Budiž světlo!

Views: 351

V dnešním článku bychom se podívali na problematiku světla, ve smyslu osvětlení, nikoli však, jako fyzikální veličiny, nýbrž jako prostředku, který nás provází v našem každodenním životě, když se setmí a my potřebujeme vykonávat jakoukoli činnost. Možná si řeknete, že je to zbytečné téma, ale ve skutečnosti sami přiznáte, že v mnohých situacích se prostě bez nějakého zdroje světla nelze obejít. Nejde jen o samotnou podstatu toho, proč světlo potřebujeme, jako že jde spíše o problematiku toho, jaké máme zdroje a druhy světel a v našem případě bych chtěl řešit hlavně ty přenosné zdroje světla, neboť ty, jakožto uvědomělí, připravení a, jak říká Raven, „potenciální přeživší“ nás budou zajímat nejvíce a budeme s nimi nejvíce pracovat.

Bez světla to prostě nejde!

Pokud se krátce zaměříme na problematiku toho, proč vlastně světlo potřebujeme, vyskočí nám minimálně dva důvody. Za prvé proto, že jako lidé nemáme uzpůsobený zrakový smysl na prostředí bez světla (zkrátka ve tmě nevidíme) a tak je zrak jedním ze smyslů, bez kterého si většina z nás nedovede představit život. Za druhé proto, že denní světlo je pro člověka, ze zdravotního hlediska, nutností, neboť sluneční záření nastartuje v lidském těle chemické procesy, které mají za následek produkci vitamínu D, který, jak jistě víte, slouží tělu, jako podpůrný prvek imunitního systému (bez vitamínu D bude Váš imunitní systém chátrat). Tady bych ještě poznamenal, že nejde jen o produkci vitamínu D, ale celkově, když člověk tráví čas „na sluníčku“ a ještě je k tomu bezvětří a přijatelná teplota, působí sluneční světlo blahodárně na psychické zdraví, což je neméně důležité (čehož jste si mohli mnohokrát všimnout sami na sobě, pokud je několik dní za sebou zataženo a sychravo, nic moc se Vám nechce, nestojí to zkrátka za řeč, ale jakmile vysvitne slunce a trochu se protrhají mraky, člověku to hned zvedne náladu).

Z hlediska rostlinné říše zde můžeme vypíchnout zásadní fakt, kterým je skutečnost, že kdyby nebylo světla, nerostly by venku žádné květiny, stromy, ani traviny. Nutno podotknout, že sluneční svit je ve své podstatě světlo v ultrafialovém spektru (opakem ultrafialového světelného spektra je infračervené) a proto můžeme v mnohých laboratořích, nebo sklenících nalézt tzv. UV (zkratka UV vychází z anglického slova ultra-violet = česky ultrafialový) zářiče, nebo UV lampy, které svým principem nahrazují přirozené sluneční záření. Jde sice o umělé UV záření, ale funkci splní stejnou, jako sluneční svit.

Světelné spektrum, aneb Zpátky do školy!

Na následujících řádcích si připomeneme něco, co jsme se určitě každý učil ve škole v šesté třídě o hodinách fyziky, a tím tématem je světelné spektrum. Zopakujeme si to zde hlavně pro pochopení funkcí některých druhů zářičů a lamp, ale i zařízení, o kterých se budeme, nejen zde v tomto článku, bavit.

Světlo je ve své podstatě pro lidské oko viditelnou částí elektromagnetického záření. Lidské oko dokáže vnímat a reagovat na elektromagnetické záření o délce vlny mezi 380nm – 750nm (nm = nanometr, 1 metr = 1.000 milimetrů = 1.000.000 mikrometrů = 1.000.000.000 nanometrů), což odpovídá frekvenci 790 THz – 400 THz (TerraHertz, Hertz je jednotkou frekvence nebo-li cyklicky se opakujících dějů za jednu sekundu). Podle těchto konkrétních parametrů má světlo svou barvu, kterou dokážeme vnímat. Lidské oko je nejcitlivější na vlnové délky okolo 550nm, což odpovídá zelené barvě.

Nebudeme si zde dále rozpitvávat jednotlivé části elektromagnetického spektra, kam spadají například rádiové vlny, mikrovlny, nebo rentgenové záření, to si probereme jindy a jinde, ale ještě si povíme něco málo o UV a IR záření.

UV záření

Ultrafialové záření je pro člověka zářením neviditelným, avšak existují živočichové, kteří jej jsou schopni vnímat a reagovat na něj (ptáci, plazy, některý hmyz). Tato část elektromagnetického spektra dokáže být pro některé živočichy nebezpečná, ba dokonce smrtící. V zásadě rozlišujeme UV záření na UVA, UVB a UVC.

• UVA záření se používá například při ověřování pravosti bankovek, nebo jako dekorační tzv. černé světlo. Většina slunečního záření, které projde atmosférou a dopadne na zemský povrch, je právě UVA záření. UVA záření je přírodní dezinfekcí, neboť dostatečně dlouhý pobyt na tomto typu záření zabíjí veškeré viry a bakterie
• UVB záření je pro většinu organismů zhoubné, dokáže narušit nebo rozložit některé bílkoviny a může způsobit rozvoj karcinomu (rakoviny). Kromě kůže má nejvážnější důsledky pro oči. UVB záření dokáže poničit a spálit tyčinky, čípky, gangliové buňky a nervová zakončení v rohovce, čímž vzniká tzv. „sněžná slepota“
• UVC záření je díky své vlnové délce, která je nižší, než 280nm, nejtvrdší z tohoto spektra a svojí vlnovou délkou se blíží rentgenovému spektru, jinými slovy, začíná být ionizujícím. Tento typ záření je prokazatelně karcinogenní

IR záření

Infračervené záření (IR z anglického infra-red) je zářením pro člověka též neviditelným, svojí vlnovou délkou se pohybuje od 760nm až do 1mm, což odpovídá frekvenci 400 THz – 300 GHz. Záření v tomto spektru je blízké mikrovlnnému, které se používá například pro ohřev jídla, nebo pro přenos signálu v bezdrátové (Wi-fi) komunikaci či satelitní přenos TV signálu. Infračervené záření se dá též využít pro přenos signálu na velmi krátkou vzdálenost (pokud si vzpomínáte, dříve měly mobilní telefony Infraport, předchůdce dnešního Bluetooth), ale nás zajímá z hlediska využití v optice, neboť známe různé infrasnímače a infračervené optiky (tzv. termovize). Termovize zobrazuje infračervené záření objektů v prostoru a na základě intenzity záření se zobrazují jednotlivé části objektů různými barvami (modrá jako nejchladnější, červená jako nejteplejší). Existují ještě modernější zařízení, nazvané FLIR, nebo IRNV, které zobrazují prostor zeleně či šedě a objekty vyzařující teplo jsou vybarveny bíle. Infračervené záření je pro člověka více méně neškodné.

Jak vzniká světlo?

Tady to vezmeme šmahem, protože vysvětlování principu uvolňování elektronů ve struktuře atomu a dalších s tím svázaných jevů by bylo na dlouho a podstata článku by se ztratila. Důležité je vědět, že světlo ve své základní podstatě vzniká buď na chemické, nebo fyzikální bázi a rozdělujeme je na přírodní a umělé. Na fyzikální bázi jsou založeny všechny druhy světla, která pracují s elektřinou (výbojky, LED diody, osvětlovací reflektory atp.) a zdroje světla, kde dochází k emitaci (uvolnění) záření vlivem chemických procesů, jsou většinou přírodního původu (různé světlušky, zářící houby, ale i oheň).

Když to vezmeme zkráceně, tak při fyzikálních zdrojích světla dochází vlivem elektrického proudu k zahřátí vodiče na vysokou teplotu a rozžhavený vodič začne emitovat záření (například klasická vláknová žárovka), u blesku pak elektrický proud, procházející vzduchem způsobí, že se vzduch velmi rychle zahřeje (až na 30 000° Celsia) a objeví se charakteristická záře. Následně (díky vysoké teplotě) expandující plyny doprovází záblesk charakteristickým burácením.

U chemických zdrojů světla dochází ke spuštění luminiscenční reakce vlivem působení chemikálií, nebo když fyzikální jev spustí chemickou reakci (elektrický proud zapálí vznětlivé médium). Skvělý příklad jsou světlušky, které své charakteristické noční svícení získávají díky působení enzymů (luciferin + luciferáza). K emitaci světla dochází i v případě chemické reakce různých sloučenin, například peroxidu vodíku a fenyl-oxalát-esteru, což je v podstatě princip chemických světel. To bychom měli základní povídání o tom, co je to světlo a jak vzniká a teď se mrkneme na praktické kousky a typy, které nám budou užitečnými pomocníky.

Zdroje světla

Hned na úvod je nutné si říct, že se budeme zabývat přenosnými zdroji světla, protože ty stacionární nám, v případě terénních přesunů, moc nápomocné nebudou, pokud vezmeme v úvahu, že půjde o situaci, kdy nefunguje elektrická rozvodná síť, tak je nám stojící lampa městského veřejného osvětlení úplně na nic (maximálně tak se pokusit jí rozebrat a vytahat z měděné dráty a výbojku). V budoucnu si pak v některém videu Prep(p)ni se! ukážeme, jak si svépomocí postavit třeba baterku, nebo přenosnou lampu.

Přenosné zdroje světla, nebo-li lidově řečeno baterky, či svítilny (anglicky flashlight [flešlajt] či searchlight [serčlajt]) jsou v současném světě brány jako něco, co máme vždy doma po ruce v počtu jednoho, někdy i více kusů. Svítilny považujeme za prostou a běžnou součást a vybavení domácností. Ale stalo se Vám někdy, aby zhasla všechna světla a po ruce není žádná svítilna a mobilní telefon je vybitý? Pak je jakákoli svítilna doslova Božím požehnáním.

V dřívějších dobách lidé používali různé nástroje a zařízení, které jim pomáhaly vidět ve tmě. Jeskynní pračlověk používal pochodeň, kde byl jako palivo používán živočišný tuk a klestí, ve starověku a středověku byl tuk nahrazen smolou, dehtem a později olejem, v pozdějších dobách se začaly používat olejové lampy a lucerny. S příchodem novověku a objevem elektřiny přišly první žárovky a svícení elektřinou. V roce 1886 byl vyroben první monočlánek, kterému říkáme lidově baterie, nebo tužkovka. Od té doby byl problém s přenosným zdrojem pro svícení podstatně nižší.

Víme, jak to funguje, takže kterou?

Toto je velice zapeklitá otázka, protože si musíme nejprve zodpovědět, co je pro nás pohodlnější a praktičtější. Každá svítilna má své plusy a mínusy. Standardní jakkoli vypadající svítilny na monočlánky mají základní nevýhodu v tom, že každý monočlánek se jednou vybije a je potřeba jej vyměnit, což znamená nutnost mít u sebe náhradní monočlánky. Svítilny s integrovaným zdrojem tento problém nemají, ale musíte mít přístup ke zdroji elektřiny a správný konektor, abyste mohli integrovanou baterii dobít. V každém případě doporučuji, abyste měli k dispozici alespoň jednu svítilnu na standardní monočlánky, protože v situaci, kdy je nefunkční elektrická rozvodná síť, svítilny s integrovanou dobíjecí baterií nenabijete.

Tento drobný, ač zásadní nedostatek dobíjecích zdrojů by se dalo odstranit pořízením ruční dynamo nabíječky. Problémem je však výstupní napětí, které určuje, jak dlouho se zdroj bude dobíjet a z principu fungování dynama víme, že tento parametr je závislý na otáčkách, nebo-li, jak rychle a stabilně dokážete točit klikou. Nicméně z praxe vím, že takovéto mini dynamo stojí „pár stovek“ a dokáže nabíjet i mobilní telefon.

Žárovka, výbojka, LEDka? Trubka, chem-light nebo fajfka?

Podíváme se nyní na několik typů svítilen a povíme si o každé něco, co by nám mohlo pomoci ve výběru a následném pořízení takovéhoto pomocníka. A protože svítilen jsou na světě tisíce, které se od sebe, kromě principu a technologie, liší třeba jiným uspořádáním ovládacích prvků, rozebereme si je pouze na základě technického řešení, nikoli po ergonomické stránce.

• Svítilna s klasickou vláknovou žárovkou

Určitě si jí všichni pamatujeme z dob našeho dětství. Ať už v podobě trubice s rozšířeným trychtýřovým koncem, nebo jako obdélníkovou krabičku s velkým sklem uprostřed. Tyto svítilny patří mezi jedny z nejlevnějších, avšak na údržbu obtížnějších, neboť kromě baterií musíte dbát i o krycí sklíčko a samotnou žárovku. V dnešní době LEDkových a jiných dalších technologií jsou však tyto retro svítilny často renovované, nebo „znovu vyrobené“ a mohou cenou dosahovat klidně až 1.000 korun. Vzhledem k tomu, že žárovka je zde použita klasická, stará s wolframovým vláknem, může při nešetrném zacházení dojít k prasknutí tohoto vlákna a svítilna přestane fungovat. Tyto svítilny mají další značnou nevýhodu a tou je relativně krátký dosvit a nic moc velké osvětlení cílové zóny. Většinou fungují na standartní AA baterie o napětí 1,2 voltu, nebo 1,5 voltu, ale najdou se i takové, které potřebují ke svému fungování velké monočlánky, lidově zvané „buřty“. Svítilny, které jako zdroj energie používají tyto velké monočlánky mají podstatně větší dosvit a osvětlení, ale jsou také poměrně těžké a rozměrově velké, tudíž špatně skladné.

Svítilny s vláknovou žárovkou obdélníkového tvaru jsou lépe skladné, nicméně s dosvitem a osvětlením je to také na levačku. Více než pro osvětlení potemnělého prostoru se hodí pro dálkovou signalizaci, nebo vysílání morseovky. Existují typy těchto svítilen, které mají zabudován posuvný mechanismus, ovládaný malými čepy na boku svítilny, jimiž se před krycí sklíčko žárovky nasouvají různě zbarvené světlo-propustné krytky a tím se lze měnit barvu světla. Zpravidla to bývá zelená, modrá a červená barva. Tyto svítilny používají jako zdroj povětšinou ploché 4,5 voltové baterie, ale existují i kousky, do nichž je nutno vložit několik 1,5 voltových AA baterií.

Tyto svítilny jsou dnes už spíše raritou a dočkaly se, stejně, jako trubicové svítilny, jistého vylepšení, kde byla klasická vláknová žárovka nahrazena LED diodami a jako zdroj používají 1,5 voltové AA baterie, nebo 9 voltovou baterii.

Pokud nějakou takovou svítilnu vlastníte a nechcete se jí zbavovat, doporučuji pořádně zkontrolovat její funkční prvky a hlavně žárovku, a obstarat si náhradní. Zajištění náhradního zdroje energie je samozřejmostí, takže v dostatečném počtu se zásobte patřičnými bateriemi.

V každém případě bych ale doporučil poohlédnout se po nějaké modernější verzi těchto svítilen, neboť LED diodové svítilny nebo výbojkové svítilny jsou mnohem spolehlivější, déle vydrží, mají menší spotřebu elektrické energie a dosvit mají násobně vyšší než klasická vláknová žárovka, o osvětlení nemluvě.

• LED diodová svítilna

U tohoto typu svítilen se zdržíme trochu víc, protože převážná většina moderních svítilen je konstruována právě na tomto principu, kdy klasickou vláknovou žárovku nahradily LED diody. Ty mají, oproti žárovkám nižší spotřebu energie, vyšší odolnost vůči hrubšímu zacházení a jejich dosvit a míra osvětlení je mnohonásobně vyšší. Na trhu lze zakoupit různé druhy svítilen, které se mezi sebou liší hlavně vzhledem a velikostí. Zpravidla to bývají trubicové modely, z nichž jedny jsou malinkaté, druhé zase extrémně velké, jiné mívají přerušovač, další zase zaostřovací čočku atd. Kterou si z nich zvolit za nejvhodnější je těžké poradit, protože každý upřednostňuje jiné parametry. Pro někoho je důležité, aby svítilna dokázala jasně osvítit konkrétní místo a zvolí si svítilnu se zaostřovací čočkou, pro jiného je zase důležité, aby svítilna byla co nejmenší a někdo bude od svítilny vyžadovat, aby dokázala měnit barvy světla.

Pokud se náš výběr zúží na ryze praktické využití svítilny v jakékoliv situaci, mohu za sebe osobně doporučit svítilnu fajfkového typu, kterému se též lidově říká fajfka. Výhodou této svítilny je, že má klip, díky kterému je možné ji připnout na oblečení, batoh, nebo na vybavení, které nesete. Zpravidla má třípolohový přepínač, kdy je v první poloze svítilna vypnutá, ve druhé poloze svítí standardně nepřerušovaným světlem a ve třetí poloze je možné toto stálé svícení, zatlačením na přepínač poloh, přerušit a v takovém případě funguje, jako signalizační osvětlení. Na spodním konci těla této svítilny je šroubovací uzávěr, po jehož odšroubování se odkryje prostor pro baterie. Tento odnímatelný uzávěr je navíc rozdělen na dvě části (taktéž šroubovací), z nichž jedna funguje právě jako dno bateriového prostoru a druhá skrývá „kapsu“ s výměnnými barevnými sklíčky. Zpravidla zde bývá modré, zelené, červené a žluté sklíčko. Tyto barevná sklíčka je možné vložit do krytu LED diod, který stačí odšroubovat a vyjmout čiré sklíčko a vložit sem barevné.

Tyto svítilny mají velmi dobrý dosvit a osvětlená plocha není malá. Navíc Vám, například při pochodu terénem, nebo potemnělým místem, odpadá nutnost držet svítilnu v ruce, protože si jí díky klipu připnete, dle libosti kamkoli. Fajfky lze obecně sehnat ve verzi malé a velké, kdy velké využívají jako zdroj 1,5 voltové „buřty“, zatímco malé fajfky v drtivé většině dvě AA baterie a pořizovací cena se pohybuje od 150 do 400 korun.

• Zaostřovací svítilny

Dalším typem LED diodových svítilen, na které se podíváme, jsou tzv. Zaostřovací svítilny. Existuje jich také velké množství, ale svým funkčním principem se většinou liší jen v tom, že zaostřování probíhá buď pomocí otočného kroužku, kterým když otáčíte, tak dochází k zaostření světelného kužele, nebo naopak k jeho rozostření a nebo je tato funkce prováděna přes posuvný segment na těle svítilny, při jehož posunování dochází k tomu samému jevu.

Výhody tohoto typu svítilen jsou zjevné už z názvu. Navíc, pokud zaostříte světelný kužel na maximální možnou mez a ať už náhodou, či úmyslně s takto zaostřenou svítilnou zamíříte na někoho, kdo v tu danou chvíli používá noktovizor, tak jej oslepíte, protože noktovizor nebude schopen zpracovat takové množství přímého světla a jeho intenzitu a jeho uživatel uvidí akorát bílý flek.

Zaostřovací svítilny nejčastěji používají jako zdroj 2x AA baterii, nebo 3x AAA baterii. Dnes už se ale můžeme celkem běžně setkat se svítilnami, které mají integrovaný elektrický zdroj

Stejně jako standardní svítilny bez přídavných funkcí (změna barvy světla, zaostření), tak i zaostřovací svítilny mohou být obohaceny o sekundární zdroj energie, v podobě indukční cívky. Toto řešení je vcelku důvtipné, leč málo účinné. Spočívá v tom, že v zadní části těla svítilny je cívka a magnet a pokud budete vykonávat přímočarý pohyb, aby se magnet pohyboval skrz cívku „nahoru a dolu“, v cívce se bude indukovat napětí, které pak slouží jako zdroj pro svícení.

• Přenosné reflektory

O poznání větší a co se týká výkonu, dosvitu a osvětlení, jsou přenosné reflektory, anglicky řečené „searchlight“. Tyto svítilny mají extrémní dosvit a sílu osvětlení. Je možné na ně narazit i ve verzi s klasickou vláknovou žárovkou, nebo výbojkou. Výhody jsme si již řekli, ale značnou nevýhodou je jejich velikost a hmotnost. Rozhodně najdou uplatnění v situacích, kdy potřebujete pořádné světlo ve velkých venkovních prostranstvích anebo v opravdu temných interiérech. Zde bych podotkl, že máte téměř stoprocentní záruku, že pokud s tímto typem svítilny budete operovat venku, tak Vás uvidí každý, kdo hledí do okolí z vyvýšené pozice, nebo třeba z vrtulníku, protože ten „jasný a zřetelný“ světelný kužel uvidí, i kdyby byl slepý.

Starší modely s vláknovou žárovkou používaly jako zdroj energie 1,5 voltové „buřty“, modernější přenosné reflektory mají většinou již integrovanou Lithium-iontovou (LI-ion) baterii a jsou tudíž dobíjecí. Pro nabití stačí připojit adaptér do rozvodné sítě, nebo například k elektrocentrále, či ručnímu dynamu. Stále ale je ještě možné narazit na takové reflektory, které používají monočlánky a v takovém případě půjde opět o 1,5 voltové „buřty“, nebo o několik AA baterií.

Z mého pohledu určitě nebude na škodu, pokud nějaký takovýto přenosný reflektor budete mít možnost pořídit, nebo minimálně opečovávat, protože, jak už jsem zmínil, při pátracích akcích v otevřeném nočním prostoru se velmi vyplatí, stejně tak, jako při procházení opravdu temnými interiéry a podzemím.

• Zářivkové svítilny

V podstatě jde o klasickou zářivku, kde je trubice s plynem nahrazena LED diodami. Všichni je známe z různých dílen a výrobních hal, kde se montují na strop, nebo na závěsné systémy, které jsou ke stropu přichyceny. Tyto ruční svítilny jste mohli zahlédnout nejčastěji u automechanika v dílně, kdy mají mnohdy na spodní straně těla magnet, kterým lze svítilnu připevnit ke kovovému povrchu. Je to ryze praktické a důmyslné řešení, neboť s sebou v podstatě nesete přenosnou lampu, která toho dokáže hodně osvětlit, avšak dosvit je velmi ubohý. Není se čemu divit, tento typ osvětlení je vymyšlen především proto, abyste si osvětlili dílnu, ponk, prostor pod kapotou, nebo místa, kde potřebujete pracovat, ale není zde zdroj světla a z okolí ho sem moc nepronikne.

Zajímavou alternativou takovéto svítilny je závěsný model, který má poutko, nebo háček, kterým si svítilnu připevníte například k batohu, vestě či bundě a je napájen AA bateriemi, nebo integrovanou Li-ion baterií, jíž můžete pomocí adaptéru dobíjet. Má prakticky jen dvoupolohový vypínač pro vypnuto/zapnuto. Takováto zářivka je vhodná například pro pátrací akce ve špatně osvětlených místech, případně pro označení Vašich kolegů, kteří pohybují terénem, aby byli vidět. V jistých okamžicích je ale označení osob takovýmto způsobem krajně nevhodné, avšak když si to situace žádá, lze to takto použít.

• Čelovky

Poslední kategorii, kterou si v rámci LED osvětlení představíme jsou čelovky. Už z názvu je patrné, že půjde o světlo, které je umístěné na čele. Vždy bývají dodávány a prodávány s gumovým popruhem, pomocí kterého svítilnu umístíme na hlavu. Některé modely mají polohovatelnou základnu, takže je možné měnit úhel, pod kterým svítilna svítí do prostoru před Vámi, jiné mají základnu pevnou a vše je závislé na tom, jak předkloníte, či zakloníte hlavu a jak a kam s hlavou otáčíte. Výhodou těchto svítilen je, že odkrývají prostor bezprostředně před Vámi a okamžitě vidíte to, co je před Vámi. Nepochybnou výhodou je velmi dobrá skladnost a extrémně nízká hmotnost. Značnou nevýhodou je, že musíte poslepu nahmatat ovládací prvky svítilny, pokud chcete měnit intenzitu světla, nebo svítilnu vypnout.

Tato svítidla se hodí zejména do temných interiérů, kde jejich světlo perfektně a dostatečně osvětlí oblast před Vámi. Ideálním řešením jsou i v případě, kdy potřebujete mít volné ruce k práci na nějakém zařízení, které se nachází v temné místnosti. V exteriérech se hodí hlavně při pohybu v lese, avšak pozor na nízké porosty a větve, protože ty by Vám mohli svítilnu lehce stáhnout z hlavy.

Většina čelovek bývá napájena pomocí AAA, či AA baterií a nebo má integrovanou Li-ion, či gelovou baterii a musíte je pak dobíjet z rozvodné sítě, či zdroje elektřiny.

Můj názor a doporučení v tomto ohledu je prostý. Pokud víte, že se budete v něčem „vrtat“, kde je špatné osvětlení anebo pokud plánujete noční výlety skrz lesní porost, pak se určitě čelovka hodí. Rozhodně to ale není typ svítilny, který by vyřešil vše, nicméně se pro ní místo ve výbavě určitě najde. Osobně bych spíše uvažoval o koupi fajfky, nebo chemického světla, která si popíšeme o pár odstavců níže.

• Výbojková světla (HID svítilny)

Princip výbojek je nám všem asi dobře známý. Jde o trubici, která je naplněná plynem a plynnými parami a zároveň jsou do této trubice zavedeny elektrody, které poté, co je do nich přiveden proud, iniciují hoření plynu, což má za následek světelný efekt. Na tomto principu fungují hlavně lampy veřejného osvětlení a různé průmyslové zářiče. Nicméně doba a technologie pokročila a dnes je možné nalézt i ruční svítilny s výbojkovými zářiči. Oproti LEDkám a vláknovým žárovkám jsou ale o poznání dražší (řádově o tisíce korun). Jejich nespornou výhodou je extrémní světelný jas, tedy schopnost osvětlit dané místo a relativně dlouhý dosvit.

Z principu bývají ozdrojovány gelovými, nebo Li-ion bateriemi, tudíž se neobejdete bez přístupu ke zdroji elektrické energie z rozvodné sítě. Většinou mají životnost při plném nabití okolo 70-ti minut (některé modely i déle).

Jeden příklad za všechny je americká svítilna AE Xenide. Výbojka má výkon 15/20/25 wattů, světelný tok až 1.500 lumenů a výdrž 70 až 120 minut. Hmotnost necelý jeden kilogram a cena je cca 400 USD (což je asi 9.000 korun). Ke svítilně je připojeno příslušenství s nabíječkou a velkým množstvím světelných filtrů. Tato svítilna je ideální téměř pro jakoukoliv činnost, jedinou nevýhodou (kromě pořizovacích nákladů) je výdrž nabitých baterií.

• Chemická světla (chem-light [chemlajt])

Jak už jsem zmínil na úvodu před rozdělovníkem svítidel, k emitaci světla u chemických světel dochází v případě chemické reakce různých sloučenin, například peroxidu vodíku a fenyl-oxalát-esteru. Chemická světla jsou velmi jednoduchá, z hlediska konstrukce a technologie. V podstatě to je víceméně umělohmotná trubice, uvnitř které je ampule se dvěma látkami. Když tuto ampuli uvnitř umělohmotné trubice rozlomíme, dojde ke smísení dvou chemikálií a jejich vzájemnou reakcí dochází k emitaci světla. Jak jsem říkal v pilotním díle Prep(p)ni se!, určitě si vzpomínáte na film Rambo III, kdy Johny Rambo ukazoval tomu afghánskému bojovníkovi vybavení a ten se podivoval, co jsou ty umělohmotné trubičky a Rambo odpověděl: „Modrý světlo“. A na dotaz „co to dělá?“ zlomil trubičku a odpověděl: „Svítí modře“.

Výhodou chemických světel je extrémně dobrá skladnost, extrémně nízká hmotnost a nízké pořizovací náklady. Bohužel se s nimi nedá svítit do dálky a osvětlí maximálně prostor v okruhu do 2 metrů, ale zato velmi intenzivně. Tato světla jsou vhodná pro signalizaci, nebo osvětlení potemnělých míst ve stejných případech, kdy byste použili zářivkovou svítilnu.

Chemická světla se vyrábějí v různých barevných odstínech a délkách. Od malých čtyřcentimetrových až po dlouhé dvaceticentimetrové tyčinky. Obvyklá doba svícení je 8 až 12 hodin. Tato světla mají ještě jednu zásadní nevýhodu a tou je, že se nedají vypnout. Jakmile ho „zlomíte“, bude svítit, dokud nedegraduje potenciál chemických sloučenin.

Rozhodně doporučuji si pár chemlightů pořídit, protože nikdy nevíte, kdy budete potřebovat osvítit nějakou místnost, či někomu naznačit, kudy jste šli. Pořizovací cena chemických světel je od 20 korun až po 180 korun za jeden kus.

• Ostatní kombinovaná svítidla

Sem bychom mohli zařadit různé kombinace svítidel, které používají, jako zářič například LED diodu, ale zdrojem energie je solární panel, který vlivem slunečního, či jiného záření (s výjimkou IR, radiového, mikrovlnného, rentgenového a gama záření) nabíjí integrovanou baterii, nebo jsou například vybaveny klikou a uvnitř těla svítidla je dynamo, které vlivem otáčení klikou vyrábí elektrickou energii a tou je dobíjena baterie.

Tato zařízení jsou vhodnou alternativou ke všem výše zmíněným, ale mají jednu ohromnou nevýhodu. Než je začnete používat, musíte je nabít prostřednictvím nabíjecího mechanizmu (solár, dynamo atp.) a když vám dojde kapacita energie v opravdu nevhodnou chvíli, nemůžete jen tak vyměnit baterky.

Tato svítidla budete schopní pořídit od 300 korun, ale lze narazit i na kousky, které svojí cenou hravě přesáhnou i 2.000 korun.

• Světlice a pochodně

Jde také o způsob osvětlení, ale je vhodný spíše do uzavřených prostor a nebo pro použití venku, jako signalizace, která upozorní na Vaší pozici. Moderní světlice a pochodně jsou koncipované tak, že riziko podpálení, například lesního porostu, je minimální, přesto buďte při manipulaci s těmito věcmi opatrní, obzvláště v lese a rozhodně se vyhýbejte jejich používání v blízkosti hořlavých a třaskavých kapalin (benzín, líh, petrolej atp.). Výhodou je skladnost, relativně nízká pořizovací cena a když je poteba, dokážete s tím něco podpálit. Co se týká osvětlení, tak to není nic moc a ve tmě s tímto prostředkem na sebe velmi dobře upozorníte. Světlice a ruční pochodně lze pořídit od 100 korun.

• Palivová svítidla

Na konec našeho článku je povinností připojit i svítilny a svítidla, vyžadující palivo. Zde mluvíme především o různých olejových a petrolejových lampách, ale i o svíčkách a lucernách. Takto řešené svítilny nejsou vůbec dobrým prostředkem, pro pohyb venku, ale jsou ideální pro osvětlení interiérů, když například vypadne proud. Svíčky asi není potřeba představovat, stejně jako petrolejové lampy, které si mnozí třeba ještě pamatují z dob minulého režimu, nebo jí třeba máte na chalupě po dědečkovi.

Petrolejové lampy jsou vynikající alternativou při výpadcích proudu, protože jejich provozní náklady jsou minimální a vítr či průvan je jen tak nezhasne, na rozdíl od svíček. Chce to ale dbát na opotřebení a délku knotu, stejně tak, jako se zásobit dostatečným množstvím paliva, jehož spotřeba není nijak veliká a navíc se Vám petrolej může hodit i při podpalování klasického otevřeného ohně a čištění různých povrchů a součástí. Navíc, petrolej nalitá před práh domu odrazuje různý hmyz a škůdce ve vstupu do Vašeho obydlí. Vhodné je toto použít při stanování a rozlít trochu petroleje před vstupem do stanu.

Pořizovací cena petrolejky začíná na 260 korunách, ale za opravdu bytelné kousky můžete dát až 1.000 korun. Cena butelky petroleje se pohybuje okolo 60 korun a takovou butelku seženete prakticky v každé drogerii, nebo obchodě pro kutily.

Závěr

Pokud to shrneme do jednoho velkého celku, tak lze říci, že svítilen a svítidel existuje opravdu mnoho a vybrat si z nich je více méně individuální věc. Vyvaroval bych se svítidlům s vláknovou žárovkou a palivová svítidla bych pořídil domů pro případ výpadků elektřiny. Nicméně do terénu je vhodné zvolit takovou svítilnu, která Vám nebude překážet a zároveň splní to, co od ní očekáváte. V každém případě je těžké poradit, kterou koupit, ale pokud patříte mezi ty jedince, u kterých peníze nejsou problém, vůbec bych se nebál LEDkových searchlightů, či výbojkových svítilen. Mějte na paměti, že volba správného typu svítilny může dramaticky zvýšit Vaše šance na zvládnutí krizové situace a případně přežití, protože ten, kdo může a vidí, má nespornou výhodu nad tím, kdo může, ale nevidí. A po slepu procházet tmavým sklepením, nebo lesem je v celku nebezpečné, zvláště když víte, že po Vás někdo jde.