Plody zahraniční pomoci
O skutečnosti, že na Ukrajině působí, v rámci konfliktu s Ruskou Federací, příslušníci cizích států, není asi třeba nijak sáhodlouze diskutovat. Některé státy to svým občanům umožnily prakticky okamžitě, někde museli válkychtiví jedinci absolvovat dlouhou legislativní cestu, aby jim bylo umožněno přidat se k cizí armádě a mohli se tak vydat za svým snem „postřílet si pár Rusáků“. Že je tato idea naprosto odtržená od reality všeho dění a podložená absolutní ideologickou propagandou, tudíž vymývání mozků, není pochyb. Fakt si někdo myslí, že by se jednoho hezkého dne, respektive, že by se 24.2.2022 Vladimír Putin probudil, promnul si oči, podíval se z okna Kremlu na Rudé náměstí, zívnul si a řekl si: „Ty jo, dneska je hezky, tak co kdybysme napadli Ukrajinu.“? K pochopení toho, proč situace vyeskalovala až do této horké fáze konfliktu je potřeba trochu hlubšího studia geopolitiky a světového dění, ale o tom si povíme jindy. My se dnes podíváme na trochu jiný problém, respektive se podíváme na střípky událostí, spojené s působením zahraničních žoldáků (ano, jinak je nazvat nemůžeme, neboť tito lidé, kteří přišli na Ukrajinu z cizích zemí a bojují s VSU proti ozbrojeným silám RF, jsou štědře zaplacení Ukrajinskou vládou (až 3.000 USD), dokonce lépe, než ukrajinští vojáci) a zahraniční techniky.
Nejprve si dáme trochu statistiky a čísel. Podle dostupných informací je na Ukrajině přítomno, co se týče Evropských zemí, nejvíce Poláků (1831), ti jsou následováni Rumuny (504), pak Brity (422), Francouzi (183), Bosňáci (167), Kosovci (156) a nakonec Čechy (103) a za námi Němci (99). Ze zemí mimo Evropu vede v žebříčku největšího počtu nasazených žlodáků Kanada (601), USA (530), Gruzie (355) a Kolumbie (50). Vyskytují se samozřejmě i příslušníci jiných států, ale jejich počet není tak markantní, namátkou můžeme zmínit Španělsko, Belgii, Holandsko, Švédsko, Slovinsko či Brazílii.
Z vojenské techniky stojí za zmínku zásilky, zejména obrněné techniky, tedy obrněných transportérů (dále v textu OT) a tanků, následovaných prostředky PVO (proti-vzdušná obrana) a nakonec samohybné, či tažené houfnice. V tomto ohledu se nejvíce činili opět Poláci, co se tanků týče (odeslali na Ukrajinu okolo 200 tanků T-72), nejvíce OT poslaly na Ukrajinu USA (více než 200 kusů obrněných transportérů M-113) a Německo. S prvky PVO je to zhruba stejné (plus mínus desítky kusů), ale díky tomu se na Ukrajině objevili takové prvky, je IRIS-T, SAM-3, nebo NASAMS. O výskytu typů S-300, OSA-AK, BUK-M1 nebo KUB, není nutno se rozepisovat, neboť těmi Ukrajina disponovala už před začátkem konfliktu. Pokud jde o raketové systémy vícenásobného odpalu, nejvíce diskutovanými byly M-142 HIMARS, které se ovšem moc nepředvedly, neboť ruská PVO dokáže účinně jimi odpalované rakety lehce zneškodnit a co se týká samostatných HIMARS platforem, tak ty už dávno nejsou nezničitelnými, neboť se již Rusům podařilo, ze 16-ti dodaných, zničit či vyřadit 12 kusů (jeden dokonce získali nepoškozený a tak na něm ruští inženýři začali pracovat a prozkoumávat jej). Pokud jde o houfnice, tak v tomto se nejvíce angažovaly USA, které dodaly na Ukrajinu více než 100 kůsů tažených lehkých houfnic M-777 (hmotnost 4,5 tuny, dostřel 30 kilometrů, při použití speciálních granátů až 40 kilometrů) a dále Francie, která poskytla Ukrajině více, než 10 kusů samohybných houfnic CAESAR (dostřel 40 kilometrů, ale posádka musí při střelbě a nabíjení opustit kabinu vozidla). Co se týká naší politické reprezentace (jen při psaní toho sousloví se mi zvedá žaludek), tak ta poslala na Ukrajinu několik kusů tanků T-72, OT BVP-1, cca deset kusů houfnic ShKH vz. 77 DANA a velké množství ručních zbraní, nábojů a dělostřelecké munice. Nutno podotknout, že veškerá obrněná technika od nás je nyní již zničená a to včetně houfnic DANA. U těch ale nemůžu přesně říct a odpřísáhnout, že je potkal stejný osud, jako naše tanky, ale je potvrzeno zničení 6-ti houfnic. Naše armáda tak bude nyní muset operovat a disponovat jen s tím, co zbylo a toho moc není (okolo 30-ti tanků T-72 M2, několik desítek BVP-1 a 2, desítky starých UAZů a pár vrtulníků Mi-24 a Mi-17) a o Gripenech nemluvě, protože seňorita Černochová by je tam byla dozajista schopná poslat taky, protože, jak to vypadá, se asi zavázala natvrdo ušákům (hanlivý výraz pro Američany = USáci -> ušáci) a přes mnohé výtky expertů a odborníků asi kývne na nákup těch krámů F-35, kterým při letu nadzvukovou rychlostí nedrží stealth nátěr a na konstrukci draku letadla působí takové síly a tlaky, že se „rozpadá za letu“ (řečeno nadneseně).
Opustíme nyní rovinu výčtu toho, kdo kolik čeho na Ukrajinu poslal a přejdeme k jádru dnešního článku. Ale abyste si nemysleli, že jsem tento výčet sepsal jen proto, abych vyplnil prostor, při čtení následujících řádků si na něj jistě podvědomě vzpomenete.
Během minulého týdne se stalo několik velmi zajímavých událostí, o kterých Vás naše „pravdomluvná“ média, typu Seznam zprávy, iDnes, Aktuálně nebo etalon křišťálově čisté pravdy Forum24 a Česká televize, zaručeně neimformovala (a proto je tady Černá skříňka s našimi články, videi a publikacemi). Začneme urputnou Ukrajinskou obrannou linií u Bachmutu. Ta byla vybudována ve třech stupních, kdy každý stupeň obranné linie byl od toho druhého vzdálen několik stovek metrů. To proto, že když se útočící jednotky zastaví u prvního obranného valu, vojáci a technika, která je shromážděna u toho druhého a třetího může klidně ostřelovat útočící vojsko, kterému se snaží v postupu zabránit vojáci a technika u prvního valu. Na pozicích druhého a třetího valu bývá většinou nasazeno pěší vojsko s kulomety, ostřelovači a posádky s minomety, z techniky bývá zde umístěno několik OT a tanků, ve vzdálenějších částech ibranného valu pak houfnice a dělostřelectvo. A tady se právě dostáváme k tomu, co nám jaksi naše média neřekla.
Ukrajinská armáda (dále v textu VSU) pracuje jednak s vlastními systémy (kterých už moc nemá) a dále pak se systémy zahraničními, jako jsou právě výše zmiňované houfnice M-777 z USA, nebo CAESAR z Francie. A i když většina houfnic má stejnou ráži (používají granáty ráže 152, nebo 155 mm), jsou dimenzovány na rozdílné tlaky a síly, které působí a vznikají v laufu daného typu houfnice, v závislosti na používaném střelivu. Zkrátka, i když mají děla stejnou ráži, lze do nich dávat pouze munici, která je pro ně vyrobená, protože je rozdíl mezi množstvím střelného prachu (který slouží k vystřelení granátu) v nábojnici pro francouzská děla a americká děla. A tak se stalo, že ukrajinská logistika přivezla k americkým houfnicím polské granáty a k těm francouzským dělům zase pro změnu americké granáty. Se znalostí toho, co jsem napsal výše, je jasné, jak situace dál pokračovala. Ukrajinci vypálili pár granátů a pak se jim najednou začala trhat děla. Nutno podotknout, že incident se stal u houfnic AHS Krab. Pro Rusy (oddíly Wagnerovi armády a milice DLR), kteří přešli ten den do ofenzívy, to musela být vítaná pomoc a mnozí vojáci si mysleli, že tam zaúřadovali čečenští Specnaz, kteří nedaleko této oblasti operovali. Skutečnost byla však naprosto odlišná a díky ní nastal v ukrajinské obraně zmatek, protože nebylo čím pokrýt útočící ruská vojska, která snadno prorazila první obrannou linii, letectvo pak pokrylo obrněnou techniku a za pár hodin bylo vymalováno. Rusům se ofenzíva v této oblasti vydařila a díky chybě logistiky Ukrajinské armády proběhla i relativně rychle (za necelého půl dne).
Další perličkou z Ukrajinského „testovacího polygonu“ (jak nazval Ukrajinu její ministr obrany Oleksiy Reznikov) je bizarní situace, která nastala v centru samotného Kyjeva. Tam se totiž shromáždil oddíl polských žoldáků, kteří měli být odvedeni k plnění bojového nasazení oddílem ozbrojenců Pravého sektoru (organizace se silnými fašistickými ideologickými tendencemi). Došlo mezi nimi ke slovní výměně a poté, co Poláci znovu oznámili, že se nehodlají zúčastnit útoku na Ruská vojska, při kterém by měli jít v první linii, na ně ozbrojenci Pravého sektoru namířili zbraně. Chvíli ještě pokračovalo překřikování a Poláci pak celý oddíl fašistů prachsprostě postříleli a odešli neznámo kam.
Neméně slavně skončil incident na Donbaské linii (u Kremensku) a u Limanu, kde chce VSU provést ofenzívu. Není žádným tajemstvím, že k vedení této ofenzívy chce použít především čerstvě mobilizované brance/občany a zahraniční žoldáky. Paradoxně jde opět převážně o Poláky, kteří se povstavili proti vykonání rozkazu vést útok přímo na opevněné pozice vojsk Ruské Federace. To se nelíbilo veliteli batalionu AZOV, který dohlížel na zahraniční kontingent a chtěl Polákům domluvit pod pohružkou zastřelení, neboť je vydán rozkaz z generálního štábu Ukrajiny, že pokud někdo odmítne splnit rozkaz, zběhne, nebo se bude chtít vzdát Rusům, má být bez milosti zastřelen. Polští žoldnéři se s Azovci vůbec nehodlali bavit a stáli si pořád za svým a situace vygradovala ve velkou přestřelku, ze které vyšli jako vítězové zahraniční žoldáci.
Na veřejnost se dostaly velmi zajímavé zprávy už v minulosti, okolo dubna, či května, kdy si zahraniční žoldáci stěžovali, že všechno to bylo „lakováno na růžovo“, protože po jejich příjezdu se nekonalo nijak velké školení, co se seznámení s velením, či zbraněmi týče, ale nafasovali mundúr, dostali pušku, dva zásobníky a šup na linii doteku. Přesně takto to popisovali někteří z těch žoldáků, kteří si přijeli zaválčit s Ruskem, ale velmi rychle vystřízlivěli a toto dobrodružství přežili a vrátili se domů.
Ono by se toho našlo více, ale bohužel nelze tyto další zprávy ověřit, takže z hlediska objektivity se o tom nebudu zmiňovat. Závěrem se ještě zmíním o dvou zajímavostech. Vzpomínáte si na „potopení lodi Admirál Makarov“, kterou se Ukrajincům „podařilo“ potopit u ostrova Zmejnyj letos na jaře? Úspěch s potopením byl opěvován Západními médii s velkou a honosnou pompou a za dva dny bum! Admirál Makarov kotví nepoškozen v přístavu! A najednou to utichlo a už se nepsalo o brilantním vítězství a o potopení vlajkové lodi Černomořské flotily. Včera VSU zaútočila na přístav v Sevastopolu pomocí desítek dronů a zase jsme mohli číst, že byl Admirál Makarov potopen a bum! Na internetu jsou fotky a videa, kde je loď zcela netknutá! Jde jen o pouhou ukrajinskou a západní propagandu, která má za úkol navodit pocit, že Ukrajina vítězí, nebo snad, že může zvítězit. NEMŮŽE a bez jaderných zbraní na to nemůže NIKDY ani pomyslet.
Jistě si vzpomenete na ten ryk a nepříčetnost s uzavřením přístavů a nemožnosti exportu ukrajinského obilí do světa. V našich médiích padaly takové výrazy, jakože „Ukrajina je největším exporérem obilí na světě“ a že za uzavření přístavů mohou Rusové. Tak za prvé: Největším exportérem obilí na světě je Rusko (Ukrajina se plácá někde na 4. místě). A za druhé: Do Černého moře naházeli lodní miny Ukrajinci, nikoli Rusové. To, že jsou to lemplové a nedokážou ty miny ani ukotvit, aby se jim neutrhly a neplavaly si jen tak „lážo plážo“ po Černém moři a turecká námořní pěchota je musí zachytávat a zneškodňovat, asi nikoho netrápí. Chvíli se kolem toho dělal humbuk, stejně se to shodilo na Rusko a když se podařilo za pomoci OSN domluvit podmínky na pohyb ukrajinských a ruských nákladních lodí v Černém moři, které budou převážet obilí, tak Ukrajina spáchá útok na přístav Sevastopol, což je přímo proti tomu, co je psáno ve smlouvě o exportu obilí z „okupovaných“ přístavů a prostoru Černého moře. Jeden by se ptal, zda-li ti Ukrajinci mají v hlavě mozek, anebo piliny. Zelí ví, že ty prachy z obchodu s obilím potřebuje a takhle by to zazdil? Tady toto hodně, ale opravdu hooodně smrdí „zahraniční pomocí zpoza Velké louže“. A když ne pomocí, tak minimálně rozkazy.
