čistě zcela náhodná, že? Jo to je tak, „Když dva dělají totéž, není to totéž.“

Celý tento článek pojednává o dalším aspektu dvou stran jedné barikády a tímto aspektem je pokrytectví a zaujatost. Protože pokud máme k dispozici politickou moc, která ovládá média a určuje, co je povolený názor a co bude považováno za dezinformaci a k tomu připojíme pokrytectví a zaujatost, dostáváme ideální směs, se kterou lze celým národům bravůrně vymývat mozek.

Elitáři a papaláši na jedné straně barikády a obyčejní lidé, kterým se tito elitáři vysmívají, na straně druhé. To je současné rozložení sil, které stojí proti sobě. Bohužel, mezi těmi obyčejnými lidmi se najdou tací, kteří elitářům tleskají a vůbec jim nevadí, že až dojde na lámání chleba, vybodnou se na ně stejně tak, jako na ten zbytek lidí, tvořící tu druhou stranu barikády, ale do té doby budou právě tuto skupinu, ve které jsme i my, oslabovat a narušovat. A naším úkolem by mělo být otevřít jim oči. Jenže problémem je, že někteří to ani nebudou chtít slyšet, vidět, natož pocítit, i kdybyste měli argumenty sebepřesvědčivější. Do té doby budou stále tleskat a velebit své elitáře, své vlastní katy.

Ale jednoho dne pravda vyjde na světlo a spousta lidí prozře a až se tak stane, vyvstane otázka: „Co udělat proto, aby se toto už neopakovalo?“